Velikonoční beránek

Josífek sledoval babičku jako ostříž. Jakmile se otočila zády, tajně odloupl mandličku z bochánku a rychle ji strčil do pusinky.
"Já to viděla," řekla vesele babička a jakoby nazlobeně zahrozila ukazováčkem.

Josífek stydlivě přikrčil hlavičku mezi ramínky.
"A kdy bude ten beránek, babi?"
Babička právě dozdobila hlavičku beránka dvěma modrými lentilkami.
"Táááák, a je hotový," řekla a postavila tácek s výtvorem na sváteční stůl. Roztomilý beránek s bílou polevou se díval modrými kukadly přímo na Josífka.
"Ten je krásný. A babi, nebude ho to bolet, až ho nakrojíme?" strachoval se chlapeček.
"Nebude, neboj," chlácholila ho babička. Sedla si ke stolu, nalila čaj do hrnků, a vysadila si Josífka na kolena.
"Víš, Josífku, vždycky to tak nebývalo, že se na Velikonoce pekl beránek z těsta," vyprávěla.
"Opravdu?" divil se chlapeček.
"Kdysi, v jedné překrásné daleké zemi, bylo zvykem na Velikonoce obětovat opravdového beránka," řekla a hladila při tom chlapce po vlasech.
"Ale toho beránka to muselo bolet," zamračil se.
"To jistě ano," přikývla babička, "ale za všechno špatné se musí něčím zaplatit."
"Jako když jsem maminku schválně neposlechl a skočil do té krásně hnědé louže, a ona mě za to vytřepla?" podíval se na babičku tázavě.
"Přesně tak to je," přikývla. "Jenomže Hospodin viděl, že tihle velikonoční beránkové nestačí. A rozhodl se to zařídit jinak. Místo těch všech zvířátek by stačil jeden Beránek, který zaplatí úplně všechno za úplně všechny."
"I za mě?" vyzvídal Josífek.
"I za tebe," přikývla babička. "A tak poslal svého synka, kterého měl opravdu moc rád, aby byl tím posledním a nejlepším Beránkem."
"A teď teda už můžu skákat do louže a maminka se zlobit nebude?" rozzářily se Josífkovi očka.
"I ty jeden," usmála se babička a přitiskla si chlapce blíž. "Ty máš přece maminku rád ne?"
Josífek se samozřejmostí přikývl. Babička pokračovala: "Tak jí přece nechceš zlobit. Naopak. Když přece jenom zazlobíš, měl by ses jí omluvit. A když to uděláš, určitě tě maminka nevytřepne."
"Opravdu?" přemýšlel nahlas chlapec.
"Je to tak, jakoby už za tvoje zlobení dostal výprask ten Beránek, víš? A když si na to vzpomeneš a omluvíš se, bude všechno v pořádku."
"Aha," usmál se Josífek a opatrně prstíkem pohladil bílého beránka po hlavičce.