Sejdeme se v nebi

Po uveřejnění článku Takový jiný život jsem si řekla, že bych mohla napsat pokračování, ale o Jolance jsem toho zmínila už hodně. Přestože bych mohla popisovat spoustu zážitků ze života s dětmi, napadlo mě další téma, které k životu patří, ale kterému se mnozí raději vyhýbají.

Často se bojíme to slovo vyslovit, ale týká se nás všech, dříve nebo později – smrt. Zamrazí nás, když to slyšíme, někdo o tom ani nechce mluvit. Přesto bych se ráda podělila o svou osobní zkušenost.

Není to tak dávno, co mi zemřela maminka, a tedy i babička mých dětí. Je to smutné, přesto věřící člověk ví, že smrtí se náš život nekončí, Bůh nám dal zaslíbení věčného života! A tak jsem na smuteční oznámení nechala vytisknout tyto verše:

"Všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas. Je čas rození i čas umírání...." (Kazatel 3,1-2)
"Neboť tak Bůh miloval svět, že dal svého jediného syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný." (Jan 3,16)

A dodala jsem, že maminka odešla na život do věčnosti. Nechtěla jsem napsat, že zemřela, protože ona v Boha věřila. Na konci jejího pozemského života uvěřila. Bylo to vlastně před rokem, co se nechala pokřtít. Přestěhovala se za námi do Plzně, pomáhala mi s hlídáním a hlavně s Jolankou. Byl to pro ni velmi hezký rok, který tu s námi prožila a pro nás byla velkou pomocí a požehnáním.

Říkala, že teprve tady v Plzni našla pravé přátele, splnilo se jí, co celý život hledala. Chodila i na výlety, měla ráda turistiku. Přestala díky Bohu kouřit, přitom byla na cigaretách celý život závislá. Modlila se také hodně za Jolanku. Myslela na druhé víc než sama na sebe. Když jsme jí v nemocnici oznámili, že má nádor na slinivce a metastázy všude po těle, že vlastně brzy zemře – už se nedalo nic léčit v tomto stavu – tak myslela zase na to, že nám nebude moct už pomáhat, jak to zvládnem bez ní a bylo jí to líto. Ale obě jsem věděly, že ji čeká život věčný a že se v nebi jednou sejdeme všichni. Žila ještě dva měsíce. Byla doma, užila si vnoučata, občas nějaký výlet, zmrzlinu, procházky venku i návštěvy. Její tělo ale sláblo a nemělo sílu ji unést. Nakonec se dostala do nemocnice a následně pak do hospicu, kde se jí moc líbilo a měla tam veškerou potřebnou péči i vlídný personál a my to měli pěšky kousek od domova. Jen to netrvalo moc dlouho. Její stav se náhle zhoršil, jak to u rakoviny v posledním stádiu bývá.

Jeden den jsem neměla hlídání, manžel byl zrovna v práci, ale já cítila, že bych měla za maminkou zajít. Přišel k nám brácha, že mi děti pohlídá, a já doslova běžela za ní do hospicu. Byla na tom moc špatně. Nemohla už ani mluvit, jen ležela, už jsem viděla, že rozloučení s ní se blíží. Chytla jsem ji za ruku a zeptala se, zda chce jít za Bohem, že to tu zvládneme. Pověděla jsem jí, jak se Adrianka naučila říkat R a Ř a jak se Jolanka teď ráda mazlí. Bylo vidět, že ji to potěšilo. Dokonce mi stiskla ruku a tak se zadívala, že to nikdy nezapomenu. I beze slov člověk může dát najevo své city. Modlila jsem se za ni, aby si ji Bůh vzal k sobě, jestli je ten pravý čas. Hrála nám k tomu hudba z kazeťáku, byla to její oblíbená křesťanská skupina Filia. Když jsem odcházela, maminka usínala a já jí ještě řekla: "Tak ahoj, mami, sejdeme se v nebi." A ozvala se písnička s těmito slovy: "Na cestu tvou světlo věčné svítí tmou..." Nic se ale jinak nedělo. Až po příchodu domů mi zazvonil telefon. Volala paní z hospicu, že maminka právě zemřela. Bylo to zvláštní, sice smutné, přesto jsem prožívala i radost. Z toho, že nás Bůh vyslyšel a maminky trápení skončilo.

Vždyť se sejdeme v nebi! Od té doby, když je mi smutno a vzpomínám na babičku, mi moje dcera Adrianka vesele říká, že přece babička je v nebíčku a dívá se na nás, a že se tam s ní jednou všichni sejdeme. Mluvíme o babičce skoro denně, jakoby tu byla s námi – ale ona je tu přece s námi, jen nás teď chrání jako anděl a my ji nevidíme. Ten poslední rok nám tolik pomohla. Nedá se zapomenout. Žije v našich srdcích a nás těší to Boží zaslíbení věčného života.

"Amen, amen pravím vám, kdo slyší mé slovo a věří tomu, který mě poslal, má život věčný a nepodléhá soudu, ale přešel již ze smrti do života." (Jan 5,24)