Nový sourozenec v rodině

Lucy, Miuška námi plánovaná nebyla, nebo aspoň ne takhle brzy. Jak jsme to prožívali, to se zrovna dočteš v jednom z mých článků v prosinci. Ale zpětným pohledem vidím, že Bůh jí naplánoval úplně báječně

I když musím dodat, že jsou lidé, kteří takhle blízko děti plánují. Já chtěla tak 2 roky od sebe, manžel počítal ještě s delším časovým odstupem. Ale dopadlo to jinak...

To je teda síla! Dle tvých propočtů už bych musela být měsíc těhotná... Neumím si to ani představit. Miuška byla plánovaná takto brzy? Myslím, že je to přesně tak, jak píšeš - ze začátku maso, teď to je jistě skvělééé! :-)

Děkujem Kačce za pozdrav

 Ty jo, máte to tak krásné!!! Já tu psala také ten náš výpočet, jak děti přijali koho... jenže, se mi to neuložilo.... Tak nyní chystám večeři a sbírám síly, abych psala dál... Teď vám napíše Kačka:ggbvhbjnlkjgnmlkkmmkmgzfiubruhfrugdxtvfzfxzftžggfzdgvrbh....ffgcfvcsxxdc---gfxfccxfv

Mějte se hezky!!

To je taky strašně hezké. Je to fajn, když sourozenci přijmou mladšího s nadšením.

Ano, moje holky jsou o rok a čtyři měsíce. Ze začátku to bylo docela "maso", ale teď jenom sklízíme ovoce krátkého věkového rozdílu. Je to super!

Korálovko, moc hezky napsané. Ty máš holčičky asi brzy po sobě. U nás jsou včechny děti narozeny po pětiletkách. Když se blížil příchod naší holčičky, koupila jsem klukům automobilovou hru a schovala ji doma s dopisem, že na ně myslím, i když nejsem doma a aby to všechno doma s taťkou zvládli. Když jsem jela do porodnice, tak mladší syn lyžoval se školkou nedaleko našeho města a měl ten ten slíbeno, že půjde po o... Jenže skutek utek a já byla ráda, že jsme dojeli včas do Vrchlabí a nemusela jsem rodit v naší porodnici. Tatínek byl se mnou a zůstal na pokoji i s námi spát přes noc. Druhý den odjel, přetlumočil vše rodině a přivezl kluky za mnou a Amálkou.  Kluci hupsli do mé dvojlůžkové postele jak žabky do rybníčku a střídavě pozorovali Amálku a moje splaskající bříško. Bylo fajn, že u mě mohli být každý den do večera - vždy skoukli večerníček, vysprchovali se na pokoji a odjížděli s tatínkem domů...byl to můj nejhezčí pobyt v porodnici. Kluci byli z malinkého miminka nadšení, museli si ho hned pochovat, i dnes se o Amálku doslova přetahují... Já byla šťastná, že mám po dvou klučiskách alespoň jednu holčičku.

•  v porodnici a doma  : jsou pěkné články ze života dětí .

Po návratu domů nám Bekynka moc pomáhala, cítila se hrozně důležitá. A když mi nemohla pomoct s miminkem, vzala si panenku a dělala s ní přesně to, co viděla u mě s Miuškou. Působilo to moc krásně. Zároveň mi odpadla starost o to, aby se necítila odstrčená, když třeba Miuška poplakávala a potřebovala si odkrknout. Chodila jsem s ní po pokoji a lehce jí popleskávala do zádíček. Bekynka kráčela dva kroky za mnou s panenkou v náručí a popleskávala jí zrovna tak. Nakonec byla pro ní sestřička prostě atrakcí i milovanou osobou zároveň. Když třeba pořád Mia plakala a nebyla k utišení, Bekynka se jí snažila potěšit ještě dávno poté, co my dva už jsme odpadli vyčerpáním.

No a dneska? To si spolu hrají i se perou o hračky (i když musím říct, že v poslední době si hrají moc hezky a už dávno se ošklivě nepopraly), jsou to nejlepší kámošky, i se dobře samy zabaví. Ocenili jsme to hlavně tehdy, když nám dvěma bylo moc ošklivě při nemoci, ale holkám bylo líp. Celé hodiny se zabavily samy a vůbec nás nepotřebovali, jen na běžnou péči (dolít pití, utřít zadek, uvařit oběd apod.) Prostě paráda

Bekynka byla na mě dost závislá, tak jsem se hlavně bála, jak snese ty čtyři dny (hlavně noci) odloučení. Ale ukázalo se, že si dělám zbytečné starosti. Ona prostě vždycky chtěla usínat u toho, kdo jí byl nejblíž. Takže když jsem rodila a manžel byl u mě, bez problémů usnula u babi s dědou. Když tam druhý den byli všichni, tak babi s dědou vyhnala a chtěla usínat s tatínkem. Do té doby musela mít vždycky mě a tátou pohrdla, ale jen proto, že jsem byla k dispozici. Když jsem tam nebyla, tak to brala jako fakt a nijak jí to nerozhodilo.

Také jsem si myslela, že se mi vrhne do náruče, po dni a půl odloučení. Ona se sotva na mě podívala, běžela k postýlce a volala: "Nyny!" (To tehdy znamenalo "miminko.") Když mi pak přece vyskočila na klín, tak jen proto, aby mohla lépe obdivovat miminko v postýlce.

Takže prostě paráda!