Vloženo: 30.07. 2010 | Autor: Leňa
S koncem měsíce se opět setkáváme v článku o cibulovinách a shrneme si, které rostlinky nás svou krásou těšily. V tomto měsíci to byly: agapanthus, eucomis, galtonie, gladioly, jiřiny, křín, montbrécie. Pojďme se společně podívat na to, jak je správně pěstovat, a některé další zajímavosti o těchto kráskách.
Rod pochází z jižní Afriky a zahrnuje pouze sedm druhů. Rostlina má silné dužnaté kořeny a dlouhé řemenovité listy. Okolík trychtýřovitých nebo trubkovitých květů je nejčastěji modré, fialové, vzácně bílé barvy, vykvétá na tuhém stvolu.
Většina pěstovaných odrůd prodělává v zimě vegetační klid, listy odumřou a protože nejsou mrazuvzdorné, zimují se v květináči na suchém místě, při teplotě kolem 10°C, ideální na tvorbu květenství.
Přesazují se až vyplní květináč. Rostlina je ideální na terasy a balkony, květenství jsou vhodná k řezu.
V tropické a subtropické části Afriky roste zhruba sto druhů tohoto rodu. Cibule křínu mají typický hruškovitý tvar v horní části s krkem, který tvoří zbytky starých listů. Řemenovité, žlábkovitě prohnuté listy jsou uspořádány v listové růžici nebo ve dvou proti sobě jdoucích řadách. Ze středu vyrůstá květní stonek, který je ukončen okolíkem vonných květů nálevkovitého nebo trubkovitého tvaru barvy růžové nebo bílé. Během vegetace křín potřebuje vydatnou zálivku a pravidelné hnojení. Rostlina nesnáší časté přesazování, proto se ponechává v květináči několik let. Není mrazuvzdorná musí se před příchodem mrazů uklidit na zimoviště. Množí se dceřinými rostlinami. Používá se na terasách nebo ve sklenících jako výrazná solitéra, květy vydrží dlouho ve váze. Může trpět houbovou chorobou Boerema.
Rod zahrnuje jen osm druhů, které mají domovinu v jižní Africe. Zásobním orgánem jsou ploché, oválné cibulové hlízky kryté světlou slupkou. Z nich vyrůstají tenké mečovité listy a slabé, ale pevné, řídce větvené stonky, nesoucí hroznovité květenství tvořené dvouřadým klasem, složené z úzce trubkovitých až široce nálevkovitých kvítků v odstínech oranžové, žluté a červené barvy. Hlízky nejsou v našich podmínkách plně mrazuvzdorné, proto se doporučuje výsadba během dubna do humózní, propustné zeminy na slunnou, chráněnou polohu. Před příchodem hlízky vyjmout a očištěné uložit do suché chladné místnosti. V nejteplejších oblastech by pod vysokou přikrývkou mohly přezimovat, i tak ovšem hrozí vymrznutí. Nejjednodušší množení je dceřinými hlízkami, možnost výsevu. Používají se do výsadeb, možnost řezu do váz, vypadají hezky i sesazené v nádobách. Mohou být napadány penicilinovou a bakteriální hnilobou.
Sedmadvacet druhů jiřin přirozeně roste v hornatých oblastech Střední a Jižní Ameriky. Z rozvětvené kořenovité hlízy vyrůstají silné, hladké, olistěné, bohatě větvené duté stonky. Listy jsou zpeřené, vstřícně postavené. Květenství je jednoduchý, poloplný nebo plný úbor, tvořený trubkovitými nebo jazykovitými květy. Jiřiny se mezi sebou kříží, proto se na květech můžeme setkat snad se všemi odstíny barev. Pro lepší orientaci jsou rozděleny podle odrůd do deseti skupin. Hlízy se vysazují v druhé polovině dubna do živné půdy na slunné stanoviště tak, aby krček byl zhruba 10 cm pod povrchem půdy. U vyšších odrůd je vhodná opora. Rostliny se pravidelně zalévají a přihnojují. Pokud se odstraňují odkvetené květy, kvetou až do zámrazu. Po prvním mraze se stonky odstřihnou, hlízy se vyryjí, očistí, nechají oschnout a skladují v suchém a chladném místě. Množí se dělením hlíz a jednoduše kvetoucí druhy semeny. Mají velmi široké uplatnění. Nízké do nádob nebo záhonů. Vysoké do skupin, jako solitery, nebo do různých výsadeb. Jsou využívány jako řezané květiny. Mohou trpět virem mozaiky jiřiny, virem mozaiky okurky, skvrnitostí listů. Častí škůdci jsou třásněnky, mšice a svilušky.
Jen deset druhů tohoto rodu roste v oblastech jižní a tropické Afriky. Z velkých šupinatých cibulí vyrůstá mohutná listová růžice, která je složená z kopinatých listů s výrazným středovým žebrem a mírně zvlněnými okraji. Květní stvoly nesou hroznovité květenství válcovitého tvaru ukončené malou listovou růžicí. Květy mají barvu bílou, zelenou, růžovou až purpurovou nebo kombinace těchto barev. Rostliny nejsou mrazuvzdorné, proto se vysazují v druhé polovině dubna do hloubky 10-15 cm na teplé chráněné slunné stanoviště, do humózní propustné půdy. V době vegetace vyžaduje dostatek vláhy a pravidelné hnojení. Před příchodem mrazů se cibule vyjmou z půdy a očištěné se zimují na chladné suché místnosti. Množí se dceřinými cibulemi nebo semeny, ale semenáče kvetou až po 5 letech. Jsou to dominantní rostliny vhodné do různých seskupení. Květenství lze použít do vázy.
