Vidlička je holka, nůž je kluk

Před několika dny mě naše mladší (téměř čtyřletá) dcera překvapila při jídle sdělením: "Maminko, vidlička je holka, nůž je kluk - že jo?" Nejdřív jsem si myslela, že si jen vymýšlí nějaký příběh - naše děti mají fantazii velikou a hrají si s ledasčím. Trochu mě tedy zmátlo, když pokračovala: "A stůl je taky kluk a židle holka. Viď?"

To už mi začalo svítat. Že ona objevila kouzlo gramatiky a začíná rozlišovat mužský a ženský rod! Je to vůbec možné? Rozhodla jsem se jí tedy ještě trošku vyzkoušet. Až mě zarazilo, s jakou jistotou odpovídala "holka" nebo "kluk" na podstatná jména typu skříňka, ubrus, lampa, utěrka nebo rohlík. Tak je to pravda. To mě tedy překvapilo.

To víte, když jsem jí řekla "umyvadlo", nevěděla si s ním rady - střední rod jí trošku zmátl. Ale jen jsem jí poradila, že je to "dítě", hned si doplnila mezeru ve vzdělání. I když, se středním rodem se dopouští určitého procenta chyb, správně ho určí asi "jen" v 80 procentech.

Jindy se mě zeptala, jestli vím, kolik jí bude let o příštích narozeninách (její oblíbená otázka posledních několika měsíců). Když jsem odpověděla, že vím, že čtyři, tak mě poučila: "No, a to je dva a dva" a ukazovala přitom své počty na prstíčkách. No řekněte, ta holka je samé překvapení! Vlastně - ani bych se divit neměla, když už ve dvou letech sama skládala snadnější puzzlíky. Ale stejně jsem zůstala s pusou otevřenou. Až jsem se musela smát sama sobě.

Ano, já vím, že nemáme doma génia. Jen je v jedné oblasti dost napřed. To je přeci Bekynka také, jenže zase ve svých talentech a ve svém nadání. Když si vzpomenu, jak ve třech letech byla schopná vymyslet pohádku na libovolné téma... nebo jaký má přehled o dění v lidském těle, s jakou vervou se dožaduje vědění ohledně historie a zeměpisu... Ovšem, to byla Bekynka. Teď se nám pomalu vylupuje i její mladší sestřička Miuška.

A tak jsem si to znovu uvědomila. Jak je každé dítě naprosto jedinečné, originální, zvláštní. A jakou máme my rodiče zodpovědnost, abychom jim pomohli dobře rozvinout jejich talenty (a zároveň zvládnout i ty slabší stránky). Samozřejmě jsem znovu pocítila i určitou rodičovskou hrdost. A také vděčnost Bohu za to, jaké nám dal děti, a jak je krásné, že můžeme být při tom, když se rozvíjí jako malá poupátka v krásnou květinku.

Ano, každá taková chvíle je jedinečná. Je krásné být rodičem a objevovat spolu s dětmi znovu okolní svět. Je to úžasný dar od Boha, že můžeme jejich malé dlaně sevřít v našich velkých a provádět je životem, krůček za krůčkem, učit je rozumět a vnímat, jak to ve světě chodí. A časem se už jen dívat, jak se víc a víc staví na své vlastní nohy...

Ach, to jsem se zasnila. Ale zpátky na zem. Totiž, krom toho všeho, co jsem napsala, už teď se dává tušit, co komu půjde dobře ve škole. Tak třeba Bekynka bude pravděpodobně excelovat ve slohu a v předmětech, ve kterých se probírají fakta (např. přírodopis, zeměpis, dějepis). Na druhou stranu Miuška má úžasné logické myšlení, nejspíš se snadno bude učit matematiku a gramatiku. I když, všechno se do té doby může ještě desetkrát změnit, já vím. Ale jestli jim to zůstane takhle pěkně rozdělené, tak se budou moct skvěle doplňovat. Kdyby pak jedné něco nešlo, pomůže jí v tom ta druhá. No není to úžasné?

Já vím, já vím. Moc předbíhám. Ale já už jsem taková. Třeba bude všechno jinak. Pro dnešek se jen raduji, že nám ty holky tak pěkně rostou. A také jsem zvědavá, jakých překvapení se ještě od nich dočkám!