Srdce služebníka

'Jestliže tedy já, Pán a Mistr, jsem vám umyl nohy, i vy máte jeden druhému nohy umývat. Dal jsem vám příklad, abyste i vy jednali, jako jsem jednal já.' Jan 13:14-15

Před lety jsem o tomto tématu přemýšlela často a snažila se aplikovat to ve svém životě. Ale každý člověk je sobecký a pyšný, a pokořit se je proti naší přirozenosti. Proto je potřeba se k tomu stále vracet a dívat se na Ježíše, jeho život, a na to, o co nám opravdu jde.
Chtěla bych se v tomto článku zaměřit na postoj služebníka.

'Stále víc platí, že šanci mají jen ti, co se neohlíží na jiné a mají ostré lokty. Urvi, co můžeš, a o druhé se nestarej. Nikomu nepomáhej, mohl by být lepší než ty. Soucit je slabost.
Ježíš říká, že je to úplně obráceně. Čím výš se chceš dostat, tím níž musíš začít, protože cesta nahoru je cesta dolů a cesta dolů je cesta nahoru.' Karel Řežábek

'Kdo se mezi vámi chce stát velkým, buď vaším služebníkem. A kdo chce být mezi vámi první, buď otrokem všech. Vždyť ani Syn člověka nepřišel ,aby si dal sloužit, ale aby sloužil..' Marek 10, 43-45

Pán Ježíš přišel na svět proto, aby sloužil. On je náš příklad. A On říká, abychom se od něj učili pokoru. '..učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce..' Matouš 11,29

Bůh se dívá do srdce, zkoumá motivy našeho jednání. Není důležité, jak nás vidí lidé, jestli nás chválí nebo haní, ale jak nás vidí Bůh. Od něj dostaneme odměnu.

Pamatuji si, jakou radost mi dělalo na střední škole vytírat tělocvičnu (byla to má ranní brigáda před vyučováním). Sbírat odpadky naházené za topením, vytírat prach v každém zastrčeném růžku a myslet při tom na studenty, jak se jim tam bude hezky cvičit a dýchat... Lidé to nevidí, ale někdo přece... Představovala jsem si, že takhle nějak to má v životě být – vždyť žijeme pro Boha.

Jací jsou Boží služebníci?

- Tiché a pokorné srdce
- Jsou připraveni, Bohu kdykoli k dispozici
- Všímají si potřeb
- Každý úkol dělají celým srdcem ( Srdce služebníka se projeví v drobných činnostech, na které ostatní nemyslí.  '...cokoli jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili.' Matouš 25,40)
- Vše dělají co nejlíp – využívají svých schopností i svého času
- Věrní (zodpovědní, dodrží, co slíbí)
- Nenápadní (neupozorňují na sebe, odměnu čekají od svého Pána, jemu se chtějí líbit, ne lidem)
- Myslí víc na druhé než na sebe
- Ví, že větším požehnáním je dávat než přijímat

Když se přestaneme tolik soustředit na sebe, víc vnímáme potřeby ostatních.
'V ničem se nedejte ovládat ctižádostí ani ješitností, nýbrž v pokoře pokládejte jeden druhého za přednějšího než sebe. Každý ať má na mysli to, co slouží druhým, ne jen jemu. Nechť je mezi vámi takové smýšlení, jako v Kristu Ježíši: Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži...' Filipským 2

Většinou ale sloužíme kvůli slávě, aby nás lidé obdivovali, měli rádi, abychom dosáhli svých cílů. To není ono. Ježíš zmařil sám sebe. Kvůli nám.
Je to těžké, protože jsme sobečtí. Pokora je boj na každý den. Neustále se rozhodujeme, jestli dáme přednost sobě nebo druhým.

My si ale nemusíme dokazovat svou cenu. Jsme přijatí Ježíšem, máme tu nejvyšší hodnotu – hodnotu jeho krve. Naše hodnota není v tom, jak nás vidí druzí, ale jak nás vidí Bůh. A pro něj jsme vzácní a milovaní, ať jsme prezidentem nebo uklízečkou, ať stojíme za kazatelnou nebo myjeme nádobí.

Službu smíme brát jako příležitost, ne povinnost. Sloužíme z lásky k Bohu, z vděčnosti za jeho milost. Bůh nás k tomu stvořil a slíbil nám odměnu.
Nejvíce je to vidět tam, kde se nejméně přetvařujeme a nejméně chceme udělat dojem na lidi. Jak se chováme doma, mezi blízkými?
Jak reagujeme, když lidé berou naší službu jako samozřejmost? Když nám rozkazují? Berou nás jako méněcenné? Kritizují nás?
My se zodpovídáme Ježíši! Nezbytná je obrovská pokora.

Máte ve svém životě nějaký vzor služebníka?
Já jich mám několik, obdivuji je, jsou pro mě povzbuzením a motivací. Nejbližším člověkem, který takto žije, je můj otec. Díky tati!

Potřebujeme změnu srdce! To nejde ze dne na den. Musíme jít za tím, modlit se, následovat Ježíše, trávit s ním čas, poznávat jeho srdce, nechat se jím proměňovat.
Nečekejme, až budeme dokonalí! Bůh nás chce používat už dnes.
Nesrovnávejme se s druhými, ale dívejme se na Ježíše.

'Jediní skutečně šťastní lidé jsou ti, kteří se naučili sloužit.' Albert Schweitzer