Rozhovory II

Někdo se ptal, proč by se nemohl opíjet, když nám Bůh víno dal. Další přišel s otázkou, proč by neměl závidět sousedovi, který je bohatý a má všechno? Jiný člověk se zase divil, co je špatného, když se zeptá na budoucnost, co ho čeká, u věštkyně nebo si vyloží karty? Vždyť tohle všechno nám svět nabízí. A kdo ho stvořil? Přece Bůh, nebo ne?

To je sice všechno pravda, přesto je tu jedno velké ALE. Kdo chce jít totiž po cestě, která vede k Bohu a věčnému životu, řídí se slovy, která jsou napsaná v Bibli. A tam stojí také toto: "Skutky lidské svévole jsou zřejmé: necudnost, nečistota, bezuzdnost, modlářství, čarodějnictví, rozbroje, hádky, žárlivost, vášeň, podlost, rozpory, rozkoly, závist, opilství, nestřídmost, a podobné věci. Řekl jsem už dříve a říkám znovu, že ti, kteří takové věci dělají, nebudou mít podíl na království Božím." (Gal. 5, 19-21)

A proč zrovna my se tím máme řídit? Jsou mnozí, co tak nežijí, a přesto na konci života uvěří a dojdou k Bohu. Na tohle je také odpověď v Bibli: "Každý ať zkoumá své vlastní jednání, pak bude mít čím se chlubit. Bude-li hledět jen na sebe a nebude se porovnávat s druhými. Každý bude odpovídat sám za sebe." (Gal. 6, 4-5)

Co máme ale dělat, když nevíme, kudy se vydat, aby to bylo správně? I na to je odpověď, kterou najdeme v Bibli v Žalmu 37,5 : "Svou cestu svěř Hospodinu, doufej v něho, on sám bude jednat." a v Žalmu 119,2: "Blaze těm, kdo zachovávají jeho svědectví, těm, kdo se na jeho vůli dotazují celým srdcem."

Stejně nevěříme, že to v Bibli může být vše pravda. Kdo by nám mohl odpustit tolik špatných věcí, kterých jsme se už dopustili? Ale to také v Bibli najdeme: "Bůh však prokazuje svou lásku k nám, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní." (Řím. 5, 8 )

To jsou samé argumenty a odpovědi. Stejně nevíme, proč bychom měli věřit nějaké knize, že zrovna to jsou slova Boží? Je pravda, že nikdo vás nemůže nutit, abyste tomu věřili. Rozhodnutí je jen na vás. Přiblížíte-li se však k smrti, začnete se bát a přemýšlet o tom, zda je něco i po ní. A v tom má Bible také jasno:

"Veškeré dílo Bůh postaví před soud, i vše, co je utajeno, ať dobré či zlé." (Kaz. 12, 14)

"A prach se vrátí do země, kde byl, a duch se vrátí k Bohu, který jej dal." (Kaz.12,7)

"...viditelné je dočasné, neviditelné však věčné." ( 2.Kor. 4,18)

"Milostí tedy jste spaseni skrze víru." ( Ef 2, 8 )

Ale kde vzít tu víru? To už nám těžko někdo poradí. Víra se nedá jen tak vzít nebo někde koupit. Taky jsem dřív nevěřila. Měla jsem tu zdánlivou vnější svobodu, kterou lidé tak chtějí. Přesto jsem vnitřně stále něco hledala, ale nenacházela. Vždyť z pohledu člověka a materiálního světa jsou Boží přikázání a Bible příliš svazující na to, aby se tím člověk chtěl omezovat.

Jenže pak jsem zjistila, že mít vnitřní svobodu je mnohem víc, než jsem si myslela. Bůh přesně tohle nabízí. Pokud ho člověk hledá, tak tuto svobodu získá a přikázání chce dodržovat, protože Boha miluje. Není to žádné donucení, ani něco svazujícího. Žít život v lásce a čistotě, vzdát se všech špatností, to není zátěž, ale milost a radost.

Naše srdce může být přesto velmi zahořklé či nedostupné, ale není nic, co by Bůh nemohl změnit, budeme-li ho hledat a prosit. On nám dá něco lepšího, než by nám mohl nabídnout tento svět. Kdo nezkusí, nepozná to. Nutit se nikdo nemůže. Přesto píšu tento rozhovor jako svědectví o Boží lásce a milosti, že každý člověk má stejné právo rozhodnout se. Nikdo nemůže udělat rozhodnutí za někoho dalšího.

Proto dělejme to, o čem cítíme, že chceme a je pro nás správné. Já bych už za život s Bohem ten starý život neměnila. Bez Boha se žije možná někdy lehce, přesto je to jen dočasné. S Bohem jdeme často cestou trnitou, ale na konci nás čeká život věčný!