Mezi nebem a zemí

"Neboj se náhlého strachu, až přijde spoušť na svévolníky. Hospodin bude po tvém boku, bude střežit před pastí tvou nohu." (Přísloví 3, 25-27)

Lidé se hodně bojí nemocí, finanční krize, že budou bez práce, mají strach ze smrti, stále je toho víc, čeho se člověk obává. Hodně jich ale zapomíná na to, co je vlastně opravdu nejdůležitější, že by si měli dát do pořádku vztahy, že pozemský život není pro nikoho věčný, ale je časově omezený.

Můžeme buď vykonat mnoho dobrých věcí, nebo se můžeme trápit, že nemá cenu nic dělat, když to brzy stejně skončí. Taky se můžeme vykašlat na všechno a užívat si maximálně toho, co nám nabízí svět. Máme svobodnou vůli a je na nás, jak se rozhodneme. Ani víru nám Bůh nevnucuje. Je to na nás, zda chceme věřit a žít podle Bible, těšit se na život v nebi a snažit se prožít ten pozemský co nejlépe.

Když nemáme v srdci to, co opravdu následujeme, není to opravdové. Ani charita navenek nám nepomůže, budeme-li mít srdce zlé a plné hořkosti. V srdci se vytváří ten pravý poklad a dáme-li někomu své srdce, je to největší dar, který můžeme dát. Dějí se věci mezi nebem a zemí, které se nedají vysvětlit. Stávají se zázraky, ale i pohromy. Mnozí se uzdravují, jiní předčasně umírají. A týká se to všech, jak bohatých, tak chudých lidí, věřících i nevěřících, nikdo nemá svůj život ve svých rukou navždy. I když si to mnozí myslí!

Je to vidět ve zprávách v televizi, co denně slýcháme. Padají letadla, umírají i slavní a bohatí, stávají se teroristické útoky na nečekaných místech v nejméně vhodnou dobu, jinde zase zemětřesení smete vše z povrchu zemského, během chvíle je vše jinak, totální změna, místo života nastává smrt, ze světla je najednou tma… Člověk je příliš malým pánem na to, aby mohl vše řídit a změnit. Něco se ovlivnit dá, ale spoustu věcí nejde mít v moci a pod kontrolou. Nepomohou pak ani peníze, vliv, známosti na vysokých místech či úplatky.

Při mém pobytu v USA, kde jsem byla už před mnoha lety, jsem zažila něco, co si budu pamatovat už napořád. Procházela jsem se v krásném počasí v jednom městě ve vilové čtvrti, opravdu nádhera, člověk by nečekal, že se může právě tam něco přihodit. Rozhodně se tam všichni znali a tak žádné přepadení nebo setkání se zločincem tam nebylo pravděpodobné, přesto se stalo něco, co bralo dech všem...

Najednou se totiž zatáhla obloha, byla totální tma, jakoby nebylo odpoledne, ale noc, zvedl se vítr, houkala siréna a nebezpečí přicházelo shůry... Tornádo! Nikdy jsem ho neviděla, ale v Coloradu je to jev docela častý. Jen mívá různé projevy a sílu - a tohle byla tedy velká síla! Strašný pocit. Hlídala jsem malé dítě v kočárku, takže jsem se musela dostat rychle do bezpečí, ale ani doma to nebylo o moc lepší. Vypadalo to, že brzy bude vše smeteno. Přesto jsem čekala uvnitř v domě, co bude dál. Dům to byl pěkný, nicméně žádný podzemní úkryt tam vybudován nebyl. Kdyby přešlo tornádo přes tu oblast, zřejmě bychom to nepřežili. Modlila jsem se. Nebyla jsem tehdy věřící, ale jak se mi začal promítat můj život před očima a vidina možného konce, to zažene člověka do kouta.

Nevím, co se pak dělo na nebi, jestli Bůh vyslyšel zrovna moji modlitbu nebo se víc lidí přimlouvalo najednou, ale ještě ten večer hlásili ve zprávách, že tornádo se naší oblasti těsně vyhnulo. Nicméně nebezpečí, že může přijít, hrozilo ještě celou noc. Ale díky Bohu, nepřišlo. Tehdy jsem se zase o něco víc k Bohu přiblížila, aniž bych tušila, co mě v budoucnu ještě potká. Tento zážitek mi ale na mé cestě určitě pomohl. Rozhodně jsem si uvědomila, jak je život křehký, jak o něj člověk snadno může přijít. Možná takhle nějak to bude vypadat, až přijde Syn člověka znovu na zem. V Bibli se to popisuje různě. Nikdo neví, kdy ten čas přijde, proto je tak důležité mít své hodnoty srovnané.

" I vy tedy trpělivě čekejte, posilněte svá srdce, vždyť příchod Páně je blízko." (Jakub 5,8 )