Těhulka on-line III. - První trimestr

Při první kontrole u lékaře ještě nebylo vidět tlukoucí srdíčko. Nastalo pro nás těžké období čekání. Nechtěla jsem o miminko opět přijít, bála jsem se... Útěchou mi byl můj úžasný manžel a Boží slovo - Bůh je dobrý. Ať to dopadne jakkoli.

Na další kontrolu jsem byla objednaná o 9 dní později. Pan doktor mě hlídal. Šetřila jsem se, modlila, doufala. Ale 2 dny před plánovanou kontrolou jsem začala krvácet.

A ne málo. Reagovala jsem hysterickým pláčem a zoufale se choulila u Martina v náručí. Následovala rychlá cesta na pohotovost a dvouhodinové slzavé čekání. Pan doktor mě vzal na ultrazvuk. Stejná místnost, stejné křeslo. To jsem zažívala před půl rokem, už ne znovu! Najednou jsem ho uviděla. Mimi fazolku a tlukoucí srdíčko! Slzy úlevy.. taková obrovská radost! Proč jsem krvácela, nevěděli.

Po dvou dnech se mi utvořila krevní sraženina, takže další léky a dlouhé ležení doma v posteli. Nesměla jsem se vůbec namáhat, chodit, smát se, plakat. Brzy jsem byla zesláblá a vše mě rychle unavilo, hodně jsem spala. Pohlavní styk byl zakázaný na celý první trimestr.

Od začátku mé tělo vyžadovalo častěji jíst, a tak se má štíhlá postava velmi brzy mění rostoucím bříškem. Domácnost je na manželovi. Je statečný, při zaměstnání a svých sportovních zálibách zvládá ještě nákupy, nádobí, úklid, péči o mě i o zvířátka.

Já si „vychutnávám“ těhotenské nevolnosti, změněné chutě, pálení žáhy, náladovost, přecitlivělost, velkou únavu a nízký tlak. Stále smím jen ležet a po chvilkách číst, ale je mi hezky. Jsem vděčná za miminko, manžela, Boží lásku. Od začátku mám zvýšenou teplotu, ale to prý k těhotenství patří. O miminko mám často strach, modlím se za něj. Stále se mi připomíná Žalm 6: „Hospodin slyší mou prosbu, moji modlitbu Hospodin přijme.“ Chodí mě navštěvovat kamarádky. Zavrtají se ke mně do pelíšku a povídají. Čas rychle utíká.

Dva týdny po krvácení jdu na kontrolu. Je to 10. týden těhotenství. Sraženina zmizela, hurá! Dostávám první fotku miminka, od hlavičky k zadečku měří 1,6cm a vypadá jako malá panenka. Je to zázrak, nemůžeme se vynadívat. Musím ještě 4 týdny hodně ležet a brát léky. Později mohu po chvílích začít trošku pracovat na počítači a chodit na malé procházky. Vše mě nesmírně vyčerpává.

Oboje rodiče se těší na první vnoučátko. Já začínám psát seznamy, co všechno je potřeba pořídit, chodím se vyhřívat na jarní sluníčko a venčit pejska.

Žádné z mých oblíbených jídel mi nechutná, naopak jím to, co jsem před těhotenstvím nevyhledávala. Martin koupil metr, abychom měřili mé rostoucí bříško. Na miminko se moc těší, často na něj mluví. Ke mně je úžasně pozorný.

S napětím se chystáme na další kontrolu. Končím 14. týden. Tentokrát jde Martin se mnou, oba jsme napnutí, jak to dopadne. S úlevou se díváme na obrazovku, kde se mimi poctivě hýbe, odráží, hopsá. Lékař kontroluje hlavičku, bříško, nožičky. Dostaneme fotografii obličeje a těhotenskou průkazku. Čeká mě ještě zubní, plicní a EKG. Odcházíme plní radosti a vděčnosti prožít hezký den. Nakupujeme těhotenské oblečení, miminku dupačky, dojdeme si spolu na oběd. Odpoledne příjemně unavení, naplnění a šťastní v objetí usínáme. Těhotenství je krásný čas.