Vloženo: 11.02. 2010 | Autor: redakce
Kontaktní rodičovství (dále KR) je způsob výchovy dětí, který si klade za dlouhodobý cíl vychovat z dětí dospělé jedince s rozvinutou empatií a schopností vnímat jednotlivé životní souvislosti. Je to způsob výchovy, který používali naši předci a nyní ho používají tradiční národy, které nejsou zasažené naší západní civilizací.
KR se vyhýbá použití násilí a hrubosti ve výchově a následně tak pomáhá předcházet násilí v celé společnosti.
KR vyzývá nás, rodiče, abychom jednali s našimi dětmi s respektem a laskavostí a v podstatě se k nim chovali tak, jak bychom si přáli, aby se druzí chovali k nám.
KR se vrací k intuitivnímu chování našich předků v mnoha směrech, tedy k tradičnímu rodičovství.
Cílem KR je podporovat takové chování rodičů, které vytváří zdravé a silné emocionální vazby mezi rodiči a dětmi. Tyto praktiky naplňují dětskou potřebu důvěry, empatie, a tvoří tak základ pro budoucí navazování zdravých vztahů. Mnohé studie z různých výzkumů (psychologie, péče o dítě, atd.) odhalují, že se miminka rodí se silnou potřebou být chována a zůstávat v blízkém fyzickém kontaktu s pečující osobou, většinou matkou, po dobu prvních roků jejich života. Konstantní a adekvátní naplňování těchto potřeb má velmi příznivý vliv na jejich emocionální, fyzický a neurologický vývoj. Pláč, přítulnost a sání jsou základní mechanismy, prostřednictvím kterých si miminko zajišťuje blízkost jeho matky. Jak dítě roste a cítí větší bezpečnost ve svém vztahu s matkou, je schopné lépe objevovat svět kolem sebe, více se osamostatňovat a navazovat zdravé vztahy s jinými důležitými osobami ve svém životě.
Kontaktní
rodičovství nehovoří o jednom jediném správném přístupu k výchově dětí. Je třeba, aby jste poslechli své srdce, důvěřovali své intuici a svému zdravému úsudku tak, aby Váš způsob výchovy podporoval KR, ale také vyhovoval Vaší rodině, kde by měl přispět k šíření klidné, vyrovnané a pohodové rodinné atmosféry.
Principy KR by Vám měly pomoci ujasnit si normální vývoj dítěte a rozpoznat jeho potřeby. Měly by Vám také pomoci reagovat na potřeby svého dítěte s respektem a důstojností. Některé principy jsou více kontaktní, jiné méně, je důležité si z nich vzít to, co každému nejvíce vyhovuje, a s kterými se ztotožňuje. Ty nejdůležitější principy jsou uvedeny na prvních místech.
1) Příprava na těhotenství a porod, důraz na vytvoření vazby mezi matkou a dítětem
2) Kojení (krmení s láskou a respektem)
3) Citlivé reagování na potřeby dítěte, důvěra v pláč dítěte
4) Nošení dětí a další fyzický kontakt
5) Společné spaní
6) Pozitivní disciplína
7) Vyrovnaný osobní a rodinný život
Na závěr lze ještě dodat : Dávejte si pozor na „trenéry dětí“!
Jakmile máte jednou dítě, stáváte se většinou terčem dobře míněných, ale separačních rad typu „Nech ji/ho vyřvat!“, „Udělej ji/mu pořádný režim!“, „Nechovej ji/ho hned jak zakňourá, rozmazlíš ji/ho!“ Tento způsob výchovy je založen na mylné domněnce, že miminka pláčou proto, aby s námi manipulovala a ne komunikovala a že tento nepohodlný zvyk (pláč) se musí zlomit, aby miminka lépe pasovala do dospělého světa. (Sears, 2001). „Trénovaní dětí“ dovedené do extrému má za následek ztrátu důvěry dítěte ve vlastní schopnost vysílat signály, ale také rodič ztrácí důvěru ve svoji schopnost reagovat na tyto signály vysílané svým dítětem. Mezi rodiči a miminky se tedy vytváří propast, přesný opak kontaktního rodičovství. Kontaktní rodičovství naopak buduje šestý smysl. Nakonec budete mít tolik sebedůvěry ve svůj způsob výchovy, že budete schopni odolat všem „dětským trenérům“.
