Žít vírou

Když něco máme, ani si toho obvykle dost nevážíme. Věci všední nám připadají jako samozřejmé. Co na vlastní kůži nezažijeme, jakoby se nás vůbec netýkalo. A tak nám Bůh někdy připraví do cesty zkoušky, kterými musíme projít, aby se vyzkoušela naše víra. Pak nám teprve dá to pravé požehnání.

Nemusí to tak být vždycky, ale u někoho je to potřeba, aby mu spousta věcí došla. Kdo nemá tak pevnou víru nebo pochybuje, kdo si neváží pravých hodnot nebo je stále ještě hledá, musí projít něčím, co ho přesvědčí a dovede k víře pevné jako skála. Na mnoha místech v Bibli se o takových lidech píše a taky o jejich těžkých zkouškách. Sama jsem si mnohým prošla a stále mám hodně zkoušek, které bych bez Boha nezvládala. A tak věřím, že mi pomůže všemi těžkostmi projít a na konci mi dá vše, co má pro mě připraveno v ten čas, který mi určil.

Někdy se jedna zkouška skončí a hned začne další. Jedno hrozné období vystřídá jiné, možná ještě horší. Mohla bych dlouho psát o svém životě a o všem, co jsem zažila. Jen bych raději něco nezmiňovala vůbec veřejně, protože některé věci jsou a možná zůstanou tajemstvím navěky jen mezi mnou a Bohem. Nebo časem napíšu knihu, kde bude moje svědectví. Zatím se nedá popsat vše, protože na něco není ještě ten pravý čas. Někdy se období krize mohou i opakovat, než se něco opravdu vyřeší a vyjde na světlo. Tak jsem poznala hodně rodinných problémů, vztahů, období rychlých změn k horšímu, vím, jaké je to být bez práce, bez peněz, jak se člověk cítí, když je na něčem závislý, jak je na rozhraní života a smrti při zdravotních problémech a operacích, jaké to je, když někdo blízký zemře… Mohla bych pokračovat dlouho a psát o životních zkušenostech, ale není to nyní tak důležité. Nejdůležitější je mít vždy víru a držet se Boha v každé situaci, za každé okolnosti, prostě žít vírou v realitě.

"Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jist tím, co nevidíme," (Žd 11,1)

Požehnání se člověk dočká, je-li věrný. Bůh odpouští i nevěrnosti, když se k němu s lítostí obracíme s prosbou o milost, přesto opakovaná selhání a odklony od víry nedají šanci vyrůst tam, kde by nás Bůh chtěl mít. Začínáme totiž pokaždé znovu. A vracíme se vlastně pak na začátek. Kolikrát jsem se tak vracela… Pak jsem ale zažila něco, co moje srdce naprosto proměnilo. Smrt velmi blízké osoby, kterou maminka byla. Bůh mi ale ukázal, že existuje, právě v té době, zažila jsem jeho blízkost a od té doby už nemohu nevěřit! Moje víra se posilnila a paradoxně takovou událostí, která mnohé vede zpátky a od Boha. Mě to naopak přivedlo blíž k Bohu a vše jsem popsala v článku Sejdeme se v nebi.

Bůh je živý, mocný a spravedlivý, ačkoliv se to mnohým lidem tak nezdá. Ale nebyl to Bůh, kdo lidi opustil, nýbrž to byli lidé, kteří se od Boha odklonili. Na světě existuje dobro i zlo, tak to je, ale my si můžeme stále vybrat, na kterou stranu se chceme vydat a kam chceme patřit. Je to na nás. Než jsem do tohoto bodu sama došla, musela jsem projít hodně utrpení, ale nelituju toho. Protože nyní mohu znát Boha a žít v jeho požehnání a milosti. Víru mi nikdo nemůže vzít. A tak věřím, že mám cestu připravenou, i když nevím, co mě ještě za těžkosti čeká. Jedno ale vím jistě, že bez Boha už dál jít nechci, vždy jen s Bohem.