Vloženo: 10.11. 2010 | Autor: redakce
Slovíčko „doprovázení“ patří k jednomu z nejčastěji používaných v životě člověka. Pravdou je, že má mnoho podob - povzbuzení, rada, ujištění o přátelství, příklad života... Člověk se skrze blízkost druhého učí vyslovovat slova, zacházet s věcmi, zaujímat správný postoj k různým nabídkám - prostřednictvím těchto doprovázení se prostě člověk stává člověkem.
V Bibli, v první knize Samuelově, čteme text:
Mládenec Samuel vykonával službu Hospodinovu pod dohledem Élího. V těch dnech bylo Hospodinovo slovo vzácné, prorocké vidění nebylo časté. Jednoho dne ležel Élí na svém místě. Oči mu začaly pohasínat, takže neviděl. Boží kahan ještě nezhasl a Samuel ležel v Božím chrámě, kde byla Boží archa. Hospodin zavolal na Samuela. On odpověděl: „Tady jsem.“ Běžel k Élímu a řekl: „Tu jsem, volal jsi mě?“ On však řekl: „Nevolal jsem, jdi si lehnout.“ Hospodin zavolal Samuela znovu. Samuel vstal, šel k Élímu a řekl: „Tu jsem, volal jsi mě.“ On však řekl: „Nevolal jsem, můj synu, lehni si zase.“ Samuel ještě Hospodina neznal a Hospodinovo slovo mu ještě nebylo zjeveno. A znovu, potřetí zavolal Hospodin Samuela. On vstal a šel k Élímu a řekl: „Tu jsem, volal jsi mě.“ Tu Élí pochopil, že mládence volá Hospodin. Řekl Élí Samuelovi: „Jdi si lehnout. Jestliže tě zavolá, řekneš: „Mluv, Hospodine, tvůj služebník slyší.“ Samuel si šel lehnout na své místo. A Hospodin přišel, zavolal jako předtím: „Samueli, Samueli!“ Samuel odpověděl: „Mluv, tvůj služebník slyší.“ (1 Sam 3,1–10)
Tento úryvek nám dává odpověď na otázku: Kdo je duchovní vůdce a jak je důležitý?
Dobrý duchovní vůdce je ten, který učí naslouchat Božímu hlasu, rozeznávat hlas Boží od hlasů jiných a vede k samostatnosti v životě s Bohem.
Mladý člověk, ale i ten,
kdo stojí na počátku života s Bohem, většinou nemá zkušenost s nasloucháním Božímu hlasu a s jeho rozeznáním. Přitom se v tomto období dělají důležitá rozhodnutí, která jsou často pro celý život. Proto je velmi důležité odhalovat své myšlenky – vše, co se v nitru člověka odehrává – duchovnímu vůdci. Ten pomáhá rozlišovat, zda se jedná o inspiraci Ducha Svatého – zda promlouvá Bůh, či nikoliv. Rovněž i prohlubování života s Bohem přináší s sebou mnohé otázky a nejasnosti, zkušenosti a zkoušky. I zde pomáhá duchovní vůdce nalézt souvislosti a směr. Doprovázení lidí v duchovním vedení je především osobní sdílení duchovních zkušeností. Proto nemůže být člověk dobrým duchovním vůdcem, jestliže sám nezakusil vedení. Vést může pouze ten, kdo předtím dal souhlas Bohu nebo i lidem dát se vést. Vůdce by měl zakusit sám obavy, tápání, těžkosti, naděje… projít vlastními zraněními. Neznamená to ovšem, že se bude opírat jen o své vlastní zkušenosti a interpretovat je. Duchovní vůdce je člověkem modlitby a znalosti Božího slova.
Duchovní vedení je jedna ze skutečností, která nemůže být vnucována, přesto je velmi důležitá. Samotné slovo „vedení“ poukazuje na to, že musí být úplně svobodné. Možná vás napadla otázka, jak najdu dobrého duchovního vůdce. Je to především záležitost modlitby, proto je třeba o něho prosit. Může jím být kněz – zpovědník, ale není to jediná možnost. Dobrý duchovní vůdce neříká jen to, co chceme slyšet, ale to, co pomáhá na cestě k Bohu.
Svatý Ignác z Loyoly vychází z osobní zkušenosti a dává pravidla rozlišování myšlenek, které k člověku přicházejí. Když se zabýval světskými myšlenkami, působilo mu to sice veliké potěšení, ale když na to přestal myslet, pociťoval vyprahlost a smutek. Když však myslel na následování svatých mužů a slova evangelia, tak i když s myšlením přestal, zůstala v něm radost. Ignác tak poznal, že jeden druh myšlenek v něm zanechá smutek, druhý radost. To byl první výsledek jeho přemýšlení o Božích věcech, k němuž dospěl. Byl to důležitý objev.
Dobrý duchovní vůdce nám může také pomoci, abychom dlouho, a možná i marně neobjevovali věci, které jsou již dávno objevené.
P. Josef Havelka
Převzato s laskavým svolením časopisu Milujte se!
To je tak krásné, co jsi napsala, že jsem to musela číst dvakrát. Ano, tak nějak to bude. Také se na ten cíl cesty moc těším 
děkuji všem.V redakci,že jste napsali další krásný článek,Kuku tobě že jsi se podívala i do"archívu"a vytáhla jsi tento starší článek a Korálku tobě že jsi napsala předešlý článek.Téměř u něj brečím,tak mě dojal.Dává mi odpovědi na nějaké otázky na které se občas ptám.Ze všeho i z mého rozjímání mě vychází,že nás Bůh opravdu miluje a myslí na nás.Jen prostě někdy musíme jít tou pouští,kolem nás bouřka a skrze ni nevidíme světlo.Pak se na nějakou dobu bouřka utiší,potkáme fajn lidi,kteří nám ukáží cestu dál.A pak je zase ztratíme z dohledu,cítíme se opět opuštěni a musíme jít dál.Ale nakonec se všichni sejdeme na konci té cesty a tam už žádná bouřka nebude,jen klid,světlo a nekonečná láska.
Nádhera...Moc bych to všem mladým i třeba i hledajícím přála...modlete se o to 
A pak
Kéž je moudrých a otevřených naslouchajících srdcí, která doprovází dostatek 
Ano, tato myšlenka je mi hodně blízká.
Myslím, že v tomto mají výhodu ty tradičnější církve - ty ostatní jsou plné lidí ve střední generaci - to jsou ti mladí, kteří uvěřili po revoluci, ale trošku chybí ta starší generace, která společenství podpírá svou moudrostí, rozvahou a přímluvnými modlitbami. Kdo někoho takového má, ten má veliké požehnání!
Poslední komentáře
40 min 21 sek zpět
41 min 39 sek zpět
2 hodiny 31 min zpět
4 hodiny 27 min zpět
7 hodiny 1 min zpět
7 hodiny 38 min zpět
8 hodiny 12 min zpět
8 hodiny 16 min zpět
15 hodiny 40 min zpět
15 hodiny 50 min zpět