Odklad školní docházky

Toto téma je mi velmi blízké. Sama jsem narozena v říjnu a do školy jsem šla o rok později. U zápisu jsem neřekla ani slovo, neuměla jsem R ani Ř, na logopedii jsem nespolupracovala. Ve společnosti jsem byla velmi plaché a tiché dítě, které se nechtělo bavit s ostatními a bálo se okolí.

Ovšem doma to už bylo jiné. V kolektivu známých dětí i sourozenců jsem měla vždy vůdčí roli, dovedla jsem zlobit i být hlučná a povídavá. Jenže navenek se to tak neprojevovalo, tak mě vzali do školy později. Nezralost dětí předškolního věku bývá různá. Obvykle se děti nedovedou přizpůsobit okolí, jsou emocionálně nevyzrálé a určitě je lepší ten rok počkat, než dozrají.

Netušila jsem ale, že se právě s tímto problémem setkám i jako matka. Starší dcera Adrianka měla sice neurologické problémy v raném dětství, ty však vymizely; tak jsem brala jako samozřejmé, že půjde do školy včas, jak se chodit má. Podle mého laického názoru vypadala v pořádku a připravená. Taky se s kamarádkou těšila, jak půjdou spolu do školy a sednou si do jedné lavice. Měly plány, už byly obě na školu připravené. Jenže při kontrole u paní neuroložky jsme najednou obdrželi jako rodiče zprávu, že je u Adrianky podezření na LMD, což je lehká mozková dysfunkce. Tak nás poslala na vyšetření zralosti k psycholožce, a tam se to vlastně potvrdilo do určité míry, že připravena na školu Adrianka ještě není. V něčem byla šikovná a svou snahou být ve všem dobrá doháněla, co neuměla, ale její mozek ještě nedozrál tak, aby byla na vstup do školy připravena. Ve školce nám taky doporučovali, aby ten rok ještě ve školce zůstala. Kvůli sociálním vztahům a takovému tomu "otrkání se v kolektivu". Mně to přišlo jako nesmysl - proč by kvůli tomu, že je hodná a má takový charakter, měla ještě zůstávat rok v předškolním zařízení? Vždyť se ve školce zadaptovala velmi rychle už od tří let a nebyl s ní velký problém.

Jenže je to pak na rodičích, zda poslechnou rady odborníků a nechají dítěti odklad, nebo ho pošlou do školy - i za cenu toho, že bude mít potíže s učením, že dozraje v průběhu 1. třídy a že bude mít zřejmě horší známky, protože spoustu věcí nepochopí, když mozek správně včas nedozraje. A co teď? Musíte se totiž rozhodnout vy, nikdo to za vás neudělá. A ještě je nejlepší, když máte jako matka jiný názor než manžel, který je otcem dítěte a taky má právo se rozhodnout. A když vám okolí radí každý něco jiného podle svých zkušeností. Nakonec je to jen na vás. Takže po mnoha úvahách a přemýšlení o tom, co je pro a co proti, jsme došli k závěru, že odklad bude pro Adrianku zřejmě nejlepším řešením. Musím říct, že jsem dlouho přemýšlela, zda jsme udělali správně. Ono je totiž od zápisu ještě hodně času, kdy se za půl roku může dítě velmi zlepšit v mnoha směrech, ale jak jsem postupně mohla vidět, tak to trvá spíš rok, než dítě opravdu dozraje a změní se tak, že je na školu připraveno.

Dnes můžu zpětně říct, že to bylo dobré rozhodnutí a Adrianka díky tomu, že dozrála, neměla v první třídě žádný problém. Naopak jí ten rok velmi pomohl, opravdu se dost změnila. Ve škole jí to jde"samo", nosí jedničky, pochvaly, umí s dětmi jednat, v kolektivu je oblíbená a s učením větší problémy nemá. Před rokem by tomu možná tak nebylo. Dnes mají ve škole velké nároky na děti a v první třídě už o vánocích uměly děti číst! V matematice jedou tak rychle, že týden nemoci nás stál pak velké úsilí dohnat celou látku a doplnit si vše potřebné, aby dítě nebylo pozadu. Pokud vám odborníci radí počkat ještě rok, dejte na ně. Jako rodiče vidíte obvykle svoje dítě v lepším světle, ale objektivně ho většinou neposoudíte. Tím, že by za každou cenu šlo do školy, protože si to přejete vy, aby pak nebylo už moc "staré", až vyjde školu nebo se mu spolužáci neposmívali, že je ještě ve školce, byste mohli spíš ublížit. A co víc. Možná by to právě ovlivnilo negativně i jeho výsledky a učení by mu nemuselo jít kvůli nezralosti, za kterou ale samo nemůže. A dítě by bylo trestáno neprávem, mělo špatné známky, které by nemohlo ovlivnit, vlastně by to nepřineslo nic dobrého.

Uvědomila jsem si to včas, i když jsem si nejdřív nechtěla přiznat, že by Adrianka zrovna ten odklad tak potřebovala. Nyní jsem ráda. Ale musela jsem to konzultovat i s ní. Problém byl spíš v tom, že se těšila, že půjde do školy se svojí nejlepší kamarádkou, a tohle bylo takové zklamání. Kamarádku vzali hned, ale Adrianka si musela rok počkat! To mě trápilo asi nejvíc. Kupodivu to Adrianka vzala dobře. Bylo hodně dalších dětí, které nevzaly a měly odklad, a tak se jich ve školce sešlo víc, co už se znaly. Udělaly si hned svoji partu "starších" předškoláků a bylo jim fajn. A taky aby nebylo, vždyť si prodloužily období her a bezstarostného života ještě o další rok navíc!