Postavení ženy v náboženství je tématem, které bylo na okraji zájmu, ale zároveň přitahovalo pro svou specifičnost. Vydejme se do míst, kam je mužům často vstup zakázán, a zkusme  se podívat pod závoj – ten pomyslný i ten skutečný.

Dcera a dívka

Narození dítěte je obecně ve všech kulturách vnímáno jako radostná událost, byť pohled na lidský život jako takový a lidské směřování se v jednotlivých náboženstvích velice liší. Přesto mívá narození dcery jistá specifika, které je dobré zmínit.
Zatímco u chlapců je přechod od dětství k dospělosti nezřetelný a v různých kulturách se věkově liší, u dívky je jasně daný první menstruací. Ještě včera dívka – a dnes je to žena, která může uzavřít manželství a rodit děti.

Judaismus

Přestože je narození chlapce zejména v konzervativních proudech židovství více preferováno a následně i více oslavováno, také po narození dcery probíhá rituál v synagoze o nejbližším šabatu po narození děvčátka, kdy je vyvolán otec, aby četl z Tóry. V novější době a liberálněji zaměřených společenstvích se rituálu smí účastnit i matka, což bylo vzhledem k očistkům dříve nemyslitelné. Dívčí iniciaci nově doprovází obřady, jako simcha bat, „veselí (z narození) dcery.“
K uvedení do dospělosti slouží obřad bat micva (dcera přikázání). Dívky se stávají dospělé ve dvanácti letech, tedy v období začínající menstruace. Jsou zasvěceny do chodu rituálně bezproblémového domova, tradičních předpisů o menstruační čistotě a jsou jim představeny určité posvátné texty. Nemá přesně danou strukturu, většinou se jedná o recitaci vybraných textů, po kterém následuje malá rodinná slavnost. Je to poměrně nový rituál (od roku 1922) a provádí se pouze u liberálnějších sborů jako obdoba iniciace syna bar micva.

Islám

Po narození dítěte je v islámu obvyklé, že mu otec pošeptá do ucha vyznání víry, které zní: „Dosvědčuji, že není boha kromě Boha a Muhammad je prorok Boží.“ Tak je každé dítě, narozené v muslimské rodině, zasvěceno Bohu. V některých muslimských oblastech se tradičně obětuje za právě narozenou dceru kůzle nebo ovce. Jméno vybírá otec, přičemž se dbá, aby význam jména byl pro dítě nebo situaci jeho narození přiléhavý.
Obřady, které by vnějškově demonstrovaly uvedení do dospělosti, islám nezná. U dívek se však předpokládá, že od první menstruace se začnou zahalovat. V rigidnějších společnostech je od první menstruace kladen důraz na segregaci obou pohlaví tak, aby si dívka zachovala svoji čistotu pro manželství.
Obřízka dívek je předislámský zvyk, který (na rozdíl od mužské obřízky) nenachází žádnou oporu v koránu ani v právní vědě.

Hinduismus

V hinduismu je již samotné početí dítěte vnímáno jako radostný akt a často je doprovázeno obřady, které mají zajistit jednak ochranu budoucí rodičky před zlými duchy, jednak ovlivnit narození mužského potomka, který je pro rodinu životně důležitý s ohledem na rituály při úmrtí rodičů.
Obřady spojené s narozením jsou určovány jednak pohlavím dítěte, dále kastou rodiny, geografickou oblastí a zejména pak tím, jací bohové jsou v dané rodině uctíváni.
Jméno vybírá nejčastěji bráhman (kněz), neboť hinduisté věří, že jméno spolu s datem narození zásadně ovlivňuje budoucí život člověka. Toto jméno je (s výjimkou nejbližších rodinných příslušníků) tajné, a proto se dítěti dává ještě volací jméno.
Bez ohledu na pohlaví dítěte je časté šeptání posvátné slabiky óm do ucha čerstvě narozeného dítěte nebo napsání posvátné slabiky lžící namočenou v medu na jazyk dítěte. Hinduismus rovněž slaví první vyjití s dítětem, propíchnutí uší či podání tuhé stravy, tyto rituály se však značně liší podle krajiny.
Přechodové rituály u dívek v hinduismu zanikly (narozdíl od rituálu upanajana, kdy chlapci z vyšších vrstev dostávají na znamení svého duchovního zrození posvátnou šňůrku, kterou budou nosit po zbytek života).

Buddhismus

Obřady narození jsou v buddhismu povětšinou prosté. Tak jako ve všech náboženstvích, také v buddhismu jsou děti přijímány s radostí, byť pohled na život samotný je vnímán jako strastný koloběh přerozování. Buddhisté věří, že děti už mají za sebou předešlé životy, a proto nejsou „vlastnictvím“ svých rodičů. Jméno pro dítě opět vybírá nejčastěji mnich, a to záhy po narození nebo častěji při přinesení dítěte do chrámu, kdy je dítěti uděleno požehnání.
Rituály dospělosti buddhismus nepraktikuje, pokud v to nepočítáme posílání chlapců do kláštera kolem sedmého roku. U dívek se však podobná praxe neprosadila.

Příště: Vstup do manželství