Nejistá budoucnost?

Kdo z nás si někdy nepoložil otázku, jaká že ho čeká budoucnost? Já kdysi hledala, ještě jako nevěřící člověk, odpověď u věštkyně, v kartách, ve spiritismu i v horoskopech. Člověk má rád "své jistoty", budoucnost by si každý nejraději naplánoval podle svých představ a snů.

Je v pořádku snít, je dobré mít nějaké plány, přesto ale nemůžeme vědět, co nás všechno dopředu čeká.

Život nám dává stále nějaké možnosti, ale také překážky. Můžeme si dobře vybrat, ale stejně tak můžeme i chybovat a špatnou volbu nejednou taky uděláme. Ovšem vrátit čas dozadu nelze. Běží jen dopředu. Nedá se otočit ani kousek pootočit. A my můžeme jen litovat, odpustit nebo svou minulost opustit a jít dál. Začít znovu. Jak jsem psala v minulém článku, že něco končí a něco zase začíná. Tomu konci je třeba někdy pomoci a rozhodnout se pro konec něčeho špatného, třeba přestat lhát, podvádět, začít se měnit. Opustit ten "svůj starý život" a začít nově.

Někdy nám to ukáže Bůh sám, jindy se to vyvine ze situace jaksi samo. Budoucnost je ovšem vždy nejistá. Minulost se už také změnit nedá. Jen přítomnost máme v moci trochu ovlivnit, ale zase úplně všechno nejde. Někdo se chová tak, jakoby mohl sám změnit všechno. Má třeba moc, má peníze, myslí si, že si vše koupí a zaplatí, ale... Ne všechno je k dobru a ne všechno nám prospívá. Plnění svých snů za "každou cenu" nás může hodně stát. Je pravda, že za jistým cílem se jde lépe. Jenže může nás najednou něco překvapit, s čím dopředu nikdo nepočítá. Přijde nemoc, úraz, něco se stane a rázem je tu ze supermana, který mohl všechno, člověk s depresí a sebevědomím na bodu nula.

Spoléhat se jen na sebe není vždy ideální. Vydat se Bohu zase může někomu zdát jako slabost či neschopnost, ale ono to chce mít spíš odvahu, když se člověk rozhodne věřit Bohu, kterého vlastně nikdy nikdo neviděl. Ten, kdo má víru, bude jistě dříve či později čelit útokům od lidí, kteří nevěří, že Bůh existuje. V životě se setkáme s různými situacemi. Někdy se můžeme stát terčem posměchu, můžeme být díky víře pronásledováni, ale zapřít Boha by znamenalo zříci se své víry. Jak může být život těžký pozná člověk až tehdy, pokud si sám projde nějakým utrpením. A setká se s lidmi, kterým víra nic neříká.

Svět se nyní nachází ve veliké krizi, ale nejde jen o finance, jak se všude píše. Jde zejména o duchovní boj, kterému čelíme a kterého jsme součástí, ať už chceme či nechceme. Budoucnost nemá jistou nikdo! Možná právě nyní, víc než kdy jindy, je tolik důležité mluvit o víře, naději a tom, jak je dobré stát na správné straně, kde je s námi Bůh. Boj proti zlu, lži, podvodům, proti magii, nečistým duchům a nepravým proroctvím je tolik potřeba!

Co můžeme konkrétně my udělat? Často si myslíme, ža jako jedinci nemůžeme udělat žádné velké věci. Že nejde spasit svět tím, že se my budeme chovat dobře. To je ale velký omyl! Každý jeden člověk může něčím přispět k Božímu dílu. Někdo má dar kázat, ať tedy káže evangelium. Další je světlem pro lidi z okolí tím, jak žije. Někomu se dobře daří a může díky tomuto požehnání finančně podpořit projekty, které jsou správné a Bohu se líbí. Někdo nemá peníze, ale má velké srdce pro potřebné lidi, třeba pro opuštěné děti nebo umírající staré lidi. A další zase vychovává hodně dětí ve víře a tyto děti mohou být třeba později misionáři nebo kazateli, protože samy měly rodiče, kteří jim dali tolik potřebnou víru v Boha.

Možností a způsobů, jak se podílet na Božím díle je bezpočet. A každý si ten svůj úkol můžeme najít, bude-li chtít. Tak se zapojíme do duchovního boje už tady na zemi a aktivně můžeme bojovat proti zlu. Pokud lidem ukazujeme, že víra je živá, šíříme mezi lidi dobro a světlo. A tím světlem je pro lidi Ježíš! Budoucnost pro nás nemusí být tak nejistá, protože my tu jistotu už vlastně máme v Bohu.

"Máme rozličné dary, podle milosti, která byla dána každému z nás..." (Řím.12, 6)

"Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jist tím, co nevidíme." ( Žd. 11, 1)