Vloženo: 26.07. 2010 | Autor: Hani M.
Někdy nastává v životě období, kdy se nám přestane dařit. Možná nás vyhodili z práce, onemocněly děti, zemřel blízký člověk, nastaly problémy v manželství, finanční starosti, zhoršily se vztahy s druhými lidmi... Život přináší různá trápení.
Někdy se v takové situaci vrhneme Bohu do náruče a necháme se obejmout Jeho láskou, jindy to nedokážeme a Bohu naší situaci 'vyčítáme', obviňujeme Ho. Vždyť je všemocný a milující, tak proč dopouští těžké situace?
Utápíme se v nejrůznějších myšlenkách a vyčítáme si svou nedůvěru k Bohu, neschopnost se modlit a důvěřovat Mu, své pochybnosti, strach a selhání.
Tento stav nás může vést až k depresím, Bohu se vzdalujeme čím dál víc, izolujeme se od lidí, pomalu ale jistě vzdáváme vnitřní boje. Nemáme sílu. Ocitáme se v bludném kruhu a situace vypadá naprosto bezvýchodně.
Ale není!
'Nepotkala vás zkouška nad lidské síly. Bůh je věrný: nedopustí, abyste byli podrobeni zkoušce, kterou byste nemohli vydržet, nýbrž se zkouškou vám připraví i východisko a dá vám sílu, abyste mohli obstát.' 1.Korintským 10,13
Ať se cítíme jakkoli, Bible platí!
Prožívala jsem ve svém životě různá těžká období. Pamatuji se, jak jsem dlouhé týdny žila jen s jednou modlitbou: 'Bože, nenech mě od sebe odejít.' A Bůh jí vyslyšel. Někdy opravdu nemáme sílu udělat víc, ale je důležité nepřestat chodit do církve, naslouchat Božímu slovu, byť s rozporuplnými pocity a zmatenými myšlenkami. A k nebi vysílat alespoň střelné modlitby SOS. On o nás ví.

Možná se nám zdá, že putujeme 'údolím nejhlubší tmy', bloudíme vyprahlou pouští a čekáme už jen smrt žízní. Takové šílené období u mě trvalo půl roku. Nechci to rozepisovat, ale byly to dny plné slzí, bezesných nocí, těžkých depresí, izolovanosti, strachu, úzkosti. Skončila jsem na psychiatrii a antidepresivech, ale nic nepomáhalo. Modlit jsem se nedokázala, Bůh se mi zdál nekonečně daleko. Nevěřila jsem, že se zase někdy budu šťastně smát.
Možná opravdu jdeme údolím nejhlubší tmy. Ale je to jen údolí. Netrvá věčně. Vyjdeme ven. A Bůh slíbil že nás neopustí ani na chviličku!

'I kdybych šel údolím nejhlubší tmy, nebudu se bát zlého, neboť ty jsi se mnou.' Žalm 23,4 (český studijní překlad)
Vždyť Bůh řekl: „Nikdy tě neopustím a nikdy se tě nezřeknu.“ Židům 13,5
Boží slovo platí! Je dobré i v obtížných situacích vyznávat biblické pravdy, i když se naše nitro brání věřit: Bůh je se mnou. Neopustí mě. Miluje mě. Odpouští mi. Přijímá mě. Patřím Jemu. Má pro mě to nejlepší.
Bůh o mě ví. Ví co potřebuji. Miluje mě bez podmínek. Jak se zpívá v dětské písničce: 'Je to jedno, jak se cítíš, a jak vypadáš, Bůh tě má rád!'
Ježíš přišel na svět proto, aby zachránil hříšníky, ne spravedlivé. Aby uzdravil zraněné, ne aby si potřásl rukou se zdravými. On zná naše boje a je v nich s námi. Záleží mu na nás, nenechá nás padnout. Možná vítězství nepřijde ze dne na den. Ale přijde! Ne z naší síly a za naše zásluhy, ale protože Ježíš zvítězil!
„To jsem vám pověděl, abyste nalezli ve mně pokoj. Ve světě máte soužení. Ale vzchopte se, já jsem přemohl svět.“ Jan 16,33
Posílám Ti objímáčka a také se přimlouvám za Tebe i za Tvou maminku. Kéž můžete v tomto období zakoušet pokoj i povzbuzení.
To je mi líto, také na Tebe budu myslet.
Kéž je Bůh s Tebou, tak blízko, jak to jenom jde 
článek Hani. Víš, někdy se dostávám do podobných stavů, kdy se mi chce někam zalést, nikoho nevidět a hledat svou chybu, pro níž se mi Bůh v Kristu vzdálil. Časem se to nějak srovná samo, třeba tím, že Bůh mi cpe paličatě jiné lidi domů a venku, a chtě, nechtě mě z přání zahrabat se do ústraní prostě nějak vyšťourá. Pak se divím, že mu za to vůbec stojím, já bych se na sebe prostě vy...dla
Budeme se modlit! 
Díky za tento článek. Vloni touto dobou jsem prožívala také hodně těžké deprese a prožívala jsem přesně to, co je zde napsáno. Zdálo se mi, že Bůh mě opustil. Ale neopustil, jenže v takových chvílích se to člověku moc těžko vnímá... Je to opravdu někdy "údolí šeré smrti". Letos je mi zase smutno, i když jsem se na advent hodně těšila. Ale v pátek moji mamku, o kterou se starám, odvezli do nemocnice a je to s ní dost vážné. Bojím se o ni, protože lékaři mě hodně vystrašili. Modlím se a věřím, že Bůh mě v tom nenechá, že pomůže a dá sílu to vše překonat. I když nevím, k čemu s je to vše dobré... Ale snažím se mu to stále odevzdávat...
Krásný článek - díky! 
To je moc pěkný článek! Myslím, že každý prožívá v životě nějaké období, kdy má prostě temno. Taky jsem si mnohokrát četla ten verš, že nás nepotkala zkoušky nad lidské síly..., ale musím říct, že jsem si často připadala, že už je toho moc a že to nejde vydržet. Taky jsem se někdy nemohla třeba ani modlit, protože jsem ani na slova už neměla sílu. Pak je důležité alespoň v duchu ve své mysli být s Bohem. On ví, co prožíváme, zná naše trápení a jistě nám v pravý čas pomůže, pokud chceme. Někdo začne nadávat na svou situaci a myslí si, že to způsobil Bůh a přestane věřit, jenže ve zkouškách se právě pozná náš postoj, jak na tom doopravdy jsme. Jestli máme tu víru a jdeme za Bohem v každé situaci. Někdy je třeba podívat se na život z pohledu věčnosti, pak už nám některé starosti mohou připadat menší než jsou.
To je hezké!! 
Díky za článek. Taky jsme procházeli různými údolími a když docházely síly, tak hlavně díky modlitbám jiných lidí jsme je zase nabrali. Ať už jako manželé nebo ještě předtím. A to poslední hodně těžké období si Bůh použil pro posílení našeho vztahu
.
Děkuji za velmi krásný, povzbudivý, pravdivý a osobní článek!
Všichni občas procházíme svými temnými údolími... Je to takové ze života. A je úžasné, že tam to nekončí!
Poslední komentáře
25 min 14 sek zpět
26 min 1 sek zpět
26 min 36 sek zpět
27 min 36 sek zpět
35 min 47 sek zpět
37 min 10 sek zpět
37 min 27 sek zpět
37 min 56 sek zpět
1 hodina 10 min zpět
1 hodina 11 min zpět