Royal Rangers II. - 15. Přední hlídka

Historie 15. Přední hlídky (PH) Mariánské Lázně začala někdy v roce 1996. V srdci mladého muže, Tomáše Rusňáka, se rozhořela touha pracovat s dětmi, ovlivňovat jejich životy správným směrem, naučit je něco nového...

Pro začátek si vybral mého brášku Honzu (tehdy mu bylo 6 let) a dva jeho kamarády. Devítiletá sestra Zuzka však nechtěla zůstat pozadu, a tak ji brzy přijali mezi sebe. Asi půl roku probíhaly schůzky v tomto komorním složení, velitelem skupiny zvolili nejstaršího - tedy Zuzku. V těchto podmínkách však nebylo možné dělat vše tak, jak bylo zvykem u ostatních předních hlídek.
Každá přední hlídka se zakládá pod hlavičkou nějaké církve a funguje jako dpolňující služba pro děti. Cílem je vést děti ke Kristu a zároveň je naučit pratické dovednosti jako uzle, tábornické dovednosti, rozdělávání ohně apod. (viz minulý článek) Samozřejmě vše podle možností a schopností místních velitelů. Když děti projdou všechny věkové kategorie, jsou přeřazeny do mládeže a z Royal Rangers odcházejí, později se však mohou stát vedoucími. Tohle však v 15.PH nefunguje. Tomášovi se systém nelíbí, protože by to znamenalo vychovat děti a nechat je odejít. Podle zkušeností z jiných předních hlídek je to opravdu těžké. Děti, které odrostou, už se k Royal Rangers většinou nevrátí, vedoucí s nimi ztácí kontakt i možnost dále s nimi pracovat. Schází navazující aktivita.
15.PH nejdříve patřila pod Křesťanské společenství Mariánské Lázně, později pod Českobratrskou církev evangelickou Černošín, ale nefungovalo to.
Už v roce 1996 proběhl první letní tábor, po kterém do15.PH přišla celá řada nových lidí, někteří vydrželi dodnes. Většinou byli nevěřící. Už v té době prakticky nešlo plnit royalové tabulkové systémy. Tomáš vytvořil vlastní systém vzdělávání, který se neustále mění a vyvíjí podle potřeby. Pracuje s dětmi i s mladými lidmi, nemá věkovou hranici, kdy by nechal své svěřence odejít. Také dostal výjimku, že může pracovat samostatně, bez závislosti na určité církvi.
Tomášovi Rusňákovi se říkalo Voják, ale po svatbě přijal přezdívku Krokodýl. Od začátku mu pamáhal mladý kluk, známý jako Mravenec.
Zpočátku pořádali jednu víkendovou akci za jeden až dva měsíce, jezdili hlavně do srubu do Ošelína a ke Kosímu potoku. V létě proběhl stanový tábor a sjíždění řeky.
V roce 1997 jsem se jejich tábora zúčastnila, abych na vlastní kůži poznala, o čem sourozenci básní. Dodnes mám schovaný podrobný deníček, který jsem si tam vedla. Mám zaznamenanou například hru, kdy jsme běhali po lese a zlí Římané nás přivazovali ke stromům. Rozcvičky byli opravdu náročné a trvaly přes hodinu. Pokud jsme se o pár vteřin zpozdili se vstáváním, museli jsme za trest běhat do kopce a umýt kadibudky. Vařili jsme sami, tak nás občas trochu trápil hlad. Noční hlídky byly samozřejmostí. Následující rok jsem vyhrála celotáborovou hru, ale od té doby jsem s nimi už nejezdila a zvolila si trochu šetrnější způsob trávení volného času. Za ta léta se toho však hodně změnilo, ale o tom až příště...
Na závěr ještě písničku, kterou jsme jako třináctileté puberťačky na táboře složily o našich vedoucích:
Zpívá se na známou melodii Čtyři koně ve dvoře.

KONINA
1, Čtyři koně v lavoře,
nožičky maj nahoře,
Trálálala...
2, Zástup vede Marvenec,
má na zadku diblenec.
Trálálala..
3, Za ním běží družina,
Tomáš koulí vočima.
Trálálala...
4, V tom tam vběhne Lucina,
valí se jak lavina.
Trálálala...
5, Martin robí ohniště,
a za ním je smetiště.
Trálálala...
6, Jirka smaží houbičky,
smrdí mu jak nožičky.
Trálálala...
7, Daniel mu pomáhá,
ta vůně ho dost zmáhá.
Trálálala...
8, Hanka nás hlady mučí,
žaludek nám zas kručí.
Trálálala...
9, Stáník, Standa, Stáníček,
je to nás všech tatíček.
Trálálala...
10, Je to pěkná směsice,
celá royal vesnice.
Trálálala...
11, Nás Pán nás má všechny rád,
budeme si spolu hrát.
Trálálala...