Bůh u dřezu

Dlouho jsem přemýšlela, z jakého úhlu pohledu zpracovat toto téma. Vydalo by na knihu. A tak napíši jen některé mé postřehy, zdaleka nevyčerpám všechno...

Pečovat o domácnost. Spousta neviditelné opakující se práce den co den. Má to smysl? Ocení to někdo? Odmění mě za to někdo?

Zkusme nahlédnout do Bible:
Př 31: Znamenitá žena... pracuje s chutí vlastníma rukama... s úsměvem hledí vstříc příštím dnům...
Př 14,1: Moudrá žena buduje svůj dům.

Bůh o nás ví. Postavil nás do této role, svěřil nám péči o domácnost. 'Kdo je věrný v nejmenší věci, je věrný také ve velké. Kdo je v nejmenší věci nepoctivý, je nepoctivý i ve velké.'
Bůh nám chce pomáhat, radit, dávat sílu, inspirovat. A chce nás také odměnit.

Mytí nádobí, praní prádla a vytírání podlahy je součástí našeho života právě tak, jako modlitba a četba Písma. Bůh s námi není jen tehdy, když se ztišíme k modlitbě, ale stejně tak při utírání prachu a na nákupech. A je stále stejný!

Můj oblíbený verš je Kol 3,23-24
'Cokoli děláte, dělejte upřímně, jako by to nebylo lidem, ale Pánu, s vědomím, že jako odměnu dostanete podíl na jeho království. Váš Pán je Kristus, jemu sloužíte.'
Největší radost ze své práce zažijeme, když naší největší snahou je přinášet čest svému Pánu. Každá práce se pak úžasně promění. A odměnu dostaneme od Boha!

Inspiroval mě postoj mé kamarádky. Vím, že má málo peněz, stravuje se jak se dá, bydlí v malém pronajatém bytě, sotva se tam otočí... Vyprávěla mi, co prožila při věšení prádla. Kvůli nedostatku místa natáhla šňůry kde se dalo – od topení ke skříni, od poličky ke stolu... A rozvěšovala na ně čerstvě vyprané prádlo. V tom oknem zasvítilo sluníčko, paprsky ozářily její dílo i její srdce a ona kolíčkovala jednotlivé kousky s chválou na rtech a s povznášejícím pocitem v nitru. V jejím srdci vládne vděčnost! Jaký rozdíl, oproti reptání, na které by podle mnohých měla 'nárok'.
Někteří lidé mají mnoho a stále si stěžují. Jiní nemají téměř nic a oplývají vděčností. Kteří jsou asi šťastnější? A kteří jsou skutečně bohatší? Bůh nám dává prostý příkaz: A buďte vděčni! Je to cesta ke štěstí a spokojenosti.

Možná sem patří i pohostinnost. V Písmu najdeme spoustu míst o tom, jak je pohostinnost důležitá a dobrá. Bůh si jí cenní! (1.Petr 4,9) Pohostinností dokazujeme lásku k Bohu.
Bůh je krásně praktický i při vaření. Zažila jsem tolik situací, kdy nějakým způsobem 'poslal' jídlo, které jsme potřebovali, nebo 'rozmnožil' to, co bylo doma. Život s ním je dobrodružství na každý den.

Doma nikdo nevidí, jak trávíme náš čas, co děláme a co neděláme. Nestojí nad námi zuřivý šéf ani termíny. Ale je to místo, kde můžeme růst a měnit se! 'Náš Pán je Kristus, jemu sloužíme!'
Měly bychom se snažit žít tak, aby se Ježíš kdykoli mohl před nás postavit – a my se nemusely červenat nebo obhajovat. Učme se takto žít i doma. Když nás nikdo nevidí. Jestliže doma budeme pravdivé, poctivé, nadšené z Pána, pak až vyjdeme mezi lidi, bude na našem životě zjevná Boží moc.
Když zpíváš chvály, dělej to z celého srdce, když uklízíš byt, dělej to pořádně – Ježíš s námi chodí z místnosti do místnosti. Když nebudeme věrné v málu, kdo nám svěří mnoho?
Když zůstáváme v Kristu, máme schopnost vytvářet v našich domovech atmosféru pokoje, lásky. A náš domov se stane místem, kam se naši nejbližší rádi vracejí.