V tomto, již předposledním díle našeho seriálu o cibulovinách si shrneme, ze kterých kytiček jsme se mohli těšit během měsíce srpna. Byly to canny, cyclameny, lycorisy, tigridie a tuberosy. Také si řekneme, které cibuloviny již začínáme vysazovat, aby nám v příštím roce dělaly radost.

Canna – dosna

Kolem 20 druhů tohoto rodu roste v tropické Americe a Asii. Dosny jsou většinou mohutné rostliny, někdy vysoké až 4 metry. Z dužnatých oddenků vyrůstají plné stonky, které obepínají pochvy velkých oválných listů, které se ke špičce zužují, dlouhé jsou 20-70 cm (podle druhu). Květy jsou uspořádány v hroznovitém květenství prostoupeném listeny,nesouměrné květy, které tvoří tři listy kališní a tři korunní vyrůstají z paždí listenů. Plodem je ostnitá tobolka naplněná černými kulatými semeny. Canny jsou nemrazuvzdorné rostliny, které poškodí i slabší mráz, proto se vysazují na venkovní stanoviště až v druhé polovině května. Je vhodné rostliny předpěstovat, můžeme začít již v měsíci březnu, oddenky se nasadí do větších květináčů, mírně se zavlažují a po vyrašení se umístí na světlo, optimální teplota je kolem 20°C. Po 15. květnu se vysazují na venkovní stanoviště, milují slunnou polohu, chráněnou před silnějšími větry, vyžadují vydatnou zálivku a pravidelné přihnojování. Po prvních mrazech, které zničí nadzemní část, se stonek sestříhne a oddenky se uskladní při teplotě okolo 12-15°C, nechají se buď s balem nebo očistí a uloží do rašeliny. Teplota by neměla klesnout pod 5°C kdy oddenky umírají. Množí se velmi ochotně oddenky, nebo semeny (květy semenáčů jsou podstatně drobnější). Vysazují se nejčastěji jako solitery, nebo ve skupinách, v letních záhonech a velikých nádobách, mohou být pěstovány i v interiéru.

Cyclamen – brambořík

Známe kolem 20 druhů bramboříků, které přirozeně rostou v listnatých lesích Evropy, Středomoří a v Malé Asii. Botanici je dělí do 4 poddruhů. Mrazuvzdorné druhy se pěstují celoročně na venkovních stanovištích a teplomilné druhy známe jako pokojové rostliny, které se prodávají od podzimu do jara. U nás roste Cyclamen purpurascens Mill a domovinu má na jižní a jihozápadní Moravě, ještě byl záměrně vysazen na několik lokalit v Čechách. Zásobním orgánem je kulovitá až zploštěle kulovitá hlíza z které vyrůstají kořeny. Z vrcholu hlízky vyrůstá listová růžice složená z dlouze řapíkatých listů s čepelí srdčitého až ledvinovitého tvaru s hladkým nebo jemně zubatým okrajem. Květy jsou složené z pěti nazpět otočených okvětních plátků. Po odkvětu se vytvoří kulovitá tobolka naplněná semeny, po vypadnutí je často roznáší mravenci. Bramboříky se dělí do dvou skupin podle doby kvetení – na druhy kvetoucí v zimě a předjaří a v pozdním létě a na podzim. Ty začínají nakvétat tenyní. Hlízky mrazuvzdorných, na jaře kvetoucích druhů se vysazují v září a hlízky na podzim kvetoucích druhů v červenci a srpnu, do hloubky 4-6 cm. Půda by měla být humózní, dobře propustná, mírně vlhká, neutrální nebo slabě kyselá. Pěstují se v polostínu. Vhodná je zimní přikrývka, na stanovišti by měly hlízy zůstat několik let bez přesazování. Pokud je potřeba je přesadit, tak až po zatažení listů. Množí se výsevem , semenáčky vykvétají již druhým rokem po výsevu. Půvabná rostlinka do pohostinných partií pod stromy nebo keře, do skalek, teplomilné druhy do chladnějších interiérů. Mohou trpět houbovými chorobami.

Lycoris

Dvaadvacet druhů tohoto rodu má domovinu na Dálném východě, především v Číně. Z kulovité nebo vejčité cibule s kratším krkem vyrůstají úzké řemenovité , vzpřímeně rostoucí listy dlouhé až 60 cm. Listy vyrůstají společně s květy nebo nejdříve vyraší listy a teprve po jejich odumření a prodělání vegetačního klidu vyrůstá květní stvol, který nese 4-10 nálevkovitých květů sestavených v okolíku. Květenství je chráněno dvěma listeny. Barva okvětních plátků, které mohou mít u některých druhů i zvlněný okraj může být žlutá, oranžová, růžová, červená. Plod tvoří trojboká tobolka. Cibule se vysazují do nádob které se mohou zapustit do záhonu, nebo na stanoviště, které by mělo být teplé a slunné nejlépe u jižní stěny. Před příchodem chladného a vlhkého počasí se rostliny stěhují na zimoviště. Pouze druh L. squamigara Maxim lze u nás v nejteplejších oblastech pěstovat s pořádnou zimní přikrývkou, jinak všechny druhy jsou teplomilné a určeny k přezimování v bezmrazém prostoru s teplotou kolem 5°C, hlízy se nechávají v nádobách a opatrně zalévají. Množí se dceřinými cibulkami. Používají se sesazeny do záhonů nebo skupin s rostlinami které mají podobné nároky, na terasy, balkony nebo do interiérů.

Tigridia

Pravděpodobně 48 druhů je domácích v Jižní a Střední Americe. Z malé cibule raší několik mečovitých nebo kopinatých listů, často s výraznou dužnatinou. Květy jsou bez bazální trubky a široce talířovitě se otevírají, tři vnější plátky jsou výraznější než vnitřní. Tyčinky srůstají a uvnitř květu tvoří vzpřímenou trubku kolem pestíku, pod květy je zelený toulec. U tigridií můžeme nalézt různé odstíny barev, hlavně bílou, žlutou, růžovou, červenou s purpurovou kresbou. Cibulky nejsou mrazuvzdorné, proto se vysazují na jaře od poloviny dubna na venkovní stanoviště do hloubky 6-8 cm. Stanoviště by mělo být slunné a výhřevné. Pravidelně se zavlažují a přihnojují. Pro získání kvalitních cibulí se nechávají tigridie co nejdéle na záhoně, vyrývají se na přelomu října a listopadu, očistí se od hlíny a uskladní na suchém zimovišti při teplotě 5°C. Rostlina se množí dceřinými cibulkami nebo semeny, ty vykvétají druhým nebo třetím rokem. Tato exoticky vyhlížející rostlina se vysazuje nejčastěji do skupin nebo letničkových záhonů.

Již začínáme vysazovat cibuloviny: bledule, kandíky, narcisy, ocúny, ocúnovce, sněženky a některé druhy řebčíků.