Bekynka a mapy

 Naše druhačka také dostane atlas - za pololetní vysvědčení. Ale ten náš je z Albatrosu.  Jsem zvědavá, jestli ji to bude také tak bavit. Zatím se zajímala spíš o encyklopedie zvířat. 

Zeměpis mě ve škole nikdy nebavil. (Přesto cestuji a poznávám nová místa hrozně ráda. )

A tenhle atlas vypadá vážně krásně!

Bekynka dostala pěkný a potřebný dárek, když ji to baví tak to s ní poroste. Zeměpis byl oblíbený předmět ve škole a pořád mě to drží. Poslední knížky zeměpisné mám už déle , ale jsou pěkné a občas si je prohlížím -  Naše rozhledny - Hrady a zámky v Čechách , na Moravě , ve Slezku - Česká republika ,turistický průvodce.

Bekynce přeji hezké a časté prohlížení a vydržet !!!!  :) 

Vypadá moc pěkně. Mně tedy ve škole taky moc nebavil, ale třeba topografie na orienťákách jo. Takže díky za tip do budoucna.

A jak jsi psala s těmi informacemi ve škole - mě nebavil ani dějepis ani filozofie (vlastně ta až na VŠ, kde to nepřednášeli filozofové, ale třeba jedna geometrička, ta mě úplně nadchla pro platonská tělesa nebo pro Kepplera). Ale líbí se mi rozhlasové Toulky českou minulostí. A z toho zeměpisného soudku, jak dávali v televize tuším Evropské pexeso. To bylo moc pěkné jako komiks a přitom jsem spoustu těch věcí slyšela prvně. Krátké, výstižné, zajímavé.

je úžasný. Máme jej také a na Štědrý den jsme si z něj četli a ukazovali, ze zájmem si jej prohlížel i Davídek,takže veliký úspěcha  určitě bych ho doporučila.

Tak to je ještě opravdu maličká. Ale "bů" by mohla u stránky se zemědělstvím říkat Dělám si legraci.

No vidíš. Bekynce je pět, a tento atlas si okousala hned den po Vánocích. To víš, že jsem supěla. A babičce taky okousala jednu z knížek, kterou jsme jí chystali pod stromeček. Ach jo. Je to s ní kříž... Snad se to brzy konečně odnaučí...

Zuzance je 15 měsíců a při čtení občas nějakou tu stránku utrhne a kousek sní.

Tak jsem ji dala stranou pár starých časáků, ať si s nimi dělá, co chce.

Díky, zpřízněná duše Máme to asi podobně...

koráli, úžasný článek! Nádherné a nesmírně milé čtení.

Naprosto Ti rozumím, neb zeměpis mi taky nikdy nešel, taky mě to nebavilo, a doteď jsem často "za blbce", neb nevím, kde leží to či ono město, jestli je tohle pohoří v Čechách či na Moravě a ani jak vysoká je Sněžka. Prostě ten základ úplně chybí.

Docela by se mi hodilo, kdyby naše slečna měla stejný zájem jako Bekynka, aspoň bych se něco přiučila. Možná atlas pořídím už teď s tím, že to cácorka dostane k některým příštím Vánocům, a maminka si v tom zatím bude tajně listovat.

(Taky mi to jde víc přes obrázky, doteď si pamatuju to, k čemu jsem si v sešitech namalovala nějaký obrázek. Např. vím, že ve Španělku teče řeka Tajo, neb učitelka říkala, že se tam topila či co, a já si do sešitu namalovala topící se postavičku v řece. O řekách v jiných státech nemám ani ponětí.)

A kolik je  Zuzance?

Také jsme atlas Bekynce pořídili "na míru", protože jí ta oblast zajímá. Tak to je jasné. Obvykle ho budou kupovat lidé pro větší děti, ale jí se to líbí už teď

teprve když jsem byla v páté třídě, tak se otevřely hranice na západ. A ještě to pár let zabralo, než se většina dostala ven, lidé neměli peníze. Takže v té době pro mě nějaké Španělsko bylo "španělskou vesnicí" Znali jsme to jen jako místa na mapách - nikdo ze známých tam nebyl, nikdo to neznal z obrázků cestovek, ve zprávách se o většině zemí nic moc neříkalo (a když, tak jen negativně)... Takže jsme se učili nudnou formou o něčem, co jsme odjinud ani neznali. Dnes už mají děti přeci jen větší přehled o světě, protože hranice nejsou uměle zavírány. A já samozřejmě už si taky něco představím při vyslovení Španělska, Francie, Rakouska apod. Zatímco tehdy mi to splývalo všechno v jednu velkou neznámou. (Zaradovala jsem se, když jsme se učili o Americe a o Monte Carlu v Monaku - hádejte, co jsme doma poslouchali )

Korálko, díky za tip. Uvidíme, až bude Zuzanka větší, co ji bude zajímat. Momentálně  ráda "čte" časopisy s fotkami miminek.

Bekynka si atlas prohlíží opravdu s velkým zaujetím.

Ano, Ivko, to je pravda. Já měla učitele ráda, ale na zeměpis jsme měli učitelku velice přísnou a něčím nepříjemnou, ta byla asi jediná, která mi nikdy nesedla. Díky ní jen dodneška vím, kdy je jarní a podzimní rovnodennost a kdy zimní a letní slunovrat, a jak je to s tím rovníkem a obratníkem a polárními kruhy. To chtěla vědět v každé pololetní písemce, tak jsem to nemohla zapomenout (přesto to pro ostatní děti často bylo kamenem úrazu, pro mě naopak záchytným bodem).

Možná, že kdyby mi to tehdy někdo lépe vysvětlil a poutavě podal (nebo bych k tomu měla třeba takový atlas, jako máme teď doma ), přišla bych na chuť tomu předmětu mnohem lépe. Jasně, že bych spoustu informací také časem zapomněla. Ale asi bych měla jiný vztah k tomu předmětu jako k celku...

Atlas vypadá moc pěkně Děti to mají krásně názorně vykreslené.

Trochu se pousmát musím, protože všechny informace (cos psala v článku) jsou mi důvěrně známé. Asi jsme měli dobré kantory a zeměpis mě bavil. (I když některé učivo také nebylo moje oblíbené). Je fakt, že někdy stačí málo, aby člověku "docvakly" některé souvislosti. A pak je vše hned jasné a logické.

Ale je pravda, že ve škole to děti něky berou jinak a v množství údajů se lehce ztratí a mnoho pak zapomenou.

Ta motivace je fakt nejdůležitější - když to člověka baví, hned je přístup k učení jiný

jééé to by se mi také moc líbilo!!!!!

Škoda že je Jonatánek na to ještě malý.. Že bych ho také pořídila pro sebe?