Náboženství ve své různosti podávají odpovědi na mnohé otázky lidského života. Sexualita a různé pohledy na lidské tělo k životu patří a jednotlivé náboženské formy se otázkám na správné sexuální chování, antikoncepci, potrat či homosexualitu prostě nemohou vyhnout. Zkusme si stanoviska čtyř světových náboženství alespoň ve stručnosti představit.

Judaismus

Pohled judaismu na sex jako takový, je jednoznačně pozitivní. Judaismus na něj nahlíží jako na dar, který může člověku sloužit dobře a správně, pokud jej bude využívat zodpovědně. Sex zde není pojímán jen jako biologická funkce, ale především jako intimní vztah dvou lidí, což Tanach (Starý zákon) vyjadřuje tak, že pro pohlavní styk používá slovo „poznat“.

V souvislosti s náboženskými praktikami Kananejců, kteří byli vyznavači kultů plodnosti, byla Izraelcům striktně zakázána prostituce, předmanželský styk a v život bylo uvedeno množství příkazů, které vyzdvihují láskyplné manželské soužití a v tomto kontextu povolený sexuální život.

Homosexualita není přípustná, protože se jednak jedná o přečin proti lidské přirozenosti, dále je zavrhována, protože narušuje rodinu, a nakonec protože tato praxe vylučuje zplození dítěte, a tím se prohřešuje proti přikázání „Ploďte a množte se!“

Názory na antikoncepci se u jednotlivých judaistických proudů liší, ale převažuje ten pohled, který dovoluje hormonální antikoncepci. Používání prezervativu je přijímáno spíše s nelibostí z důvodu fyzické bariéry, kterou působí.

Velmi negativně (což však mají všechna níže uvedená náboženství společná) se judaismus dívá na potrat.

Vypočítává tyto důvody:
• jedná se o porušení Božího příkazu zalidnit svět,
• zabitím plodu je zničena určitá Boží představa,
• je to o zničení části Božího stvoření, které mohlo být lidskou bytostí,
• jedná se o neobhajitelný akt lidského násilí
• a zejména „kdokoli zničí jeden život, je to jako kdyby zničil celý svět, a kdokoli zachrání život, je to jako kdyby zachránil celý svět.“ (Mišna, Sanhedrin 4:5).

Islám

Ani v islámu není lidská sexualita považována za hříšnou, ale je nahlížena jako přirozená součást lidství, pokud je správně usměrňována. Například v příběhu o Adamovi a Evě není zmínky o prvotním hříchu či dokonce sexuálním přečinu.

Žena je ve vztahu vnímána jako aktivní činitel sexuality, neboť z ní vyzařuje přirozená vyzývavost. Z tohoto důvodu je jí vymezena role pasivního jedince, tj. neměla by sama svádět, ale prvotní impuls by měla očekávat od muže. Sex má v islámu místo pouze v manželském svazku. Korán velmi vyzdvihuje panenství, které se stalo až podmínkou pro plnoprávné manželství. Pokud ženich při svatební noci zjistí, že nevěsta nebyla pannou, má oprávnění ženu poslat zpět do otcovského domu. Odpovědí moderní doby na tento požadavek byl vznik gynekologických ordinací, které provádí „opravu“ panenské blány.
Promiskuita je zakázána. Zvláštností je instituce dočasného manželství v šíitské větvi islámu (převážně Írán). Toto povolení souviselo s historickým kontextem vývoje šíitského islámu, ve kterém byly muži (vojáci) vzdáleni na dlouhou dobu od žen. Možností dočasného manželství se tak mělo předejít nevázané nevěře. Dnes však dočasné manželství de facto legalizuje prostituci.

Velmi negativně se islám dívá na cizoložství. V koránu je stanoven trest ukamenování v případě, že je doloženo čtyřmi svědky. Tato podmínka teoreticky vylučuje tak přísný trest, ale excesy žel existují.

V muslimské obci se již od šedesátých let vede spor o antikoncepci. Tradicionalisté jakékoli metody, které by měly bránit nechtěnému početí, striktně odmítají, zatímco liberalisté na straně druhé podporují informační projekty či bezplatné rozdávání antikoncepčních prostředků některých sekulárních států (např. Tunisko, Egypt).

Hinduismus

Hinduismus je znám svou radostí ze smyslnosti, tělesnosti a pohlavnosti, sex se tu chápe jako něco přirozeného a normálního, někdy až božského. Bylo by však nemoudré hinduismus hodnotit jen podle zkratkovitých pouček, obrázků Kámasútry či reliéfů z chrámu Dévi Džagadamba, který se někdy nazývá učebnicí sexu.

Také v hinduismu existují určitá pravidla. Ta například zakazují předmanželský či mimomanželský sex.

V hinduismu neexistuje žádný zákaz antikoncepčních prostředků. Z důvodu vysokého stupně přelidnění podporuje indická vláda osvětovou kampaň, která by informovala o možnostech rodičovského plánování.

Centrem etiky hinduismu je ahinsá (neubližování, nenásilí). Z tohoto důvodu je potrat nepřijatelný, neboť duše je člověku dána již v okamžiku zrození. Klasické hinduistické texty potrat dokonce přirovnávání k zabití svatého muže. Určitou výjimku v tomto může hrát pouze případ, kdy jde o záchranu života matky. I přes tento jednoznačný pohled však dochází k vychylování indické populace z rovnováhy ve prospěch chlapců, což souvisí právě s možností zjistit ultrazvukově pohlaví nenarozeného dítěte a s rozvojem klinik, na kterých lze těhotenství ukončit. Více o této problematice pohovoříme v následujícím díle.

Ještě se alespoň lehce dotkněme tantrismu, ve kterým byl pohlavní styk prostředkem k vysvobození. Jak však říká H. Küng „Tantrismus nesmí být ani zatracován, ale ani objasňován, protože na jedné straně byly v tantrismu ženy povyšovány a kastovní hranice překračovány, na druhé straně (...) tantristé často praktikovali filosofii sexu“ (Světová náboženství očima profesora Hanse Künga, Hinduismus) .

Buddhismus

Sex v buddhismu není vnímán jen jako pohlavní akt, ale též jako činnost dávání a přijímání energie. Zajímavostí je, že Buddha již v prvopočátku nového náboženství určil pravidlo, které zakazuje nevhodné sexuální chování. Vymezení vhodného sexuálního chování je však spíše obecné a pouze jen formou doporučení: vhodný sex v manželství (ale není zde jasná linie dobrý - špatný), zakázaná prostituce, sex nemá být vykonáván jen s cílem upokojit chtíč apod.

I přes pozitivní vnímání uměřeného sexuálního chování, převažuje v buddhismu důraz na celibátní chování, jenž je vnímáno jako vyšší cesta. Mnich se před vstupem do kláštera zavazuje k celibátnímu způsobu života, ovšem některé školy sňatek mnichům umožňují.

Občas se lze setkat s názorem, že buddhismus se nepohoršlivě dívá na homosexualitu. Tato tvrzení ale nejsou ničím podložena. Buddha tuto otázku nijak neřeší a mnohé později vzniklé školy homosexualitu přímo odsuzují.
Antikoncepční prostředky, které zabraňují početí, jsou povoleny. Na druhou stranu jakékoli prostředky, které by usmrtily vznikající život v těle matky, byť by se jednalo o velmi rané stádium, jsou zakázány, stejně jako potrat.

Příště: Děti a výchova