Vloženo: 11.12. 2010 | Autor: redakce
V jedné nádherné zahradě rostl velkolepě vyhlížející bambus. Pán zahrady ho měl rád víc než kterýkoli jiný strom. Bambus rok od roku sílil a rostl do krásy. Dobře věděl, že ho pán má rád, a proto byl šťastný. Jednou pán přišel ke svému milovanému bambusu a řekl: "Milý bambuse, potřebuji tě."
Nádherný strom pocítil, že nadešla chvíle, pro kterou vyrostl a s velkou radostí v hlase prohlásil: "Jsem připravený, pane. Udělej se mnou, co chceš."
Pánův hlas zněl vážně: "Abych tě mohl použít, musím tě porazit."
Bambus se vyděsil: "Pane, ty mě chceš porazit? Vždyť jsem nejkrásnější strom ve tvé zahradě. Ne, prosím tě, ne! Využij mě pro své potěšení, pane, ale neporážej mě."
"Milý bambuse," pokračoval pán, "jestliže tě neporazím, nebudu tě moci ani použít."
V zahradě se rozhostilo naprosté ticho. I vítr přestal vát. Bambus pomalu sklonil svou nádhernou korunu a zašeptal: "Pane, jestli mě nemůžeš použít, aniž bys mě porazil, tak mě poraz."
"Milý bambuse," řekl ještě pán, "nejenže tě musím porazit, ale musím ti také ořezat větve a listy."
"Pane, měj se mnou slitování. Znič mou krásu, ale nech mi větve a listy."
"Když je neořežu, nemůžu tě použít."
Slunce si zakrylo tvář, motýl vystrašeně odlétl. Bambus se roztřásl a slabým hlasem řekl: "Pane, ořež je."
"Milý bambuse, musím tebou udělat ještě něco. Musím tě rozseknout napůl a vytrhnout ti srdce. Jinak bych tě nemohl použít."
Bambus se sklonil k zemi a zašeptal: "Pane, rozsekni mě a trhej."
Tak pán porazil bambus, odřezal větve a listy, rozsekl ho a vytrhl mu srdce. Pak ho odnesl na místo, kde ze země tryskal pramen, poblíž polí, která trpěla suchem. Jemně připevnil jeden konec milovaného bambusu k prameni a druhý namířil na vyschlá pole.
Průzračná, chladná, čerstvá voda se vydala tělem bambusu až k polím. Na polích byla zaseta rýže a přinesla výbornou úrodu.
Tak se bambus stal velkým požehnáním, i když byl poražen a zničen.
Když byl ještě nádherným stromem, žil jen pro sebe a radoval se ze své krásy. Poražený, zraněný a znetvořený se stal prostředkem, jímž pán zavlažoval své království.
My tomu říkáme "utrpení". Bůh tomu říká "potřebuji tě".
Ukázka z knihy ...
Další příběhy pro potěchu dušeSoubor kátkých příběhů ze života
Salesiánský kněz, je ředitelem turínského nakladatelství ELLEDICI. Sestavil mnoho souborů příběhů určených k zamyšlení i obsahujících moudré poučení. V Portálu se s velkým zájmem setkaly jeho knihy Příběhy pro potěchu duše, Další příběhy pro potěchu duše, Paprsek slunce pro duši, Živá voda pro duši, Vánoční příběhy pro potěchu duše, osvěžení pro duši, Šťastní rodiče. Vydalo nakladatelství Portál
Myslím, že Korálovka a Effatha teď vystihly i moje myšlenky. Moc zajímavé zamyšlení, aspoň pro mne.
Také jsem kolem sebe viděla spoustu bolesti a utrpení jakoby bez konce a beze smyslu, a to mnohem osobněji, než bych si kdy přála. Přesto ano, stále věřím, že "Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí." (Řím. 8:28)
A ještě k článku. Ke mně ten smyšlený příběh nemluví jen o utrpení. Mluví ke mně i o tom, že někdy nás Bůh chce použít úplně jinak, než bychom si představovali my. A pak je dost bolestivé i to rozloučení s našimi plány a vizemi, přesto to Boží vedení a Jeho plány jsou nakonec stokrát lepší než ty naše. Ale to často člověk vidí až s odstupem času, ve chvíli oželení vlastních tužeb to bolí.
