Pesach - židovské Velikonoce

Vysvobození z otroctví. To je ústředním bodem židovského svátku Pesach neboli Svátku překročení, který je jedním z nejvýznamnějších svátků židovského kalendáře. Ovšem Pesach není jen svátek jako každý jiný.

Nejedná se jen o posezení u stolu a nezávazné zavzpomínání si na to, co už dávno skončilo. Je to připomínka, ba dokonce zpřítomnění dějů, které se staly před staletími a které kolektivní paměť národa stále zachovává. Je to opětovné prožití událostí, které zásadně formovaly a dodnes formují národ Izrael.

Svátek pouti
Spolu se svátky Šavuot a Sukot patří Pesach k poutním svátkům, během nichž v biblických dobách muži putovali do jeruzalémského Chrámu. Tento svátek připomíná dějinný krok Izraele, symbolizuje východ z Egypta a je vzpomínkou na přeskočení izraelských domovů andělem smrti při poslední z deseti egyptských ran, kdy Bůh potrestal Egypt zabitím všeho prvorozeného za to, že odmítal propustit na svobodu Židy (Ex 12,21–23).

Svátek jara
Datum oslavy svátku, který připadá na jarní měsíce, není naprosto náhodný. Druhotným aspektem svátku Pesach je hospodářský charakter svátku. Tak jako semeno vhozené do země musí umřít, aby mohlo vydat mnohonásobný užitek, tak také Izraelité museli v Egyptě mnoho zanechat a opustit. Dlouhým putováním a zkouškami byla proměněna jejich srdce. Nemohli zůstat stejní, stejně jako semeno nemůže zůstat stejné, má-li být ku prospěchu.

Svátek vyprávění
„Čím se tato noc liší od ostatních nocí? Jak to, že ostatní noci jíme chléb i maca, a této noci jen maca; že ostatní noci jíme všelijaké byliny, této noci jen hořké; že jindy nenamáčíme ani jednou, této noci dvakrát; že jindy při jídle sedíme napřímení nebo se nakláníme, této noci se všichni nakláníme?“ Tyto otázky kladou již po staletí o sederovém večeru před jídlem židovské děti svým otcům a žádají na ně odpověď.

A již po staletí všichni v čele s hostitelem odpovídají: „Bývali jsme otroky faraónovými v Egyptě, ale vyvedl nás Věčný, Tvůrce náš, odtamtud rukou mocnou a napřaženou paží. Kdyby nevyvedl, Svatý, buď žehnán, naše předky z otroctví, dodnes bychom my, naše děti a děti našich dětí byli otroky faraónovými v Egyptě. I kdybychom všichni byli chytří, všichni moudří, všichni zkušení, všichni Tóru znali, museli bychom si stále vyprávět o odchodu z otroctví.“

Svátek pevného řádu
Pesach se v diaspoře (mimo Izrael) slaví osm dní od 15. do 22. nisanu, a protože židovský liturgický kalendář je lunární, je datum svátku pohyblivý. Letos se bude Pesach slavit 30. března až 6. dubna.
Nejvýznamnější součást oslav tvoří večerní hostina zvaná seder (v překladu pořádek), která je doprovázena mnohými symbolickými obrazy:

- předčítání příběhů z Pesachové hagady (vyprávění) vztahující se k osvobození a odchodu z Egypta,

- servírování nekvašených chlebů (macesů), které mají být připomínkou chvatu, s jakým Izraelité byli nuceni Egypt opustit,

- žehnání a společné pití čtyř pohárů vína, neboť Tóra uvádí čtyři stupně Božího osvobození z otroctví: „Vyvedl jsem vás, zachránil ze služby, vykoupil a vzal si vás za národ.“

- zpřítomnění minulých činů pomocí sederové mísy, jež obsahuje opečenou kost, která je připomínkou obětního beránka, vejce uvařené natvrdo, symbol nového života, nekynuté chleby, hořké byliny připomínající hořkost otroctví, slanou vodu, jež představuje slzy, ale také rozdělené Rákosové moře, a sladká hmota z jablek, oříšků, datlí, skořice a červeného vína na znamení malty, se kterou byli židovští otroci nuceni pracovat, a krve, která byla v Egyptě prolita.

Svátek dneška?
Jak jsem již uvedla, jeden z významů slova Pesach je přeskočit nebo překročit. Tehdy se smrt židovskému národu vyhnula, a přestože v Egyptě umíralo vše prvorozené, Židé zůstali pod Boží ochranou. Smrtícím pohromám ale židovský národ nezůstal ušetřen později a většinou měla dramatičtější podobu než při obcházení anděla s mečem v Egyptě. Měnili se jen aktéři, doba a způsob provedení, tragický následek však zůstával. Nucená deportace při zboření prvního jeruzalémského chrámu, hromadná sebevražda v oblíčené pevnosti Masada, kompletní diaspora po zboření druhého jeruzalémského chrámu, pogromy v západní Evropě a později na území dnešního Ruska, šoa... V tomto kontextu je Pesach nejen připomínkou záchrany  v dobách Mojžíšových, ale i připomínkou časů, kdy židovský lid zažíval mnohá jiná krušná období. Ale i přesto (a možná spíš navzdory tomu) se nad pohárem vína při sederové hostině pronáší i tato slova: „Budiž veleben, Hospodine, Bože náš, králi světa, který jsi nás zachoval při životě a dopřál nám dočkati se této chvíle!“