Vloženo: 24.03. 2010 | Autor: redakce
Přicházíš do klenotnictví. Všude je mnoho nádherných šperků, ale tobě padne do oka mimořádná perla ve vitríně z bezpečnostního skla. Taková, jakou jsi ještě nikdy neviděl…
„Co stojí?“ ptáš se prodavače.
„Okamžik, zavolám šéfa…“
Vloženo: 23.12. 2009 | Autor: Laisi Finwen
Ranní sluníčko posvítilo příštího dne na docela jiný obrázek než včera. Pravda, mnoho balvanů i skalních stěn zůstalo. Mnohé však zmizely a všude bylo volněji a prostorněji. I stropy se na mnoha místech provalily a přicházeli velcí andělé, aby se podívali, co tu tak dlouho zůstávalo skryto, a zda by nemohli něčím posloužit.
Vloženo: 22.12. 2009 | Autor: Laisi Finwen
Slavnost, k níž se lidé chystali, se zatím stále blížila. Vlastně už měla nastat zítra. Dospělí lidé z toho byli stále nervóznější a stále častěji po sobě házeli kamením, ale čím byly děti menší, tím víc se těšily a naplňovalo je radostné vzrušení.
Vloženo: 21.12. 2009 | Autor: Laisi Finwen
V příštích dnech si stanovili ty dva stromy jako základnu, kam se vždycky vraceli pro občerstvení, a podnikali hvězdicovitě průzkumné výpravy. Většinou nemuseli chodit daleko - sálem, kde stromy rostly, totiž lidé často procházeli a občas se tam i zdržovali všichni pohromadě, takže je Svítko s medvídkem mohli pozorovat.
Vloženo: 20.12. 2009 | Autor: Laisi Finwen
Brzy se dostali do míst, kde kámen nebyl tak jednolitý a pevný. Vytvářel průchody a jeskyně, někdy i neobyčejně rozlehlé a vysoké. Putovali z jedné do druhé a s údivem se rozhlíželi kolem sebe, neboť zde spatřili věci, které ještě nikdy v životě neviděli.
Vloženo: 19.12. 2009 | Autor: Laisi Finwen
Trochu znepokojivé bylo ovšem na tomhle životě to, že zatímco pro ně byl okolní kámen tvrdý a neprostupný jako sklo, nepřátelské stvůry ho sice také vnímaly, ale mohly se jím pohybovat třeba jako ryby vodou. Občas, když procházely blízko, bylo slyšet a cítit jejich pohyby.
Vloženo: 18.12. 2009 | Autor: Laisi Finwen
Tentokrát spali hluboce a odpočinuli si dobře, ale když se probudili, nebyli na tom o mnoho lépe než večer. Ze skalního vězení prostě nevedla žádná cesta ven.
Vloženo: 17.12. 2009 | Autor: Laisi Finwen
Když se trochu vzpamatovali, rozhlédli se kolem sebe. Dosud byli v pouhé skalní štěrbině, tak úzké, že se tam stěží vešli dva vedle sebe. Za nimi se zvedal svah, po němž přijeli, tak hladký, že dobře věděli, že je naprosto beznadějné pokoušet se šplhat nahoru. Před nimi po pár krocích škvíra končila.
Vloženo: 16.12. 2009 | Autor: Laisi Finwen
Tady už skála nebyla tak strmá. Přeběhli po větvi, kterou strom natáhl ke kameni jako podanou ruku, a zjistili, že další postup jakž takž zvládnou. Budou muset hodně příkře stoupat, občas si pomáhat rukama a dávat pozor na ostré hrany, budou si muset hledat cestu nepřehledným terénem plným skalních výstupků vyšších než oni, ale přece jen budou schopni proniknout dál.
Vloženo: 15.12. 2009 | Autor: Laisi Finwen
Konečně se dostali až k příkré skalní stěně a cestu dovnitř nenašli žádnou. Ani sebemnší štěrbinku nikde neobjevili. Viděli tedy, že jim nezbývá než se pustit nahoru.
Poslední komentáře
11 min 42 sek zpět
12 min 29 sek zpět
13 min 4 sek zpět
14 min 4 sek zpět
22 min 15 sek zpět
23 min 38 sek zpět
23 min 55 sek zpět
24 min 24 sek zpět
56 min 50 sek zpět
58 min 15 sek zpět