Opět se setkáváme v článku, který je věnován cibulovinám. Dnes si budeme vyprávět o všech kráskách, které nás těšily v měsíci květnu. Omlouváme se za zpoždění, které vzniklo díky technickým problémům, a doufáme, že i tak pro vás bude článek užitečný.

V květnu nám rozkvely tyto cibuloviny: česneky, dymnivky, eremurusy, ladoníky, irisy, snědky, tristagmy.

Allium - česnek

Tento rod zahrnuje více než 500 různých druhů, které botanici dále dělí do 15 poddruhů. Rostou na severní polokouli. Jsou velmi rozdílné, ale společným znakem jsou květy, které vyrůstají v okoličnatém květenství. Jednotlivé květy jsou ve tvaru hvězdiček nebo zvonečků v široké paletě barev. Rozkvétají podle druhu od jara do léta. Květy jsou před rozkvětem chráněny blanitými listeny. Většina rostlin vydává typickou vůni. Drtivá většina nabízených cibulí je plně mrazuvzdorná. Výsadba se provádí září - říjen, menší cibule do hloubky 5-7 cm, větší 10-15 cm. Česneky velmi dobře snáší sucho, je dobré rostliny s velkými listy na začátku vegetace zalévat a přihnojit. Pokud nemáme zájem o vyzrálá atraktivní květenství, je dobré tyto květenství odstranit, aby se rostlina nevysilovala. Cibule se nechávají na stanovišti několik let. Množí se velmi ochotně dceřinými cibulkami a v dobrých podmínkách může i zplanět. Jsou to velmi nenáročné rostliny, které vyniknou buď ve skupinách, nebo větší rostliny jako solitéry. Některé druhy mohou trpět houbovými chorobami.

Camassia - ladoník

Rod Camassia zahrnuje 6 druhů, které přirozeně rostou na vlhkých loukách a pastvinách v Severní Americe. Rostlinka vyrůstá z cibule kulovitého nebo vejčitého tvaru, která je ukryta ve slupce. Dlouhé řemenovité, žlábkovitě prohnuté, polovzpřímené listy tvoří růžici, ze které vyrůstá květní stvol vysoký 30-100 cm, ten nese koncový hrozen květů hvězdičkového tvaru. Barva květů je nejčastěji modrá, fialová a bílá. Cibule se vysazují již v první polovině září do hloubky 12-15 cm do propustné na živiny bohaté půdy, na slunnou polohu nebo lehkého polostínu. Na začátku vegetace potřebuje zálivku a hnojení, naopak v době vegetačního klidu potřebuje sucho, nebo začne uhnívat. Doporučuje se na jednom stanovišti ponechat 2-3 roky. Sklizeň cibulí se provádí v červenci po zatažení listů a do další výsadby se uschová v suchu. Ladoník se množí převážně dceřinými cibulkami. Aby vynikla její krása tak se vysazuje na okraje záhonů nebo skupin.

Corydalis - dymnivka

Tento druhově bohatý rod zahrnuje přes 400 zástupců z celé severní polokoule. Mezi dymnivky patří jednoletky i trvalky s kůlovým kořenem, drobnými hlízkami nebo hlízovitými oddenky. Listy jsou řapíkaté, střídavé, dělené u některých druhů až zpeřené. Květy vyrůstají v paždí výrazných listenů. Horní plátek je výrazně protažený a tvoří zahnutou ostruhu. Můžeme je vidět v různých odstínech barvy růžové, fialové, oranžové, červené, žluté a bílé. Plodem je podlouhlá tobolka. Hlízky se vysazují v říjnu do hloubky 6-8 cm do humózní, propustné a mírně vlhké půdy. Nejlépe se jim daří v mírném polostínu. Hlízky jsou mrazuvzdorné. Množí se dceřinými hlízkami nebo semeny. Semena se vysévají ihned po dozrání. Nejčastěji se vysazují do podrostu dřevin, nebo mezi stínomilné rostliny.

