Těšení na prvňáčky

Paní učitelka Ludmila Janoušková působí na vesnické malotřídce kousek u Prahy. Žáci ji hodnotí jako „přísnou, ale spravedlivou a zábavnou“. Její oblíbenost ukazuje i fakt, že ji bývalí svěřenci navštěvují ještě dlouhá léta poté, co je učila. Paní Janoušková si dokáže udržet autoritu, což bývá v dnešní době pro kantory stále větší oříšek. Na jejích hodinách jsem praktikovala coby asistentka u dětí s dysfunkcemi. A přála bych každému dítěti, aby měl takovou vyučující.

Zítra je první školní den, s jakými pocity budete do nového školního roku vstupovat?
Do školy se každý rok moc těším. Začátkem června se sice už těšívám na prázdniny, ale od poloviny srpna už se zase raduji, že brzy začne škola. Letos budu poprvé učit prvňáky, takže jsem větší část prázdnin věnovala studiu odborné literatury. Knížky se mnou byly i u moře.

Kolik prvňáčků letos očekáváte?
Bude to sedm prvňáčků – jsou to všechno kluci, tak uvidíme. Spolu s nimi bude ve třídě devět třeťáků. Třeťáky učím už osmnáct let, nejčastěji to bylo v kombinaci se čtvrtou třídou, ale také s druhou. Záleží na podle počtu dětí ve škole.

Pracujete tedy v malotřídce - nakolik je tato práce jiná, než v klasické třídě?
Práce je náročnější na přípravu. Hodiny musí být perfektně připraveny, protože když přecházím od jedné třídy ke druhé, musí děti přesně chápat, co mají samostatně dělat. Děti se naučí soustředit a samostatně pracovat, což slýcháme jako pochvalu při přestupu dětí na další školu. Také se naučí spolupracovat, pomáhat si a brát ohled na druhé.

Hodně se mluví o tom, že do škol přichází stále více dětí s vadami řeči. Jaké jsou Vaše zkušenosti s tímto jevem?
To bych řekla, že je pravda. U lednového zápisu jsme někdy s kolegyněmi až zděšeny. Do září část dětí mluvení dotrénuje, ale i tak někdy děti ještě ve druhé třídě s řečí zápasí.

Co fenomén „stále se zhoršujícího chování dětí“, je na tom z Vašeho pohledu něco pravdy, nebo jen zapomínáme?
Velmi záleží na rodině. Učím na menší vesnici (okolo 900 obyvatel), kde se téměř všichni známe. To je i důvod proč neřešíme žádné vážné kázeňské přestupky. Záleží také na osobnosti učitele. Dítě rychle pochopí, kde jsou mantinely a pokud učitel dítěti rozumí, ví jaký vhodný trest za překročení uložit, aby měl správný dopad. Určitě to není poznámka, nebo důtka. To je až krajní mez.

Učíte na vesnické základní škole, ale jistě nabízíte i mimoškolní aktivity a kroužky.
Máme kroužek internetu, výtvarný kroužek, flétnu, pořídili jsme keramickou pec a oblíbený je i můj turistický kroužek. Vyrážíme s dětmi po okolí, vyprávíme si o přírodě a její ochraně. Někdy jsou děti líné, ale snažím se je pro chůzi nadchnout.

Prozradíte nám, jaké jsou vaše mimoškolní činnosti? Co Vás baví, co Vás nabíjí a dodává energii k náročné práci s dětmi?
V rámci obce pracuji jako knihovnice a pomáhám kulturní komisi. A když se nevěnuji školním dětem, jsem ráda s těmi svými. Také ráda čtu a cestuji.
 

Máte přehled o svých bývalých žácích?
O velké části ano. „Děti“ za mnou chodí do knihovny. Pochlubit se s vysvědčením, že se dostaly (nebo nedostaly) na školu, že odmaturovaly, jak jim to jde v práci nebo na VŠ. Popovídají o bývalých spolužácích, tak jsem v obraze. Také do knihovny chodí maminky a babičky, a tak mám pořád povědomí o tom, co kdo dělá.
 

Děkuji za příjemný rozhovor a mnoho štěstí s prvními prvňáčky!