Domovinou tohoto rodu je jižní Afrika a má pouze pět druhů. Z kulovité cibule kryté tenkou slupkou vyrůstá přízemní růžice řemenovitých listů a několik květních stvolů nesoucích řídká hroznovitá květenství. Dolů skloněné zvonky visí na delších stopkách v paždí blanitých listenů. Zvonky mají barvu bílou nebo zelenkavou. Letošky nejsou plně mrazuvzdorné, proto se vysazují v druhé polovině dubna do hloubky 15-20 cm. Ideální poloha je slunná, chráněná, teplá s humózní, živnou půdou. Nutná je pravidelná závlaha a přihnojování. Před příchodem větších mrazů se rostliny vyryjí, stonky se odříznou a uloží se na suché bezmrazé místo. V nejteplejších polohách našeho státu by se mohly zimovat, ale s vysokou přikrývkou ze suchého listí (20-25 cm), i tak mohou silné mrazy cibule zničit. Je to velmi krásná dominantní rostlina do mnoha druhů výsadeb. Velmi vhodná k řezu.
Kolem 272 druhů mečíků má dvě velké oblasti přirozeného rozšíření – v euroasijské oblasti lze najít dvanáct mrazuvzdorných druhů a v africké zbylých 260, které mrazuvzdorné nejsou. Gladioly jsou botanicky rozděleny do několika sekcí. Ploše kulovité jednoleté cibulové hlízy jsou kryté slupkou. Na jedné hlíze může být i několik růstových vrcholů z nichž vyrůstají mečovité kopinaté listy s výraznou žilnatinou a jednoduchý nebo řídce větvený stvol, nesoucí květenství - jednostranný, dvouřadý klas. Květy nálevkovitého tvaru, složené ze šesti okvětních plátků jsou chráněny zelenými listeny. Díky šlechtění se setkáváme se všemi odstíny barev. Mrazuvzdorné druhy se vysazují v září – říjnu do hloubky 6-8 cm a ponechávají se na stanovišti několik let. Hlízy nemrazuvzdorných druhů se vysazují v druhé polovině dubna do hloubky 10-12 cm. Pro všechny druhy platí stanoviště slunné, chráněné s humózní propustnou půdou. Vyžadují pravidelnou zálivku a přihnojení. Koncem září se rostliny vyryjí a nechají 2-3 týdny schnout. Odstraní se zaschlé stonky, staré hlízy s kořeny a uskladní se na suchém chladném místě (5-12°C). Množí se velmi ochotně bruty. Pěstují se převážně jako řezané květiny. Miniaturní druhy do výsadeb. Mečíky napadají houbové choroby – bakteriální hniloba, blaničnatka mečíková, penicilinová hniloba, plíseň mečíková a suchá hniloba mečíků. Ze škůdců jsou to třásněnky.
Už tvé jméno a velká spousta fotek v galerii mluví o tom, jak máš kytičky ráda.
Tak mě těší, že se ti článek líbí.
Zase moc krásné tipy pro rozkvetlou zahrádku!
Díky, Leni!
Já si myslím, že to nebude tak dramatické. Zkus ten sólo záhonek a uvidíš. Pokud budou mít obyčejnou zeminu, odpolední slunce, zálivku podle potřeby a případně trošku hnojiva, tak není možné, aby ti kytičky nekvetly. Držím ![]()
oba.
zkusím, díky za radu. Já už vážně nevím, co bych udělala. Tchýně ma květy lilie jako chlapskou ruku, vysoké 2 metry, mamka mívala mečíky jedna báseň a to vůbec nehnojila a mě...no darmo mluvit. Asi mě nemají cibuloviny rádi
Přijde mi to zvláštní, že i taková jiřina!!!!! ti nekvete. U těch trvalek bych to snad pochopila, kdyby tam byly moc dlouho, nepřihnojené a samozřejmě ta kyselá půda ve spojitosti s ořešákem. Asi jim to fakt nesvědčí. No tak si zkus udělat záhonek jen pro kytičky, bez jakýchkoli stromečků! Vyhnoj si tam někde kousek, popřesazuj jarní cibuloviny - vyrývej je opatrně, musíš zajet hloub (protože zatahují a budou dost hluboko v zemi). Na jaře si tam přisadíš jiřinky a mečíky...... a pak mi povíš, že to máš samý květ.
měla moje maminka na zahradě a každý obdivoval krásu a barvy. Taky jsem jich pár měla a nějak se postupně vytratily a jsou všechny krásné !!!!! 
jsem zapomněla dopsat, že je kolem nich spoustu jehličnanů, od tůjek, po modříny a borovice. Místo mají slunečné, až polostín- ráno polostín, odpoledne a k večeru slunce. Mám je přesadit, nebo ještě více přihnojovat ? Půdu máme bohužel kyselou ( od ořešáku, tak nevím, jestli jim nevadí hlavně ta kyselost)
Těch jsme měli plnou zahradu, postupně, nevím čím ( že by kyselou půdou?) nevykvetly a byly stále nízké a malé. I při přihnojení.
Poradíte někdo, co příští rok udělat, aby vykvetly ? Poslední dobou je to tak i s tulipánama a narciskama. Cibulek hafo, vylezou v pohodě, ale nekvetou....
jsem vždycky milovala na zahrádce, když jsme bydleli v baráku se zahradou. Ale všechny kytičky jsou krásné!
Poslední komentáře
2 hodiny zpět
2 hodiny 18 min zpět
2 hodiny 27 min zpět
2 hodiny 28 min zpět
4 hodiny 54 min zpět
5 hodiny 8 min zpět
5 hodiny 9 min zpět
5 hodiny 14 min zpět
5 hodiny 40 min zpět
5 hodiny 40 min zpět