Eremurus - liliochvostec

V přírodě roste kolem 60 druhů ve stepích západní a střední Asie. Eremurusy jsou v podstatě statné rostliny, které vyrůstají z hvězdicovitě rozloženého hlízovitého kořene. Přízemní růžici tvoří řemenovité vzpřímeně rostoucí listy a později pevné stonky, které nesou hroznové květenství válcovitého tvaru. Květenství je složeno z drobných hvězdicových květů. Barva květů je od bílé, přes žlutou, růžovou, oranžovou až hnědou barvu. Po opylení se vytváří nápadné kulovité tobolky. Hlíznaté kořeny se vysazují v září do hloubky 15-20 cm na teplé slunné stanoviště. V zimním období nesnáší přemokření, proto musí mít drenáž. V chladnějších a vlhčích oblastech se osvědčila zimní přikrývka z listí a nepromokavého materiálu. Množí se opatrným dělením hlízovitých kořenů s více vegetačními vrcholy. Vyniká jako solitéra, nebo v kombinaci s travami a trvalkami, velmi vhodná k řezu.

Iris - kosatec

O raně kvetoucích iriscích jsem už psala, v tomto článku se seznámíme s dalším velmi oblíbeným druhem.

Iris barbata - kosatec bradatý

Z oddenků, které jsou zásobním orgánem vyrůstají mečovité listy a květní stvoly nesoucí 2-7 květů. Díky šlechtění zde najdeme zastoupení úplně všech barev.Odkvetené květy samy neodpadávají, proto je sestříhneme. Výsadba se provádí velmi brzy po odkvětu dělením oddenků. Protože nesnesou přemokřená místa, je vhodné oddenky sázet na vyvýšená slunná stanoviště do písčitých půd. Oddenky se pokládají přímo na povrch půdy. Můžeme se setkat s nízkými druhy (30 cm) ty jsou vhodné do skalek. V zahradách se setkáváme s druhy středně vysokými (40-70 cm) a vysokými( nad 70 cm).

Ornithogalum - snědek

Tento rod obsahuje asi 216 druhů, proto je i vzhledová variabilita velká. Společným znakem je bílá cibule s krémovou nebo světle hnědou slupkou různé velikosti. Některé druhy vytváří krátké výběžky, jejichž listy vytvoří kompaktní trsy. Listy v listové růžici mohou být polehavé i vzpřímené, čárkovité až řemenovité, lysé nebo pýřité, velmi často s bílým středovým pruhem. Květní stonek bývá hladký bezlistý. Květy bývají většinou bílé, nazelenalé, nažloutlé nebo oranžové. Jsou dva typy květenství. Hrozny květů jsou vzpřímené až válcovité zhruba na stejně dlouhých stopkách, nebo jsou květy uspořádány do chocholičnatých hroznů, kdy jsou spodní stopky delší než horní a při pohledu shora působí ploše. Mrazuvzdorné druhy se vysazují v září- říjnu do hloubky 5-10 cm, dle velikosti cibulí. Do propustných, humózních půd na pohostinné až slunné stanoviště. Teplomilné druhy se vysazují do volné půdy až v polovině května a sklízí se před příchodem mrazů. Drobné druhy se používají do skalek, záhonů, lučních partií nebo jako podrost pod stromy. Teplomilné se dají použít jako balkonová rostlina. Dlouho vydrží ve váze.

Tristagma

Třicet druhů tohoto rodu má domovinu v Jižní Americe. Z drobných cibulek podlouhlého tvaru raší na jaře několik dlouhých tenkých listů a květních stonků zakončených jediným trojčetným, krátce trubkovitým květem, nebo okoličnatým květenstvím. Barva květů je v různých odstínech modré, fialové, růžové a bílé. Cibulky vysazujeme v září až říjnu do hloubky 5-8 cm na světlé nebo pohostinné stanoviště do propustné písčité půdy. V době vegetace potřebují dostatek vody a přihnojit, v období klidu sucho. Na stanovišti mohou zůstat i několik let. V dobrých podmínkách se velmi ochotně množí dceřinými hlízkami. Mohou se množit i semenem, semenáčky kvetou za 3-4 roky. Je to velmi hezká, ale málo rozšířená rostlinka vhodná do skalek a záhonů.

V měsíci květnu jsme vysazovali: jiřiny, gladioly, canny. bouloňky, ďáblíky, ixie, křín, montbrécie.