...a pak že jsou kočky hloupé...

Jak už víte, jsme vlastníky dvou kočičích lumpů, uličníků a náctiletých puberťáků. Jeden z nich má momentálně období hledání partnerů a protože jsme již o jednoho kocourka přišli, děláme, co můžeme, abychom o toho druhého také nepřišli.

Ten náctiletý puberťák se jmenuje Bobík. Černý kříženec kočky domácí a britské. Těžký zadek, krátké zavalité nohy, široká tlamička a strašně upovídaný a hlučný jazýček

Neobejde se den bez toho, aniž by z úst nevydolovol úpěnlivé  či upovídané mňau. Každý den sedí u dveří, nebo na okenním parapetu a pozoruje dění venku. Myslí si, že někde pobíhá kočka, nebo kocour s kterým by se mohl porvat.
Posledně dorazil domů s natrhlým uchem ,krvavými chuchvalci v srsti a kulhající na přední tlapku. Onehdy se vyválel v blátě a přišel domů jako, no, jako to čuně!!!

Máme v chodbě malinké okýnko, které se otevírá pouze na větračku. je celkem vysoko a i já mám problém otočit klikou, chci-li otevřít.
Předevčírem nás ale milý Bobík vřevezl.
příjdeme domů a ...kocour nikde. Voláme jeho jméno, šmejdíme po domečku, koukáme pod vanu, vedle pračky pod schodiště. Kocourek nikde. Vyjdu schody a zrak mi padne na okno. Otevřené?
Jak a kdo okno otevřel ? Volám manželovi a on se dušuje, že to nebyl. prohlížím jako zkušený kriminalista místo činu a nacházím drápky, a rozedranou omítku, která byla všude na parapetu.
Bobík zdrhnul, už je mi to jasný.
jdu ven a volám po zahradě jeho jméno, jdu i na ulici a než křiknu : Bobíku!!, ozve se "Mňau". Bobík sedí u zahrádky a smutně kouká. Jdu k němu a v ústech mi leží slovní výhružky, ale nakonec se zmůžu pouze na " Co tady děláš? Proč jsi nám utekl, jak sis otevřel okno?..." beru Bobíka domů a Bobík mňamči bolestí. Někde si ublížil. Asi když prolézal tím uzounkým prostorem, nebo jak se snažil si otevřít...kdoví...
Já pouze vím, že ač jsme si mylně mysleli, že jsou kočky svým způsobem jiné, vidím, že jiné nejsou. Jsou chytré a všemi masmi mazané )