Vloženo: 17.12. 2011 | Autor: zita
Byla jednou jedna plechovka. A v té plechovce žilo Něco. Zmražené Něco. Něcu bylo jen něco dnů. Tísnilo se v dýmu chladna spolu s jinými Něcy a bylo to tam bezútěšné. Nemohlo se rozvíjet, nemohlo se uhnízdit, nemohlo začít poslouchat hlas svých rodičů. Nemohlo ještě plakat ani se smát, ale přesto žilo. A přesto nemohlo nic, jen čekat v mraze.
Jeho rodiče si moc přáli dítě. Tak moc, že byli schopni za pomoci doktorů zplodit takových Něc nějaký neurčitý počet, jen aby získali potomka. Za každou cenu. Za cenu obětování těch ostatních Něc.
Co se to po letech děje? Někdo si na dvě Něca vzpomněl. Rodiče chtěli po úspěšném porodu dalšího potomka. Něco se tak dostalo ještě s jedním po pár letech mrazivého vězení do krásného a teplého prostoru své maminky. Něco se začalo těšit, že bude člověkem. Že se bude hýbat, že slyší, mělo radost asi tak 3 měsíce, dokonce kopalo nohama, cucalo si palec. Přišel doktor a řekl rodičům, že jestli chtějí zdravého potomka, slabší Něco se musí zredukovat.
Něca nevěděla, kdo je slabší. Ale jednoho dne rodiče dali souhlas k redukci. Zlikvidovali jedhoho svého Něca.
Už to ani Něco nebylo, bylo z něj na pár vteřin Nic. Naštěstí si ho pro jeho nesmrtelnou duši odvedl anděl. Do domu Nebe, kde už nebyl mráz, kde už nešlo jen o uspokojování individuálních potřeb dospělého jedince a trhu. Duše Něca dostala jméno. Něco už nežilo v plechovce. Konečně z něj byl člověk, kterého Někdo miluje.
Díky za odpověď 
Je fakt, že o mě mé nejlepší kamarádce si jednu dobu také cizí mysleli, jestli nejsme sestry.
A na dovolené jsme letos byli s lidmi, kteří mají jedno dítě adoptované a dvě svoje, ale na tom nevlastním vůbec není poznat, že by nebylo jejich...
o té genetičce - ty holky si byly hrozně podobné, oblečením, účesem atd., myslím, že protože jednala o něčem jiném (doporučování ukončení těhotenství pro ledvinovou vadu plodu), tohle ji asi prostě mechanicky zaujalo a pak už se dozvěděla odpověď. legrační (v rámci možností situace) to bylo i proto, že po matce chtěla vědět seznam příbuzných z manželovy strany - kdo se s tím setkal, tak asi ví, že se zjiš´tují příbuzní do bratranců a sestřenic - kterých bylo tolik a s tolika různými nemocemi vzhledem ke vzorku populace, že z toho seznamu, který vznikal byla dočista nervózní. Ale třeba to časem rozchodila 
Zito,
také mě Tvá povídka zaujala, jen jsem ještě neměla čas reagovat. Zajímavý úhel pohledu. Myslím si, že je spousta nových metod, které jsou i pro křesťany s problémem otěhotnění přijatelné (cvičení dle Mojžíšové, hormonální léčba, vitamíny, léky na ředění krve apod....) Ale k IVF jako takovému mám velké výhrady - a to nejen kvůli těm dalším embryím. Na druhou stranu jak píše Charlota, ne každý kdo se dotane do takové situace, ji ustojí.
Dr. to berou technicky - aby se nějaké embryo uchytilo, dají tam 2-3 a potom když se usadí všechny, tak zase těm maminkám řeknou, že těhotenství s dvojčaty je rizikové....
Mám věřící kamarádku, které trvalo 4 roky, než otěhotněla (přirozeně) a vůbec to pro ni nebylo lehké těm doktorům vlastně dva roky odporovat, že na IVF jít nechce. A to měla podporu i širší rodiny.
Takže Ti, milá Zito, děkuju za podnětné zamyšlení i za vysvětlení.
PS: a to ta genetička neuvažovala o dvouvaječných dvojčatech? 
Děkuji za Tvůj upřesňující komentář i za vtipnou příhodu
Ta je fakt super!
