Vloženo: 19.06. 2010 | Autor: redakce
Tichounce šeptá voda,
šeptá do tiché tmy.
Zpěvem svým chválí Boha,
jistě zná víc než my.
Stojíš a hledíš na ni,
nevíš, zda je to ona –
Tvá tichá voda.
Ta, co smutně kouká,
přesto miluje.
Snad tiše si brouká.
Mlčením žaluje.
Žaluje na svůj osud.
To myslel sis dosud,
Však dnes je jiná,
směje se,
ruce nevzpíná,
nechvěje se.
Jdeš za ní,
obejmout ji chceš.
Tvá rosa ranní,
s ní dál se dostaneš.
Jen dávej pozor,
ať nevznikne Ti škoda.
Uléháš za obzor.
Jen Ty a Tvá tichá voda.
Autorka: Sabina, 17 let
Mně se Tvá básnička líbí. Vidím v tom krásné prolínání atmosféry v přírodě, příp. u vody, s pocity dospívající dívky. Taky v básni nacházím část sama sebe. Po přečtení mě to úplně láká vyjít někam do přírody k potůčku nebo malé říčce...
zajímavé téma, ale zpracování trochu drhne. Držíš se moc rýmů, zkus volný verš. Pak bude Tvá výpověď nitěrnější a opravdovější.
Držím palce a těším se na další dílko. 
Sabi moc krásná básnička a básně mám ráda 
Poslední komentáře
2 hodiny 22 min zpět
2 hodiny 40 min zpět
2 hodiny 49 min zpět
2 hodiny 50 min zpět
5 hodiny 16 min zpět
5 hodiny 30 min zpět
5 hodiny 32 min zpět
5 hodiny 37 min zpět
6 hodiny 2 min zpět
6 hodiny 3 min zpět