Domácí (individuální) vzdělávání

S domácí školou už jsme vás kdysi na Mařince seznámili při rozhovoru s maminkou, která se do individuálního vzdělávání pustila se svými dětmi. Pojďme se na tuto formu alternativního školství podívat z trochu širšího úhlu pohledu.

Jak vznikl program domácího vzdělávání?
Vzdělávání dětí doma má počátky v 60. letech v USA a je legální ve všech zemích Evropské unie (kromě Německa). V ČR bylo experimentálně povoleno 1.9.1998. Od roku 2005 je pod novým názvem "individuální vzdělávání" rovnocennou formou plnění povinné školní docházky na 1. stupni ZŠ a mělo by být umožněno na všech školách (celkem jde ročně téměř o 500 žáků). Protože ale úroveň spolupráce s rodiči je na různých školách velmi rozdílná, vyplatí se vybírat. Od 1. 9. 2007 probíhá na pěti školách experimentální ověřování individuálního vzdělávání na 2. stupni.

Některé z podmínek domácího (individuálního) vzdělávání:
- žáci jsou vzděláváni v souladu s platným standardem základního vzdělávání (tj. v souladu s Rámcovým vzdělávacím programem, potažmo se Školním vzdělávacím programem školy, na které je dítě zapsáno)
- nejméně dvakrát za školní rok jsou výsledky vzdělávání hodnoceny, tj. žáci jsou ve škole „přezkoušeni“ (někde se jedná spíš o rozhovor nad portfoliem), výsledek hodnocení má být žákům vydáván ve formě slovního hodnocení (podobu mohou navrhnout rodiče)
- doma vzdělávající rodič musí mít minimálně středoškolské vzdělání s maturitou (ale může být udělena i výjimka) nebo v případě 2. stupně ZŠ vzdělání vysokoškolské, a musí prostřednictvím zprávy z poradenského zařízení (PPP nebo SPC) doložit „specifické vzdělávací potřeby“ dítěte – např. výjimečné nadání, poruchy učení, problémy v sociální oblasti (což je podmínka ze strany MŠMT, proti které zúčastnění rodiče protestují a řada ředitelů ji nebere až tak doslova)
- škola může vypovědět dohodu o zařazení dítěte do domácího vzdělávání, neplní-li rodiče podmínky dohody.

Školy obvykle rodičům pomáhají s vypracováním plánů učiva a s výběrem vhodných učebnic. Žáci se mohou účastnit akcí školy (kroužky, výlety…)

Další aspekty domácího vzdělávání:
* Rodič své dítě zná, ví tedy jak ho motivovat. Nemusí dítě testovat ani známkovat, protože při každodenní práci s ním ví, co mu jde a co ne – díky tomu navazuje na učivo, které už dítě zvládlo. Učení tudíž zabere mnohem méně času, než ve škole. Rodič také má velký zájem na dobru svého dítěte. Liší se míra formálnosti výuky v různých rodinách
* Rodič by se měl postarat, aby dítě, které nenavštěvuje školu, mělo dostatek jiných sociálních kontaktů. (Nikoli ze zákona, ovšem v zájmu dítěte.)
* Rodičům někdy chybí srovnání znalostí dítěte s jeho vrstevníky, nebo zpětná vazba, zda učí dobře. Až v průběhu domácího vzdělávání zjišťují, jak je práce náročná a zda ji zvládnou. Proto vznikají různé kluby doma vzdělávajících rodičů a internetová fóra pro výměnu zkušeností.

Jaké důvody vedou nejčastěji rodiče nejčastěji k rozhodnutí pro domácí vzdělávání?

* nedokáže se ve škole soustředit * má větší motivaci * silnější rodinné vazby * větší podíl rodiny na výchově – vliv na charakter dítěte * individuální přístup * dostatek času * odpadá nevhodný vliv spolužáků i pedagogů * ve škole bylo málo skutečných osobností mezi pedagogy * nespokojenost se systémem vzdělávání většiny škol * po nemoci se nemusí dítě štvát * špatné zkušenosti se vzděláváním dítěte ve škole * zdravotní důvody * standardní systém výuky nepřinášel pokroky u dyslektického dítěte * efektivnější (rychlejší) učení * nespokojenost se státním školstvím * menší stres pro dítě * šikana ve škole * velká vzdálenost školy * lepší vztah dítěte ke vzdělávání * rodič nejlépe zná své dítě a ví, co je pro něj nejlepší, může mu dát lásku i bezpečí, je pro dítě autoritou…

Související odkazy:
Asociace pro domácí vzdělávání (včetně odkazů na odborné studie a články v tisku)

Stránky ZŠ Letohradská v Praze – přehled podmínek domácího vzdělávání i přihláška ke stažení
Dítě českým školám nesvěřím (rozhovor o tom, proč domácí vzdělávání pro své děti volí někdo, kdo je sám učitel)

Vydáno s laskavým svolením o.s. Na rovině.
Celé znění na webových stránkách o alternativních školách.

Školní zralost

Vydalo nakladatelství Computer Press

Publikace Školní zralost doplňuje ucelenou řadu odborných materiálů, které v poslední době její autorky publikovaly, a završuje svým pohledem otázku vývoje a diagnostiky dítěte v předškolním věku. Čtenáři budou v první řadě rodiče, neboť se dozvědí, jaká jsou kritéria školní zralosti / připravenosti, jak pracovat s dítětem před vstupem do školy, a pokud se chtějí ujistit, že jejich potomek splňuje vývojové ukazatele před nástupem do školy, naleznou zde jednoduché diagnostické úkoly. Tímto tématem se odborně zabývají školská poradenská zařízení. Cílem publikace jistě není to, aby si rodiče nebo vychovatelé jednorázově provedli u dítěte komplexní diagnostiku sami. Publikace jim naopak dává prostor, aby se dlouhodobě zabývali podněcováním dítěte v době přípravy na nástup do školy a aby měli základní informace o tom, co by mělo dítě umět a zvládnout mezi pátým až šestým rokem věku.