Co bude zítra?

Velmi mě oslovil jeden verš, který jsem v Bibli našla náhodou. Hned mě k tomu napadlo zamyšlení, které bych ráda napsala i ostatním lidem. Hodně z nás, lidí, totiž chce znát odpověď na otázku: „Co bude zítra?“

Bible k tomu píše: „Vy přece nevíte, co bude zítra! Co je váš život? Jste jako pára, která se na okamžik ukáže a potom zmizí! Raději byste měli říkat: "Bude-li Pán chtít, budeme naživu a uděláme to neb ono."“ (Jk.4,14-15)

Taky byla doba, kdy jsem měla velké plány pro svůj život a hodně dopředu. Pokud nám ty plány vycházejí a vše jde hladce, chceme stále něco víc. Jsme na sebe náročnější a dáváme si další požadavky, co od života očekáváme. Není to špatné, pokud máme dobré úmysly a jdeme po Boží cestě. Jsou úspěšní křesťané, kterým se velmi daří a vše jim vychází. Bůh jim žehná, protože mají pevný základ – víru, na které staví. Mít majetek a být zajištěný není samo o sobě špatné, pokud člověk nemá za cíl jen vydělávat a svůj majetek rozšiřovat proto, aby byl mocný nebo si mohl vše koupit! Honba za poklady tady na zemi s cílem „mít co nejvíc“ a nemyslet přitom na ostatní, ale jen na sebe, nesměřuje k nebi a věčnému životu! Důležité je, ukládat si poklady v nebi. A to je přece víc, než když se máme skvěle tady na zemi, kde žijeme jen dočasně. Ta krátká chvíle ve srovnání s věčností brzy pomine, a pak si věčný život za peníze nekoupíme. Nazí jsme na svět přišli, nazí zase odejdeme!

"Lepší je to málo, co má spravedlivý, než bohatství mnoha svévolníků." (Ž.37,16)

Proto bychom měli být vděčni za každý nový den, kdy se probudíme; udělat pro někoho jen tak něco pro radost, protože to chceme, a nečekat nic na oplátku! Umět se v tom dnešním chaotickém světě zastavit. Jenže to umí málokdo. Stále se někam ženeme a nestíháme. Většinou nás až nečekané a neplánované okolnosti dovedou k takovému zastavení. Život se nám kvůli něčemu úplně změní. Ať už přijde nemoc, smrt někoho blízkého, náhlé odhalení nepříjemné pravdy, ztráta zaměstnání či jiná změna, která nás zaskočí a nebyla v našich plánech. Pak je těžké změnit směr, slevit ze svých požadavků a začít třeba od začátku. Někdo to obstojí, i když to stojí značné úsilí, jiný se zhroutí, protože ty tlaky jsou příliš velké, další nad tím mávne rukou, že nějak bylo a nějak zase bude. Možná jsou tací, co prostě utečou daleko, někam pryč, nejlépe na druhý konec světa. A někdo se celý život trápí, protože nové skutečnosti nepřijal a nehodlá se s nimi smířit. Jenže tudy cesta nevede.

V takové situaci po nás Bůh chce jen jedno: Abychom mu předali své starosti, poddali se mu, nechali se jím vést tou správnou cestou, abychom někde nezabloudili. Ďábel nás sice bude svádět a pokoušet, že je tu jiná cesta, která není tak trnitá. Ale pokud se nepodřídíme Bohu a nepůjdem po jeho cestě, kterou nám on připravil, nedojdeme na konci do nebe! Jak se píše v Bibli:

"Podřiďte se tedy Bohu. Vzepřete se ďáblu a uteče od vás. Přibližte se k Bohu a přiblíží se k vám." (Jk. 4,7)

"Pokořte se před Pánem a on vás povýší." ( Jk.4,10)

Nikdo nevíme, co nás čeká zítra, natož za dlouhý čas. Jen Bůh zná naši budoucnost a nechtějme na to odpovědi předem. Když jsem nebyla ještě věřící, hledala jsem takové odpovědi, zajímalo mě, co mě čeká. Jenže horoskopy, věštkyně, kartářka, ani vyvolávání duchů není tím správným zdrojem, koho se má člověk ptát. Dnes vím, že to bylo špatně, vždyť v Bibli je to jasně napsané, čeho se máme vyvarovat! Kdybychom věděli, co nás opravdu čeká, snažili bychom se vyhnout všemu zlému za každou cenu. Chtěli bychom se vyhnout utrpením, ale byl by to pak život? Museli bychom dělat těžká rozhodnutí? Ne, předešli bychom jim. Bez utrpení nepoznáme lásku. Bez omylů a chyb bychom se nepoučili. Bez žalu by nebyla ta pravá radost. Bez utrpení Ježíše by nebyla žádná naděje, žádná spása, žádná cesta na věčnost pro člověka. Žijme proto tak, jak se líbí Jemu. On nám požehná v pravý čas. Kdo sám neprošel utrpením, věděl by, jak se někdo jiný v takové situaci cítí? Kdo nepoznal bolest, mohl by mít soucit? Kdo se nikdy neocitl v ohrožení, mohl by si uvědomit, jak hrozný dokáže být strach? A uměl by být vděčný za život? Mnoho lidí před něčím utíká, není vnitřně spokojeno. Navenek se mají třeba dobře, ale ve skutečnosti strádají. Tělo má, co potřebuje, duše ale pomalu umírá. Dostavují se deprese, sebelítost, stavy pocitu zbytečnosti a někdy dokonce nechuť k životu dovede člověka i k sebevraždě. Jenže sám před sebou člověk neuteče nikam! Jediná pomoc, kterou takový člověk může najít a vyléčit se z toho stavu beznaděje, je Bůh! Ten má moc udělat všechno, i když my nemůžeme dělat nic. Stačí se pro něho rozhodnout a jít za ním.

"Nemožné u lidí je možné u Boha." (L.18,27)

"Neboť chodíme vírou, ne tím, co vidíme." (2.K.5,7)