Mladá ředitelka speciální školy

Zuzka je energická mladá žena plná chuti do života, lásky k dětem a k Pánu Ježíši. Od dětství patří do 15.PH Royal Rangers (viz minulé články). Kromě práce s dětmi a mládeží se nyní věnuje hlavně škole pro postižené děti. Od rána do večera 7 dní v týdnu je v jednom kole, přesto mi o své práci ochotně a s radostí vyprávěla.

Zuzi, představ se nám trošku...

Jmenuji se Zuzka Kovandová, je mi 23 let. Vystudovala jsem bakalářský obor fyzioterapie a od září začnu s dálkovým studiem speciální pedagogiky. Od třinácti let jsem pracovala jako dobrovolník ve Středisku sociálních služeb - starala jsem se o děti i dospělé s postižením, dělala jsem asistenta na různých táborech a víkendovkách. Proto jsem se rozhodla, že v tomto oboru chci pracovat i dál a vystudovala jsem fyzioterapii.

Pracuješ v Základní škole speciální Royal Rangers při Středisku Víteček v Černošíně. Jak a kdy škola vznikla?

Vznikla v lednu roku 2008. Založit školu je poměrně obtížné, několikrát jsme od ministerstva obdrželi zamítavé vyjádření, až se nakonec vše podařilo. Založili jsme ji, protože jsme chtěli dětem, které navštěvovaly stacionář, umožnit pokračovat v docházce do našeho zařízení a pomoci jim naučit se maximum pro samostatný život.

Kdo školu financuje a kolik máte školáčků a učitelů?

Školu financuje (stejně jako všechny ostatní školy), ministerstvo školství. Dále má škola možnost získat peníze v různých doplňujících programech a grantových řízeních, což není snadné. V současnosti máme ve škole 6 pracovníků v přímé práci s dětmi, většinu na částečný úvazek. Dětí máme nyní devět.

Jsi zástupkyně ředitele. Co obnáší tvá práce?

Jsem zástupkyně ředitele, ale v praxi dělám ředitelku, protože ta je momentálně na rodičovské dovolené. Veškerou práci dělám pod vedením zřizovatele školy - tedy 15. Přední hlídky Royal Rangers. Řídím práci pedagogů, sestavuji individuální vzdělávací plány pro děti, jednám s rodiči i úřady a speciálně pedagogickými centry. Kromě toho samozřejmě také učím a snažím se udržet si přehled o pokrocích a momentálních stavech žáků.

Jak ses k tomu dostala?

Když jsem byla ve třetím ročníku VŠ, oslovil mě vedoucí 15.PH Royal Rangers a Střediska Víteček Tomáš Rusňák s nabídkou, že bych mohla postupně převzít od bývalé ředitelky vedení školy. V té chvíli mi to připadalo nereálné, ale cítila jsem to jako Boží vedení, takže jsem do toho šla. Nebylo to jednoduché. Jednou týdně jsem z Prahy dojížděla do Černošína do práce a mimo to jsem se v Praze věnovala administrativě. Při současném psaní bakalářské práce a přípravě na státnice byla opravdu nutná Boží pomoc. Po skončení státnic jsem plynule začala pracovat na plný úvazek.

Jak probíhá běžný školní den?

Vyučování začíná v devět hodin ráno, končí v půl druhé nebo v půl třetí. V první hodině se všichni společně přivítáme (písničkou, kterou také znakujeme), potom je svačina - jídlo je důležitá součást dne, děti se při něm učí maximální samostatnosti podle svých možností - učí se přijímat jídlo ústy, držet lžičku, používat vidličku a nůž, uklízet ze stolu, mazat chleba - vše podle individuálních schopností. Dopoledne jsou na rozvrhu "přemýšlecí předměty" jako rozumová výchova či smyslová výchova a u těch starších čtení, psaní a počty. Odpoledne tělocvik, pracovky či hudebka. Menší děti mají hodiny členěné do bloků po 20-25 minutách, protože je pro ně důležité střídat činnosti. S každým dítětem je třeba pracovat zcela individuálně. Pro představu: Rozumová výchova: od třídění předmětů podle barev na dvě hromádky a nácviku úchopu tužky až po nácvik čtení globální metodou a psaní písmen. Smyslová výchova: od ukládání kostek do krabičky po skládání puzzlí o 30 dílcích. Při tělesné výchově s dětmi rehabilitujeme a snažíme se je formou hry přimět k cílenému pohybu (tanec na hudbu, míčové hry, procházky venku). Každé dítě má vypracovaný vlastní individuální vzdělávací plán, podle kterého se učí. Po skončení vyučování některé děti odcházejí domů, ale většina zůstává ve stacionáři jako v družině.

Vidíte u dětí nějaké pokroky? Jak děti hodnotíte?

U dětí vidíme mnoho pokroků, někdy jsou trvalé, někdy ne. U dětí s postižením si žádným úspěchem nemůžeme být příliš jistí, vše záleží především na přístupu jejich okolí. Přesto je možné, že dostanou epileptický záchvat a vrátí se třeba o několik měsíců zpátky... Hodnotíme je na vysvědčení slovně (hlavně motivujeme), a vždy, když se snaží a pracují, dostávají nálepky do sešitů. Každý den píšeme rodičům, co jsme ten den dělali a jak se dítě chovalo. V případě problémů či dotazů máme s nimi osobní schůzky. Oni nám své dotazy také píší do sešitů dětí.

Máš nějaký konkrétní příběh?

Před nějakým časem přišel do naší školy nový žák. Druhá třída. Byl neuvěřitelně živý až hyperaktivní, většina lidí by asi řekla "výjimečně zlobivý". Nikdy mi žádné dítě tak nepřirostlo k srdci jako on. Byl skutečně velmi náročný, ale když jsme se po nějakém čase skamarádili, pochopil, že ho mám ráda, a konflikty se proměnily ve vzájemný respekt. Postupně jsem mu nabízela nové činnosti a alternativy, až to začal brát. Nikdy jsem u žádného dítěte nezažila tak velké pokroky. Během několika měsíců rozpoznal všechna písmena abecedy a naučil se počítat do pěti. Někdy jsem byla na konci dne úplně hotová, ale stačil jeden jeho rošťácký úsměv, aby mi bylo zase dobře. Po nějakém čase musel od nás z rodinných důvodů odejít. Dodnes mám ale schovanou jeho fotku a vzpomínám na jeho úsměv a objetí, kterým mě každé ráno vítal ve dveřích.

Co plánujete do budoucna? Jaké máte sny a představy?

Naším snem a představou je fungující ZŠ speciální. Nic víc a nic méně. Především spokojené děti, které dělají pokroky a zlepšují se v samostatnosti a soběstačnosti.

Jakou pomoc byste uvítali nejvíce?

Pomoc uvítáme zejména finanční a také materiální. Různé interaktivní hry a hračky (to nejsou plyšáci nebo panenky, ale hračky, na kterých se děti mohou něco naučit, případně ozvučené či světelné), speciální učebnice, rehabilitační pomůcky, pomůcky na vyrábění, počítačové programy...

Děkuji za milý rozhovor! Přeji ti hodně síly a trpělivosti do náročné práce, tvé zapálení je pro mě inspirací. Vaší škole přeji samé dobré a obětavé učitele, Boží požehnání, ochranu a vedení pro vás všechny!