Jak se krotí rodiče

Tak jsem si říkala, že bych mohla napsat něco o tom, jak se i rodiče dají vychovávat dětmi. Každý si totiž neseme z dětství nějaká zranění. Vlastně často nemůžeme za to, že jsme takoví, jací jsme. Rodinu, kam se člověk narodí, si totiž dopředu nevybírá. A pak ho to už ovlivňuje od raného dětství až do dospělosti.

Pokud se někdo narodí do chudé rodiny, těžko pozná, co je blahobyt. Nemá k tomu žádnou příležitost. Když se naopak narodí dítě bohatým rodičům a je jedináček, tak si zase zvykne mít všechno a nedělit se, naučí se myslet hlavně na sebe a je sebestředné. Dítě rozvedených rodičů si může myslet, že rozvod je normální věc a do budoucna svoje nevydařené manželství řeší stejným způsobem. Nebo se raději svatbě vyhne s tím, že za ten kus papíru mu to nestojí. A dítě rodičů, kteří vlastně své dítě měli trochu jako omyl (nebylo plánované), není ani pak milované. A rodiče mu to dávají najevo, jak mohou. Dítě se potýká s pocity méněcennosti, nedůvěry, možná později i s hněvem a agresivitou. Z nedostatku lásky se mnohdy stává, že z něj vyroste násilník či vrah. Nedivím se tomu. Kdo nepozná lásku v dětství, těžko ji pak může mít v sobě. Nemá žádný vzor, odkud by ji mohl převzít.

A co třeba rodina, kde je rodič, většinou tedy otec, alkoholik? Denní hádky, křik na děti, únava, podrážděnost, možná i násilí fyzické nebo „jen“ psychické týrání, nakonec to vyjde nastejno. Místo lásky a pohlazení tam panuje strach, nervozita a napětí. Budoucnost takových dětí je velmi nejistá. Ustojí to rodina vůbec ve zdraví? Většinou se to bez komplikací neobejde.

Prostě láskyplné rodiny aby člověk v dnešní době dlouho hledal. Všude je něco. Ale kde je Bůh, tam je láska. Ani pro ty lidi, kteří vyrůstali v rodině bez lásky, není nic ztraceno! Pokud tu lásku najdou v dospělosti, pořád mají šanci změnit své životy a ovlivnit tak životy svých dětí. Nikdy není pozdě!

Rozhodnout se pro lásku a jít za Bohem můžeme kdykoliv bez ohledu na věk. Možná se nám vše přehází a naše životy projdou nemalou proměnou (někdy dosti bolestivou), ale nakonec poznáme pravé životní hodnoty, pravou lásku a to za to stojí. Když to člověk nezkusí, nepozná to. Stačí chtít a poprosit Boha, ať nás vede dál tím správným směrem. Můžeme poznat lásku bez podmínek, aby naše rodina mohla dobře fungovat a vztahy se mohly zlepšit.

Bez našeho rozhodnutí nás nikdo k ničemu nedonutí, ani Bůh to nedělá. Nechce s námi manipulovat, chce pomáhat tam, kde o to člověk stojí.

Nikdo není pro Boha příliš daleko a nic není ztraceno. Ať už se nacházíte v jakékoliv situaci, vždy je tu řešení, které by z lidského pohledu možná už možné nebylo. Ale u Boha je možné všechno. Každému se dá pomoci, i tomu zdánlivě nemožnému, na první pohled ztracenému případu. Z vlastní zkušenosti to mohu potvrdit. Jen ta doba, kdy se vše děje a než se "to" dá dohromady, může být pro nás dlouhá - i několik let. Z pohledu věčnosti a Božího to ale není tak dlouho, jak se nám může zdát. Chce to vytrvat, modlit se, prosit Boha, věřit, neztrácet naději.

Také jsem vyrůstala v rozvrácené rodině, ale minulost člověk změnit nemůže. Dnes mám ale svoji rodinu a postupně mi došlo, že mohu změnit právě to, jak žiji nyní. Pro děti a jejich budoucnost to má velký význam!

