Já za deset let - Čenda

Jmenuji se Čenda a v létě mi bude 12 let.

Za deset let určitě vyrostu, přerostu mamku a budu veliký alespoň jako můj táta. Nejspíš se budu učit ještě někde na škole. Rád bych studoval nějakou technickou školu, kde se pracuje na počítačích, nebo sportovní školu.

Za tři roky už budu skoro dospělý, dostanu svůj první občanský průkaz. Mamka však říká, že dospělý budu až v 18ti letech a prý možná ani to ne. Od 18 let můžu volit ve volbách. Rád se voleb zúčastním, zrovna jako to dělají mí rodiče.

Na co se tedy netěším jsou taneční. Nevím, zda se tancovat naučím a asi mě to bavit moc nebude. Mamka tvrdí, že bych měl chodit na tancování, protože to patří mezi společenské chování. Nějak to budu muset přežít.

Taky se těším, že za deset let budu vlastnit řidičák a budu moci svézt sourozence a mamku, která se bojí jezdit autem. Tatínek jí to dost vyčítá, tak jí alespoň budu moci vozit a udělám tak dobrý skutek. Já se rozhodně nebudu bát jezdit, myslím si, že na řízení auta nic není. Občas už sedím vedle táty na předním sedadle a sleduji, jak řídí. Vím, jak funguje řadící páka, jak zatáčet a dokonce jsem s tátou čepoval benzin do auta.

Strašně rád bych se věnoval sportu i v dospělosti. Rád jezdím na kole a na lyžích. Určitě chci lyžovat i za deset let. Budu muset moc trénovat, aby mi lyžování šlo a já získal nějaké medaile nebo poháry. Lyžovat bych chtěl úspěšně jako Lukáš Bauer, Kateřina Neumanová nebo Martin Koukal.
Jestliže se mi nebude ve sportu dařit, rád bych se věnoval technice – počítačové technice, zrovna jako můj táta, kterého zaměstnání baví. Za deset let už budu umět sestavovat počítače, propojovat všechny jejich části a taky si všechno naprogramuju. Vůbec si myslím, že by lidi měla práce bavit a já si takovou chci najít.

Možná bych rád víc studoval zeměpis. Dostal jsem k Vánocům dva krásné atlasy, do kterých se pořád dívám. Našel jsem v Americe stát, který se jmenuje jako naše příjmení. Chtěl bych poznat, jak žijí jinde, moc by mě zajímajly ostatní státy, světadíly. Zatím si kreslím jejich vlajky do zápisníčku a představuji si, jak lidé žijí třeba v Africe, Americe, Asii. Jsem docela rád, že žiju v Evropě a za deset let zůstanu určitě v České Republice. Na cestování se moc těším.

Za deset let si budu asi hledat přítelkyni. Moc rád bych si s ní rozuměl jako táta s mamkou. Chtěl bych mít hezkou a hodnou holku.

Zatím si neumím představit, že budu bydlet jinde než s rodiči a sourozenci, jsem totiž doma moc rád. Ale možná už budu bydlet v jiném bytě, domku nebo ubytovně. Rozhodně se budu rád vracet domů.

Nevím tedy, jestli všechno zvládnu jako rodiče. Včera jsem se naučil smažit řízky, tak se snad naučím za deset let i trochu uvařit. K žehlení mě mamka taky jednou pustila a to je úplně snadné, takže si budu umět vyžehlit i prádlo. Nevím, zda budu mít více svých dětí, nerad uklízím a když vidím, kolik udělá sestřička Amálka kolem sebe nepořádku, tak si to budu muset ještě trochu promyslet.

Možná se naučím hrát na kytaru víc písniček než doposud hraju, možná založíme s klukama kapelu a budeme hrát svoji muziku. To by se mi moc líbilo, jen nemám na kytaru dost času. Rodičům se moc líbí, když na Vánoce zahraju koledy, to pak mají hned lepší náladu.

Taky se těším až budu vydělávat peníze, to si budu moci potom koupit, co budu chtít. Budu mít určitě lepší mobil než doposud a možná si koupím i lepší auto než mají rodiče.

Vím, co bych nechtěl. Už nikdy bych nechtěl mít bolestivý úraz. Mamka se o mě pořád bojí, a říká neběhej, neskákej, neblbni. Myslím, že se moc bojí. Jenže někdy má pravdu, už jsem musel kvůli úrazu hlavy do nemocnice. Naštěstí si mě tam nenechali. Líbilo by se mi taky léčit lidi – dělat rentgeny a různá vyšetření. Baví mě přírodověda, doma mám knížku Lidské tělo a možná bych byl rád lékařem. Určitě bych dokázal uzdravit nemocnou babičku a dědovi bych vyléčil cukrovku.

Budu se muset hodně učit a pilně trénovat, abych mohl dělat za deset let, to co mě baví. Myslím, že, když se budu trošku víc snažit, určitě se mi to podaří.

Čenda, 12 let