Úvod > anděl

 

anděl

Josefův zvláštní dar

Živil se jako malíř oblaků. Nemaloval je na modrou nebeskou báň, to by byl příliš těžký úkol, jen dobarvoval ty, které se na nebi objevily. Na objednávku. Když například o svatebním dnu bylo nebe příliš šedivé, oživoval ho jemnými a veselými barvami. O náboženských svátcích přibarvoval mraky jiskřivými nebo zlatavými odstíny a o pohřbech zase uklidňujícími odstíny nebo jemně zelenými tóny naděje. Byl to vážený umělec.

Zmatený serafín

Stalo se to v tichém údolí zavlažovaném potůčkem, ve kterém rostla měkká tráva a voňavé byliny. Stáda se tam mohla napást do sytosti, zatímco si pastýř trhal kytičku na ozdobení košile nebo třeba za ucho. V noci tam pořádaly veselé koncerty místní žabky.

Bekynka andělíček

Přidávám jednu fotku mimo soutěž.

Ač je to k nevíře, naše zlatovláska Bekynka se narodila s hustou černou kšticí Smile Ale slušelo jí to, že jo? Wink Tehdy jí byly asi tři týdny.

<img src="http://www.marinka.cz/sites/default/files/images/Bekynka_andelicek.thumbnail.jpg" alt="Bekynka andělíček" title="Bekynka andělíček" class="image image-thumbnail " width="100" height="67" />

Přidávám jednu fotku mimo soutěž.

Ač je to k nevíře, naše zlatovláska Bekynka se narodila s hustou černou kšticí Smile Ale slušelo jí to, že jo? Wink Tehdy jí byly asi tři týdny.

Adventní pohádka - Svítko XVIII.

Ranní sluníčko posvítilo příštího dne na docela jiný obrázek než včera. Pravda, mnoho balvanů i skalních stěn zůstalo. Mnohé však zmizely a všude bylo volněji a prostorněji. I stropy se na mnoha místech provalily a přicházeli velcí andělé, aby se podívali, co tu tak dlouho zůstávalo skryto, a zda by nemohli něčím posloužit.

Adventní pohádka - Svítko XVII.

Slavnost, k níž se lidé chystali, se zatím stále blížila. Vlastně už měla nastat zítra. Dospělí lidé z toho byli stále nervóznější a stále častěji po sobě házeli kamením, ale čím byly děti menší, tím víc se těšily a naplňovalo je radostné vzrušení.

Adventní pohádka - Svítko XVI.

V příštích dnech si stanovili ty dva stromy jako základnu, kam se vždycky vraceli pro občerstvení, a podnikali hvězdicovitě průzkumné výpravy. Většinou nemuseli chodit daleko - sálem, kde stromy rostly, totiž lidé často procházeli a občas se tam i zdržovali všichni pohromadě, takže je Svítko s medvídkem mohli pozorovat.

Adventní pohádka - Svítko XV.

Brzy se dostali do míst, kde kámen nebyl tak jednolitý a pevný. Vytvářel průchody a jeskyně, někdy i neobyčejně rozlehlé a vysoké. Putovali z jedné do druhé a s údivem se rozhlíželi kolem sebe, neboť zde spatřili věci, které ještě nikdy v životě neviděli.

Adventní pohádka - Svítko XIV.

Trochu znepokojivé bylo ovšem na tomhle životě to, že zatímco pro ně byl okolní kámen tvrdý a neprostupný jako sklo, nepřátelské stvůry ho sice také vnímaly, ale mohly se jím pohybovat třeba jako ryby vodou. Občas, když procházely blízko, bylo slyšet a cítit jejich pohyby.

Adventní pohádka - Svítko XIII.

Tentokrát spali hluboce a odpočinuli si dobře, ale když se probudili, nebyli na tom o mnoho lépe než večer. Ze skalního vězení prostě nevedla žádná cesta ven.

Adventní pohádka - Svítko XII.

Když se trochu vzpamatovali, rozhlédli se kolem sebe. Dosud byli v pouhé skalní štěrbině, tak úzké, že se tam stěží vešli dva vedle sebe. Za nimi se zvedal svah, po němž přijeli, tak hladký, že dobře věděli, že je naprosto beznadějné pokoušet se šplhat nahoru. Před nimi po pár krocích škvíra končila.

Nastavit jako domovskou stránku
(Funguje pouze v IE.)

Doporučujeme

Přihlášení

Poslední komentáře

Mařinka.cz nezodpovídá za obsah reklamních ploch. Děkujeme za pochopení.