„Hle, jsou poslední, kteří budou první, a jsou první, kteří budou poslední.“ (Lukáš 13,30)

Když si čtu tohle evangelium, vidím tvář matky Terezy. Tvář zářící pokorou a vnitřní chudobou. Vždycky mě fascinovala její tvář plná štědrosti, prostoty a nenápadnosti. Je to úžasný obličej. Právě byla blahořečená.

Mám taky rád pokornou tvář Jana Pavla II. Jeho obličej trpícího doslova září. A je tisíc takových obličejů, tváří světců, kterým nešlo o to být na prvním místě. Někteří byli asi podivíni, tím jsem si jistý. Ale všechny spojovala pokora.

Otec Pio a mnozí další odkazovali svou tváří a pokorným životem k něčemu mnohem většímu, než byli sami. Křesťany vždycky uchvacovala svatost, která vychází z pokory, nejvyšší křesťanské ctnosti. Svatí jsou prostředníci, mají něco předat. Vymazali sami sebe před Bohem. A tak z nich vyzařuje Bůh. Právě když člověk vymaže sám sebe před Bohem, může Bůh skrze něj vyzařovat.
V zamyšlení nad tímto textem z evangelia bych chtěl mluvit o pokoře dítěte, pokoře dospívajícícho, pokoře dospělého a pokoře starých lidí. Každý z nás, ať jsme z kterékoli věkové skupiny, se má z této ctnosti co učit.

Dítě

Dítě je malé, je závislé. Stačí se podívat na ten zázrak, jakým jsou oči dítěte, když nás o něco prosí. Vyzařuje z nich pokora, protože jsou důvěřivé. Pokora dává důvěřivost. To je jedna z mnoha souvisejících ctností. Dítě důvěřuje svým rodičům. Nesnaží se dlouze přemlouvat, soupeřit, lhát, něco zničit nebo dělat dojem. Všiml jsem si, jak něžný vztah měl k dětem Kristus.
Ježíš říkal: „Buďte jako děti.“ To znamená: „Buďte pokorní.“ Ukázal, že dítě má být naším vzorem. Pobízel dospělé, aby se o děti starali a aby se jim v prostotě přiblížili. Dítě se schovává pod ochranu svých rodičů. Bojí se jich a miluje je. Obava a láska jsou klíčem k pokoře a k ráji.

Dospívající

Je dost vzácné setkat se s pokorným dospívajícím. Dospívající má velkou potřebu učit se pokoře, protože překonal stadium dětství. Dostal se do jeho opaku. Objevuje svět, který jako dítě nevnímal. Svět, kde je nejdůležitější dělat dojem a kde zřejmě vyhrává nejsilnější. A něco vlastnit se jeví jako cíl života. Adolescent je nesmlouvavý, co se týče jeho práv, ale když s ním budete mluvit o povinnostech, bude dělat, že neslyší. Má svou hrdost, nechce povinnosti. Ten, kdo je schopný přijmout životní povinnosti, je velmi pokorný člověk. Rodiče mají s dospívajícími spoustu práce. Musí je naučit mít se rádi – ani málo, ani příliš. Pokora znamená „vědět, kdo jsem“. Jde o to nepřeceňovat se – nefandit si. Rodiče mají povinnost milovat každého zvlášť a všechny stejně. Dospívající tráví hodiny před zrcadlem v koupelně, aby se obdivoval, nebo naopak nenáviděl. Může mít depresi z jednoho pupínku na nose.

Rád poslouchám, jak se mladíci vychloubají, že vystřídali polovinu holek z vesnice. A druhá polovina samozřejmě čeká, až přijdou na řadu, a nedočkavě se klepe u dveří. „Všichni po mně touží,“ to je jejich způsob, jak potvrdit svou cenu. Rozbouřený puberťák snadno sklouzne do druhého extrému – „nikdo mě nemá rád“! Prostřednictvím dojmu, jaký dělá na druhé, odhaluje, kdo je, jaké má klady a jaké nedostatky. Rodiče tu mají velmi důležitý úkol. Musí podporovat kvality svých cherubínků a přitom jim pomáhat potlačit nedostatky. Naučit dospívajícího znát sám sebe je základ – nezapomeňte, že pokora stojí na tom, že víme, kdo jsme. Dospělý by měl oceňovat klady dospívajícího a trestat jeho nedostatky. V tom je síla výchovy.

Ukázka z knihy Evangelium podle svatého lotra

Evangelium podle svatého lotra

Vydalo nakladatelství Portál

Guy Gilbert, známý francouzský vychovatel delikventní mládeže, vydal ve Francii téměř dvacet knih. Tato kniha, jedna z jeho posledních, dostala v roce 2004 Cenu spirituality dneška. Východiskem každé kapitoly je krátký úryvek z evangelia, od kterého se odvíjejí Gilbertovy úvahy s názory na současné události a život, duchovními myšlenkami, podněty k rozjímání a utvoření životních postojů i se zkušenostmi ze života s mladými problematickými lidmi, zkušenostmi z jeho působení třeba ve vězení i z jeho vychovatelské činnosti mezi narušenou mládeží.
Kniha je určena čtenářům se zájmem o spiritualitu a pro ty, kdo se zajímají o sociální a duchovní působení církve v prostředí delikventní mládeže, která žije na pokraji společnosti.