Vloženo: 05.03. 2010 | Autor: Sonne
Včera mě děti překvapili. vymysleli si totiž pečení. Měli na něco chuť.
" mamí, upečeme něco dobrého?"
" a co by jste chtěli?" ptám se já.
" Něco, co můžeme míchat a vážit".
zapátrala jsem ve svým mozkových závitech a vytáhla jednoduchý recept, který se dá různě kombinovat
Dcerka si nachystala digitální kuchyňskou váhu a zmizela ve špízce. Pak mi zmizela z kuchyně i židlička a ze špízky se ozývalo: " ach a ech a uch" a pak něco spadlo.
" mamí, mě to spadlo!!" hlásala dcerka , ale naštěstí se nic nerozbilo a spadla ji pouze forma, pro kterou do špízky šla.
Na váze pak sypala do hrnečku : 250 polohrubé mouky a 150 moučkového cukru. Já ji pomohla s 2 vajíčkama ( oddělit žloutek od bílků ji ještě nejde) nasypala vanilkáč, přepla váhu a odměřila 150 cl mléka a 150 oleje.
nasypala prášek do pečiva a míchala.
Přiběhl synek
" Já cu taky míchat, já míchám!!! " volal a hrnul se ke kuch. lince.
" Nééééééééééééé, to jáááááá!
" néééééé, jááááááá"
" jááááááá byla první"
" jááááááá chcííííííííí"
A klid tady bude u toho pečení.!!!!!!
Nachystala jsem si elektrickou míchajdu a vtáhla synka do míchání.
" Budeš míchat sníh" řekla jsem mu, držela šlehač a otáčky a syn držel mísu a přidržoval důležitě šlehač.
" jááááá mícháááááám" říká mi.
Pokyvuji hlavou, " Jo, jo, drž to ale pořádně......"
Formu jsem si po jistotu vymazala a vysypala sama.
Do vymíchané směsi přidala vyšlehaný sníh a dcerka si vymyslela, že tentokrát to nejchtějí s kakaem, ale s mákem.
Přidali jsme tedy od oka, přiměřeně , přiměřeně
máku a dolili do formy ten zbytek.
Pak šup do trouby a dcerka hlídala.
" mamíííííí už to je" hlásí mi po 10 minutách
" ne, ne ještě to není" říkám ji
" Ale je, podívej"
" není, ještě je brzo" a ukázala jsem na hodiny ať mi řekne až bude velká ručička na devídce.
Dcerku z kuchyně nikdo nedostal. Dotáhla si časopisy a knížky, seděla za kuch. stolem. Po očku dělala, že čte ( číst ještě neumí) a sledovala ručičku.
Přesně o tříčvrtě....
" užžžžž, mamí uuuuužžžž už je devět!!!!!!! "
Podařila se jim přímo ukázkově. A byla...no mňam, co vám budu povídat.

Páááni! Já tenhle zápis v blogu objevila až dnes. Kdybych si ho nevšimla, byla by to obrovská škoda. Je to moc pěkná příhoda. S tím mícháním to je úplně jako u nás!
Dám malé do mísy to, co potřebuju šlehat, mísu jí pevně zaklíním mezi nožičky, šlehač do ruky a jdu si po svém. Malá to už zvládá perfektně.
Ještě, že mám jen jedno dítě - mám jen jeden šlehač. 
A ta bábovka vypadá opravdu báááječně! Hned bych si dala. 
výborný pomocníci , je třeba už od mala děti zapojovat př domácí práci 
Já si také vzpomínám, jak se to asi ve 2,5 letech začalo obracet ta "pomoc" opravdu začala být pomoc.
Také dcera jednou na chalupě chtěla udělat vdolečky. Nadšeně míchala, pak se pořád ptala, kdy už to bude vykynuté (šli jsme raději ven). Nadšeně válela, vykrajovala skleničkou, podávala mi je. A když byly upečené, tak řekla, že jí to nechutná ani samotné ani s něčím a snědla nejvýš 2. Aspoň zbylo víc na nás 
Buchta vypadá báječně! A taky to znám, když mi děti chtějí pomáhat, a pak se akorát hádají, kdo co udělá... Ale stejně je to fajn, jen si je trošku musíme usměrnit...
Asi je to všude stejné...
Poslední komentáře
6 min 24 sek zpět
7 min 47 sek zpět
8 min 4 sek zpět
8 min 33 sek zpět
40 min 59 sek zpět
42 min 24 sek zpět
1 hodina 22 min zpět
2 hodiny 28 min zpět
10 hodiny 5 min zpět
11 hodiny 55 min zpět