Jan Amos Komenský

15. listopadu jsme si připomněli 340. výročí úmrtí J.A. Komenského, biskupa Jednoty bratrské a vynikajícího myslitele, který se zasloužil o rozvoj vědy o výchově. Myšlenky Komenského jsou stále aktuální. Nejvíce pozornosti je většinou věnováno jeho názorům na organizaci školství. V tomto článku bych se však chtěla zaměřit na Komenského názory na mravní výchovu.

 „Počestnosti mravů ve všem svém obcování každý nejvýše pečliv buď, neb kdo prospívá v umění a neprospívá v mravech, více neprospívá nežli prospívá.“ (Didactica Opera omnia, 1973, s. 49)

Podíváme-li se do historie, snad v každé době se zabývali lidé, kterým leželo na srdci dobro společnosti, otázkou nápravy mravů. Je tomu tak i v dnešní době. Na rozdíl od rychle se rozvíjející vědy a techniky nelze říci, že jsme dosáhli tak velkých úspěchů v oblasti morálky a mezilidských vztahů.

Kde se bere tolik zla a špatnosti? Proč nastal úpadek morálky? Co s tím může udělat škola, učitelé, rodiče, společnost? Hovoří se o morální krizi, krizi vzorů, popření kladných hodnot. Mládež je zahlcena množstvím informací, mnohdy vyloženě škodlivých (vliv televize, internetu). Téměř na každém kroku se setkáváme s hrubým chováním, se špatnými mezilidskými vztahy, s vulgární mluvou, neúctou a nevraživostí vůči seniorům a s jejich diskriminací, trápí nás nešetrné chování vůči přírodě a celé planetě Zemi.

Mnohé problémy, které se snažíme řešit v dnešní době, trápily již J.A. Komenského. Ve Velké didaktice rozebírá stav ve společnosti a dochází k závěru, že „vše je zvráceno a zkaženo.“

„Místo vzájemné lásky a upřímnosti je vzájemná nenávist, nepřátelství, války a vraždění. Místo spravedlnosti nespravedlnost, křivdy, nátisky, krádeže a loupeže. Místo čistoty nečistota a oplzlost v myšlenkách, řečech a skutcích. Místo prostoty a pravdomluvnosti lži, klamy a zlé úskoky. Místo pokory zpupnost a nadutost jedněch proti druhým... Také ti, kdož se vydávají za vůdce jiných, předcházejí špatným příkladem, svádějí, kdož by měli být nositeli světla, přečasto rozšiřují temnoty.“ (Velká didaktika, 1948, s. 27).

Napravit svět lze podle Komenského pouze výchovou. Tímto úkolem se zabýval po dlouhá léta jednak ve svých spisech didaktických (např. Didaktika velká, Informatorium školy mateřské aj.), ale zvláště v dílech pansofických. Vrcholem je pak spis Obecná porada o nápravě věcí lidských, ve kterém ukazuje cestu k nápravě celé společnosti prostřednictvím vzdělání a výchovy.

„Má-li se zakročit proti zkáze lidského pokolení, musí se to díti nejspíše opatrným a obezřetným vychováváním mládeže.“ (Velká didaktika, 1948, s. 29)

Výchovu a vzdělání chápe Komenský v úzké souvislosti. Život vezdejší vidí jako přípravu k životu věčnému. Z toho plynou tři základní požadavky na člověka, tj. aby byl:

1. tvorem vzdělaným,
2. tvorem ctnostným (počestné mravy)
3. tvorem, který by byl obrazem svého Tvůrce (nábožnost).

(Velká didaktika, 1948, s. 46 - 47)

Vzdělání není cílem, ale prostředkem kultivace osobnosti člověka. Je pouze začátkem dlouhé cesty. Naučit se vědám, uměním a jazykům je pouze příprava. Teprve potom následuje skutečné dílo, snaha o výchovu člověka moudrého, statečného, velkodušného, mravného a zbožného. (Velká didaktika, 1948, s. 177)

Lidé mají být „ ...myslí moudrými, jazykem výmluvnými, v pracích obratnými, v mravech uhlazenými, srdcem pobožnými.“ (Didactica Opera omnia, 1973, s. 54)

V Nejnovější metodě jazyků, kap. XXVII (Vybrané spisy Jana Amose Komenského. Sv. III., 1964, s. 359) opět upozorňuje, že vzdělání a výchovu nelze od sebe oddělit, jedno je podmínkou druhého. Cituje zde dvojverší z Ovidiových Epistulae ex Ponto (II, 9, 47-48): „ ...věrně si osvojit vědy znamená zušlechtit mravy, odstranit drsnosti zjev.“

V Didaktice velké v kapitole XXIII rozebírá Komenský metodu mravní výchovy.
Za základní mravní ctnosti považuje moudrost, umírněnost, statečnost a spravedlnost. Moudrý člověk má správný úsudek o věcech, nehoní se za věcmi bezcennými. Ví, co je v životě zlé a co je dobré. Umírněný zachovává míru v jídle, v pití, ve spánku, v bdění, při práci a při hře, v řeči i v mlčení. Statečnosti se člověk učí sebepřemáháním a odříkáním. V mládí se má dítě naučit poslechnout na slovo. Spravedlivý člověk nikomu neubližuje, je ochoten pomoci druhým, chová se úslužně a mile. Děti a mládež se musí naučit vytrvalosti v práci.

Při mravní výchově, stejně jako při vzdělávání, zdůrazňoval Komenský nutnost začít včas, dokud nevzniknou u dětí špatné návyky. Následující poučky zde uvedené platí dodnes.

Pěstování ctností musí začínat od nejútlejšího věku, dříve, než se duše nakazí.

Ctnostem se lze učit jen tím, že se ustavičně jedná čestně.

Nicméně k příkladům musí býti připojeny předpisy a pravidla životní.

A co nejpečlivěji musí býti dítky střeženy před špatnou společností, aby se nenakazily.

Nutno tedy od mládeže vším úsilím oddalovat všecky příležitosti ke zkáze, jako jsou špatné společnosti, oplzlé řeči, prázdné a neužitečné knihy (neboť příklady chyb, ať se vloudí zrakem nebo sluchem, jsou pro duši jed) a konečně zahálka, aby se děti nečinností neučily zločinnosti nebo nezakrňovaly duševně.

(Velká diaktika, 1948, s. 179 - 182)

Pokračování příště ...