Šikana je v dětských kolektivech stále častým a velmi ožehavým problémem. Ne každý rodič je ale schopen rozpoznat, když je jeho dítě terčem takového chování vrstevníků. Proto je dobré obrátit se o radu na odborníka, třeba i prostřednictvím knihy. Vybíráme pro vás informace od kolektivu zkušených autorů v čele s Kateřinou Vágnerovou.

I v případě, že dítě o šikaně mluvit nechce, může vnímavý rodič sledovat takové změny v jeho chování, které často signalizují, že prožívá šikanu. Vnímejte zejména tyto projevy:

* Za dítětem nepřichází domů spolužáci ani jiní kamarádi.
* Nemá kamaráda, s nímž by trávilo volný čas, s nímž bysi telefonovalo apod.
* Jiné děti ho nezvou na návštěvu, na společné výlety apod.
* Nerado chodí ráno do školy (změna je patrná zvláště u dětí, které školu dříve navštěvovaly docela rády).
* Ráno odkládá odchod z domova, případně na něm můžete pozorovat strach.
* Ztrácí chuť k jídlu.
* Nechodí do školy a ze školy nejkratší možnou cestou, případně střídá různé trasy, prosí o odvoz autem.
* Ze školy chodí domů hladové (agresoři mu možná berou svačinu nebo peníze na občerstvení).
* Usíná s pláčem, má neklidný spánek, křičí ze spaní, například „Nechte mě!“
* Ztrácí zájem o učení a schopnost soustředit se na ně.
* Bývá doma smutné či apatické nebo se objevují výkyvy nálad, někdy i náznaky, že přemýšlí o sebevraždě.
* Odmítá svěřit se s tím, co ho trápí.
* Žádá opakovaně o peníze na svačiny apod., přičemž udává nevěrohodné důvody (například je údajně ztratilo),případně peníze doma krade.
* Nápadně často hlásí ztrátu osobních věcí.
* Je neobvykle, nečekaně agresivní k sourozencům nebo jiným dětem, možná projevuje i zlobu vůči rodičům.Stěžuje si na neurčité bolesti břicha nebo hlavy, případně ráno zvrací, chce odvrátit povinnost jít do školy.
* Své zdravotní obtíže někdy očividně přehání, případně i simuluje (manipulace s teploměrem apod.).
* Zdržuje se doma víc, než mělo dříve ve zvyku.

Příběh 1:
„V poslední době jsem si všimla u své dcery, že je velmi smutná, uzavřená, plačtivá. Jsou i dny, kdy dělá vše proto, aby nemusela chodit do školy. Bylo mi to velmi podezřelé,a tak jsem se jí jednou těsně před spaním zeptala, co se stalo. Začala plakat a vyprávěla mi, co všechno se jí děje ve třídě. Zjistila jsem, že ji spolužáci místo jména oslovují užalovaná krávo, cigoško zhulená, pičo, moreno, kurvo, žalobníčku, čubko, lesbo… a podobně a posmívají se jí, že má astma. Stává se to téměř denně. Občas do ní někteří také strkají nebo ji přivírají mezi dveřmi (to se zatím objevuje jen zřídka). Hned druhý den jsem šla za paní učitelkou, abych ji upozornila na toto nevhodné chování ostatních dětí. Když jsem jí vše popsala, připadalo mi, jakoby mi ani nevěřila. Sama jsem si připadala hloupě a na chvíli jsemi zapochybovala o pravdivosti slov své dcery!“

Příběh 2:
„S kamarádkou chodíme ve škole na odpolední kroužek sportovních her. Zároveň s námi končí svůj tělocvik o rok starší spolužáci. Pokaždé na nás vždy pár kluků počká před tělocvičnou a nechtějí nás pustit domů. Strkají do nás, nadávají nám a posmívají se. Minule mi sebrali tenisky a hodili je do odpadkového koše. Potom mi řekli, že prý je to jen legrace, a ať si to tak neberu. Mně je vždycky do pláče… Asi to nějaká velikánská „šikana“ není, když to kamarádce nevadí. A asi by ani nemělo cenu to někomu říkat, ale raději na sportovkyň už chodit nebudu!“

Ukázka z knihy

Minimalizace šikany - praktické rady pro rodiče

Publikace si klade za cíl podat rodičům informace o problematice šikanování mezi dětmi školního věku. Zaměřuje se zejména na psychologické pozadí vztahů ve školním kolektivu, na jejich patologii a na komunikaci. Naznačuje, jak by sami rodiče mohli šikanu rozpoznat a případně ji ve spolupráci s pedagogy, psychology a dalšími odborníky pomáhat řešit. V knize jsou uvedeny kazuistiky, z nichž vychází rovněž program Minimalizace šikany, který probíhá v českých školách. 

Vydalo nakladatelství Portál, 2009