Díky za pěkný článek! Je to pravda, nicméně ženy, které nemohou otěhotnět, už obvykle udělají cokoliv, aby to dítě měly! Je škoda, že nejsou všichni lidé věřící a nečekají na Boží milost, až jim miminko dá. Někdy je potřeba i trochu léků a medicíny, třeba nějaká operace, aby se otěhotnět vůbec dalo. Ale nemuselo by se dít to, co je tu popsáno, to je pravda. Sama jsem se v takové situaci nakonec neocitla, stačily jen léky a modlitby. Ale znám různé "zoufalé" ženy, co by daly snad vše za to, aby mohly poznat pocit být matkou. Je to přirozené, že žena v určitém období chce vlastní dítě. Přesto by měla vědět, co se vše děje právě u umělého oplodnění, aby mohla správně rozhodnout, co a jak. A hlavně, živý tvor je opravdu už od začátku. kdy mu začne tlouci srdce. Pak se nemůže jentak ukázat na něj, že se už nikomu nehodí, že nikam nepatří, to by se dít nemělo.
Wow...to jsem nevěděla. Díky za fundovanou odpověď.
Ano, embrya se zamrazují (viz různé články na i-netu, nechci jim dělat reklamu, poněvadž jsou pololživé). Embryím se po rozmrazení asi 20 až 40 procent nezdaří přežít - tyto se zlikvidují jako biolog. odpad, zaslechla jsem, že s jinými potratovými materiály se i rozemílají do mastiček na vrásky. No a medoví doktoři Smrt se otupují a otupují, dokážou bez mrknutí oka a bez otázek ve svědomí redukci v dalších týdnech těhotenství (odpálí dítě lejzrem) nebo provedou porod - potrat dítěte s domnělou nebo skutečnou vadou (již často životaschopné, kterému je třeba na onen svět jaksi pomoci...)Pořád toho člověka berou jen jako Něco, co se jim nepovedlo. Jako vlastní chybný produkt.
A rodiče? Ejhle, co by člověk pro jedno toužené děťátko neudělal. A to rozhodování o smrti je tak rychle narafičené a eufemistické, mají to udělané tak, že člověk jakoby měl pocit, že vlastně o nic nejde... Jsme v 21. století jako Herodes (aby tady bylo také trochu téma Vánoc - útlocitným se za drsnost omlouvám) a přitom ten příběh v Bibli se nám strašně nelíbí. Zní nám krutě.
Myslím si, že Kristus se ubohých, bídných a trpějících bezpráví vždy zastával a chce, abychom tak jednali i my. Nemáme odsuzovat ty rodiče, co tím takto nedobře prošli, ale informovat ve společnosti ty, co se aspoň trochu ptají, totiž že naše právo na dítě či komfort nesmí být vykoupeno smrtí dalších našich dětí, byť ještě nenarozených.
Pro odlehčení, co jsem před pár lety zažila - Ptá se MUDr.genetička matky s domnělými dvojčaty s copánky - Paní, jak je možné, že jedna je Down a druhá ne? To jsme tu ještě neměli, to bychom o tom něco měli vědět, to ani není geneticky možné...Víte, paní doktor, ona naše Verunka s postižením není chyba Vaší vědy, my jsme si ji vybrali v ústavu. Paní doktor začne koktat a zmizí ze scény. Ha, ha. Přece jen je genetika na něco krátká.
Tak to je fakt pěkně napsané. Na zamyšlení.
A to se chci zeptat (moc se v tom nevyznám) ona se zamrazují i embria?
To je trefně napsané ...Měl by to číst každý , kdo se rozmýšlí , jak dál... Ne jako striktní návod, příkaz , ale jako podnět pro zamyšlení, aby se na to dovedl kouknout i z této stránky..
Pěkná povídka k zamyšlení .....
Moc hezky napsané...
Hodně silné, to by měli číst všichni!
Hezká povídka, taková jednoznačná... Možná, že některé věci lidem nedojdou, dokud jim to někdo nenaservíruje v příběhu. Kéž by některým otevřela povídka oči...
Poslední komentáře
46 min 27 sek zpět
2 hodiny 58 min zpět
2 hodiny 59 min zpět
4 hodiny 49 min zpět
6 hodiny 45 min zpět
9 hodiny 19 min zpět
9 hodiny 55 min zpět
10 hodiny 30 min zpět
10 hodiny 34 min zpět
17 hodiny 58 min zpět