Včera se moje starší dcera Adrianka dívala na rodinný film „Jak se krotí krokodýli“. A pak prohlásila, že to jsou špatní rodiče, když nemají čas na své dítě, ale na oslavu čas mají. Vždyť oslava není práce! Dítě má být přece důležitější. A tak mi to došlo. Někdy je dobré poslechnout si názory dětí. Může to být velmi poučné. Děti si zaslouží, abychom na mě měli trochu víc času, dávali jim lásku a říkali, jak jsou pro nás důležití. Vždyť to samé pak budou předávat dál svým dětem.

Pokud se cítí být milovány, žijí v rodině, kde cítí lásku, bezpečí, zázemí, kam se mohou vracet a nebojí se svoje problémy řešit s rodiči, tam je ta zdravá rodina a tam jsou ty správné vztahy. Je to o vzájemné toleranci, porozumění, vztahy nejsou o podřízenosti a nadřazenosti, to může fungovat v pracovním prostředí, ale ne doma. Být rodičem neznamená jen mít autoritu nad svými potomky, ale od dětí si můžeme často brát příklad, můžeme jim naslouchat a ne vždy je pravda na naší straně. Kéž by lásky přibylo a zranění ubylo. Lépe by se žilo všem. Stačí jen naslouchat a komunikovat.

V dětství jsem to sama nezažila, protože byla jiná doba a rodina nebyla věřící. Hodnoty tedy byly úplně někde jinde. Svým dětem ale chci poskytnout zázemí, kde se budou cítit dobře. A není to o penězích, že jim dáte první poslední, co chtějí. Dětem vlastně stačí málo, jen ta láska, kterou si zrovna koupit nemůžete. A trochu času pro ně, který je tak vzácný a nikdy se už ty chvilky nemusí opakovat. V dospělosti s námi totiž nebudou chtít trávit volný čas, protože jejich zájmy se přesunou jinam.

A tak píšu o tomto tématu s prosbou, aby rodiče svoje děti milovali nejvíc, jak mohou, ale dali jim zároveň svobodu projevu a aby jim naslouchali. Mohou pak udělat kompromisy nebo rozhodnout jinak, přesto tam, kde je láska, to děti cítí a jsou schopny rozhodnutí rodičů přijmout.

Být rodičem je velmi těžké, být dítětem ale není o moc lehčí, pokud rodiče nechtějí naslouchat tomu, co jejich ratolest prožívá. A přitom je dětství tak důležité pro další rozvoj osobnosti člověka. Nejde ho znovu vrátit a zopakovat. Vše si dítě nese dál, zážitky nesmaže, ledaže by to Bůh nějak udělal, aby všechno špatné z paměti vymizelo. I to je možné, ale není to vždy reálné. Vychovávat se mají tedy nejen děti, ale mnohdy to potřebují právě jejich rodiče, kteří se teprve učí být správnými rodiči. Mějme proto toleranci jedni k druhým a mějme trpělivost navzájem. 

Jak z dětí vychovat šťastné dospělé

Podporujte rozvoj osobnostních kompetencí svého dítěte pomocí 400 praktických tipů a her! V prvních letech života se osobnost dítěte rozvíjí mílovými kroky. Tato kniha využívající nejnovější poznatky z výzkumu mozku vám poradí, jak a ve kterém věkovém období můžete svému dítěti vytvářet podnětné prostředí, jak jej můžete povzbuzovat k otázkám a jak na jeho zvídavé otázky nejlépe odpovídat. Děti, které mají možnost během prvních let života optimálně rozvinout své osobnostní kompetence (například sebedůvěru, schopnost nadšení, aktivitu a smysl pro zodpovědnost), se stanou silnými osobnostmi – lépe překonávají zátěžové situace, uchovávají si chuť objevovat, tvořit a učit se a lépe se orientují v životě.

Vydalo nakladatelství Computer Press, 2011