Jsi stále se mnou

S Bohem jsem se setkávala od puberty. Četba v Bibli mi dodávala sílu a klidný pokoj. Pak nastal čas ticha. Byla jsem příliš zabraná do pozemských lásek a starostí a na Něho jsem zapomněla. Čas od času jsem cítila Jeho volání, ale neposlechla jsem. Myslela jsem si, že mi stačí moje představy, vlastní vnitřní svět.

Nic jsem o víře ani Církvi nevěděla, jen pár informací z médií. Někdy bylo volání opravdu silné a já se tím zabývala v duši víc a víc, ale styděla jsem se o tom mluvit. Nevěděla jsem, koho se ptát. Celá tato etapa poznávání probíhala v sinusoidách, tak jako probíhá celý život každého z nás.

Jak jsem se postupně blíž seznamovala s Ním a osvobozovala se ze závislosti na vztazích ve své rodině, cítila jsem potřebu jít k Bohu blíž. Lépe Ho poznat, vědět víc. Jeden z prvních okamžiků mého obrácení se přihodil ve chvíli hluboké krize našeho manželství. Myslela jsem si, že mě manžel už nemiluje, že je z rodiny unavený a snaží se nám „utéct“. Uvažovala jsem dokonce o rozvodu. Tehdy mi jedna dušička z internetu napsala zprávu, že jí pomáhá prosit Boha. Prosit Ho, aby jí pomohl pochopit manžela a manžel, aby pochopil jí. Přemýšlela jsem o tom, a protože jsem si svojí vírou nebyla jistá, obrátila jsem se na anděly. Prosila jsem: „Anděle našeho manželství, prosím, pomoz nám. Ochraňuj nás…“ Pak jsem si vzpomněla na tu radu a ucítila jsem silný dotek uvnitř hrudi. Nedokážu to přesně popsat, ale najednou jsem byla uvolněná, šťastná a věděla jsem, že manžel mne opravdu miluje. Pochyby byly úplně pryč! Ten pocit míru a veliké lásky byl úžasný! Byl tak moc silný, že jsem se potřebovala vypsat v básničce.

Anděl naší lásky

Nůž z ticha bodal jsi hluboko
a přitom něžně hladil
rukama teplýma i hrnkem čaje.
Jen "Miluji Tě, Beruško!" říkal jsi stále.
Mé srdce z pochyb podobalo se skále.
A nevěřilo už ani slovo.
Už jsem zavřela srdce naší lásce,
shodila truhlíky kvetoucí na římse.
Tvoje nečinnost bodala jako lež,
chtěla jsem křičet: "Tak už běž!"
Zmatená a zklamaná na velkém rozcestí
na kolenou klečím pod tíhou, bolestí
a váhám nad směrem "ODEJÍT".
A právě teď vzal Někdo mé srdce do dlaní
a daroval mu teplý dech plný lásky a pochopení.
To přišel mi náš Anděl pošeptat,
že máš mne opravdu rád.
Proto zase kráčíme spolu cestou "MILOVAT".

Začala jsem hledat víc a přemýšlet, pročítat internet. Osmělila jsem se a pověděla svému muži, co prožívám. Odhodlaná jít za Ním, i kdyby byl manžel proti. To se naštěstí nestalo. Pozvala jsem Ježíše do svého srdce: „Prosím, Ježíši, přijď ke mně a buď se mnou. Děkuji Ti za Tvou smrt a oběť na kříži. Děkuji Ti za Tvou lásku. Děkuji Ti za to, že jsi mne miloval ještě dřív, než jsem vůbec věděla, že existuješ. Prosím, odpusť mi mé hříchy a slabost. Buď mi Světlem ve tmě a pomáhej mi lépe Tě poznat a žít s Tebou. Děkuji Ti, Pane. Amen.“

Měla jsem silnou, nutkavou potřebu říct o tomto silném zážitku někomu dalšímu. Napsala jsem alespoň několika kamarádkám sms. Byla jsem bláhově zamilovaná a myslela jen na Ježíše. S Ním od té doby denně usínám a vstávám, sekám trávu nebo myju nádobí. Pláču nad Jeho utrpením na kříži a raduji se z naděje ve vzkříšení. Denně Ho chci chválit. Chci stát tváří k Němu, ne se obracet zády.

Pro Tebe, Ježíši

Byla jsem hluchá a neslyšela Tě,
byla jsem slepá a neviděla Tě.
I když už vím, že tu jsi, zapomínám na to. Můžeš mi prominout? Hloupá otázka. Vím, že odpouštíš.
Odpustil jsi mi už hodně a budu Tě prosit o odpuštění ještě mnohokrát.
Když Tě prosím, vždy mě vyslyšíš... ale i na tuto úžasnou zkušenost zapomínám a trápím se, místo abych Tě prosila o radu a pomoc.
Vím, že Tě denně mnohokrát zarmoutím svou myšlenkou a činem. Přesto jsi stále se mnou a neopouštíš mě.
Dej mi, prosím, sílu být pevná a věrná, pokorná a skromná. Ať každé mé slovo a skutek je Tvým svědectvím.
Vím, že mě opatruješ jako otec i jako matka. Bdíš nad mým životem i manželstvím. Naplňuješ je láskou, protože Ty sám jsi Láska. Jsi pramen života a chci žít s Tebou, protože bez Tebe není život...Miluji Tě.

Dřív jsem měla strach začít nový život, pozvat do něho další lidi, bála jsem se jít do kostela. Ale teď jsem se cítila být přitahována. Byla jsem na několika bohoslužbách, ale nevěděla jsem, které společenství si vybrat. Prosila jsem Boha o radu a on mi na jedné z bohoslužeb daroval poznání. Opravdu mi dal odpověď. Hned druhý den jsem měla první hodinu katechismu.

Jsem neskonale vděčná našemu Pánu za to, že jsem Ho mohla poznat. Jsem vděčná za to, že zachránil naše manželství a chrání ho dál. Kdykoliv požádám o radu nebo útěchu, vždy mě vyslyší. Jsem šťastná v Jeho náručí. Velmi oceňuji, že je osobním Bohem každému. To považuji za pojítko mezi námi. Jeho prvenství v našich prioritách. Všichni, kdo Ho nosíme v srdci, máme Boha na prvním místě, před sebou samými, před rodiči a partnery. Když jsem si toto uvědomila, věděla jsem, že je to další krok k Němu. On je malta a my jsme kameny na Cestě.

Já už nejsem nikdy sama. Záleží na mně. Bůh je tu věrně a stále, to my lidé jsme nestálí. Bůh je neskonalá Láska a v té Lásce nám dává absolutní svobodu. Svobodu v tom, kolik té Lásky od Něho přijmeme.