Vloženo: 11.05. 2011 | Autor: danka7
Milá Marie, chtěla jsem se tě zeptat, jak jsi to všechno unesla? Asi sis myslela, že Tvůj život poběží v jasných a staletími vyjetých kolejích: být řádně vychována, pak Ti rodiče najdou manžela, kterého si poslušně vezmeš a splodíš s ním několik dětí, budeš dodržovat všechna náboženská přikázání, vychovávat své děti k úctě k Hospodinu i ostatním lidem...
Jenže stalo se něco, co jsi nečekala.
Jak jsi unesla, když jsi z očí okolních lidí četla nepochopení či dokonce nenávist? A co sis myslela, když Tě Tvůj snoubenec chtěl opustit? Nechtěla ses za ním rozběhnout, přestože jsi dobře věděla, že neprovdaná dívka nesmí mluvit s mužem, který (ještě) nepatří do rodiny? A co říkalo Tvé srdce, když pak Josef svůj původní úmysl změnil?
Ale, Marie, řekni mi hlavně, jaké je to potkat anděla? Nepřišlo Ti ponejprv, že to byl vlastně jen sen? A chtěla sis ten sen nechat zdát znovu, nebo ses ho bála? A co říkal Tvůj rozum, když v Tobě začal růst nový život tak podivuhodným způsobem?
Marie, pověz, jaký je to pocit být odmítána lidmi, a přitom vědět, jak moc Tě Pán Bůh miluje?
Ty umíš tak hezky psát, a přitom vždycky vystihneš úplně nový úhel pohledu ![]()
Děkuji, přečtu si to znovu a nechám to v sobě doznít. A někdy se zase těším na další článek od Tebe 
Danko, zajímavé zamyšlení, díky 
Moc krásné zamyšlení, díky!!! 
krásné, tak mě nikdy nenapadlo Matku Boží oslovit.
Poslední komentáře
5 min 46 sek zpět
2 hodiny 17 min zpět
2 hodiny 18 min zpět
4 hodiny 8 min zpět
6 hodiny 4 min zpět
8 hodiny 38 min zpět
9 hodiny 15 min zpět
9 hodiny 49 min zpět
9 hodiny 53 min zpět
17 hodiny 17 min zpět