Použitá literatura:
Sears, W., Sears, M. : The Attachment parenting book Little, Brown and Company, 2001
Autor článku: Kateřina Venzarová
Vydáno s laskavým svolením ŽIVA o.s., www.kontaktnirodicovstvi.cz
Effi, no to je hezké..že se tulí i teď...Čenda už se netulí, ale skoro do 10ti let spal vedle naší postele...Manžel z legrace říkal, že bude spát sám v pokojíku až si přivede ženskou...i teď někdy chce spát s námi...třeba si to zdůvodní...když mám narozeniny nebo vysvědčení...
Echm... když jsme u toho spaní s rodiči... moje 15letá dcerunka se taky ráda přijde potulit pod peřinu a onehdá se mnou i spala... ráno jsme byly obě rozlámané, ale to vůůůůůůůůbec nevadilo
Když byla mrňavá, spala s námi velmi často, ale ne pořád. Nebo spíše tak, že večer šla spát do postýlky a v noci se stěhovala k nám - při kojení - a už tam zůstala. Později už sama přišla nebo naopak odešla spát na svoje 
tak já jsem asi klasický kontaktně vychovávající rodič...i když u prvního dítka jsem nezvládla kojení...alespoň spal Čenda s námi...a přiznám se, že jsem u Čendy udělala taky několik chyb...je to asi tím, že člověk od prvního dítka očekává hodně...když mi nosil ve třetí třídě špatné známky, schovával přede mnou svou žákovskou (zatajoval ji a o prázdninách jsem ji našla za obrazem)...byla jsem unavená, vyčerpaná z práce a těhotenství...nedovedla jsem se vždycky dobře ovládnout a tak se na Čendu zlobila...on pak radši své známky a poznámky tajil...teď jsme najeli na jiný systém, nejsem tak psychicky unavená z práce a tak všechny případné nezdary probereme s klidnou hlavou a s heslem ... žádný učený z nebe nespad....anebo...občas se něco nemusí povést...takže Čenda za mnou chodí už z důvěrou....(a známky mi netají)
Daník je klasicky vychováván kontaktně a Amálka taky...se vším všudy...občas se setkávám s takovými poznámkami typu
..a to ještě pořád s vámi spí??? Nech ji chvilku vyřvat, však to sílí plíce, dávej jí konečně jíst něco pořádného (tím se myslí kravské mléko...kojení s příkrmama jí přece nemůžou stačit....ach jo, musím mít svou hlavu, aby mi do výchovy pořád někdo nemluvil)
Danda je mnohem víc sebevědomější než Čenda...a Amálka, uvidíme...
Asi jsem na tom dost podobně jako korálovka. Rozhodně nejsem na takové to "odměřené" vychovávání. Dcera spí s námi v posteli, rozhodně ji nenechám vyřvat, věnuju se jí... Věřím, že jí to bude ku prospěchu.
Asi nejsem úplně vyhraněný "kontaktní" rodič, ale určitě mám k tomuto způsobu výchovy a přístupu k dítěti blíž, než k výchově "cukr a bič" nebo k přílišnému zaměření na výkon.
Každopádně uspávání velmi náročného miminka Miušky se nám osvědčilo. Opravdu už dnes takovou péči nepotřebuje, ba v noci se bojí míň než Bekynka (ta je bojácná a nesmělá už z povahy). Určitě jsem udělala dobře, že jsem se jí tak věnovala, i když to bylo na můj úkor a sama jsem se několik měsíců cítila jak "chodící mrtvola". Ale ten výsledek stojí za to 
Poslední komentáře
1 hodina 55 min zpět
2 hodiny 13 min zpět
2 hodiny 22 min zpět
2 hodiny 23 min zpět
4 hodiny 49 min zpět
5 hodiny 3 min zpět
5 hodiny 4 min zpět
5 hodiny 10 min zpět
5 hodiny 35 min zpět
5 hodiny 35 min zpět