Musím souhlasit s tím, že Bůh to špatné v našem životě používá vždy, všechno. A vůbec bych to nenazvala optimismem. Myslím, že optimismus ani nemá s vírou nic společného. Víra je o naději, která je podložená. Kdežto optimismus je "hnutí mysli", které nepotřebuje žádný základ ani oprávněný důvod.
Když tak o tom přemýšlím, nemohla bych věřit v Boha, který se na lidské utrpení jen dívá a nepoužívá je.
Jak píšeš že vidíme,že z jejich hořkosti nevzejde nic dobrého...
Myslím,že máme od Boha velký dar a to je naše svobodná vůle.A ON sám ji tak respektuje,že nám do naší svobodné vůle nezasahuje.A je na svobodném rozhodnutí člověka zda ze své bolesti zahořkne nebo s ní bude bojovat a dá možnost,aby z ní vzešlo něco dobrého.
A sám Ježíš nám dal velký,řekla bych ten největší příklad jak s bolestí a utrpením máme bojovat.
Takže je jen na člověku jak se k tomu postaví.Znám lidi,kteří jsou díky utrpení silnější a lepší a pak znám i ty,co zahořkli.
Existence ve světě je snad jedna z nejtěžších teologických diskuzí vůbec a já bych se nerada pouštěla na tento tenký led. V bibli je sposta odkazů, kdy Bůh svá dítka vychovává skrze to, že se jim stane něco špatného. Ale pak je tam také mnoho parael, kdy Pán Bůh navzdory své velikosti nezasáhne a (slovy žalmisty) mlčí. A pak tu jsou příběhy, které se dějí lidem kolem nás a my vidíme, že z jejich bolesti nevzejde nic dobrého, ale spíš zahořklost a ještě větší smutek. Ano, Korálovko, Bůh si spoustu trápení a toho, co je na první pohled špatné, používá k dobru, ale nevěřím, že všechno. A pokud si i přesto myslíš, že "všechno", pak jsi nezdolný optimista a já Ti mohu tuto Tvou vlastnost jen závidět. 
Slovo "vidím" používám opravdu obrazně, tj. ve smyslu "já to tak chápu." 
Věřím i tomu, že nás Bůh chrání od spousty neštěstí, které bychom neunesli, že je mu líto, když trpíme, vždyť je to náš milující Otec. Ale zároveň věřím i tomu, že "všechno napomáhá k dobrému těm, kteří milují Hospodina." Ano, určitě je trápení následkem hříchu a v ráji tomu tak být nemělo. Ale když už tady na zemi trápení je, Bůh může prostě všechno použít k dobrému. Je to tak v Bibli.
Moc tvému komentáři nerozumím,jak jsi viděla Pána?Opravdově jako vizionáři třeba v Medžugorii?Z toho co píšeš mi naopak vyplívá,že ano,že jsi tomu porozumněla a proto tomu nerozumím že nesouhlasíš.
Sama za sebe ti mohu napsat,že v mém životě je také hodně utrpení,ale věřím,že to vše má nějaký smysl.A že Pán ví,proč to dopustil.A co na tom,že se to dozvím až na věčnosti.
Je to zajímavá paraela a v určitých bodech jistě pravdivá, ale nějak s tím příběhem prostě nemohu souhlasit. Nemohu souhlasit s Tebou, korálovko, že "VŠECHNO, co v životě prožíváme, MÁ SMYSL". Až příliš mnoho lidského utrpení je tak kruté, že odmítám věřit, že může sloužit k něčemu dobrému, natož k dobru postižených jedinců osobně. Viděla jsem Pána Boha vždy po boku trpících, který bere jejich uslzené tváře do dlaně ve chvílích, kdy se ptají: "A proč, Bože, se to muselo stát právě mě?" Jako dobrotivého vůdce, který neuvažuje o tom, že je lepší obětovat jednoho kvůli záchraně mnoha, ale který s každým počítá a stojí do poslední chvíle za Tebou i za mnou.
pěkný příběh k zamyšlení.....
Příběh je to takový ze života... Tvrdý, náročný, ale krásný a plný naděje a lásky. Ano, skutečně věřím, že VŠECHNO, co v životě prožíváme, MÁ SMYSL. Že všechno může Bůh použít k dobrému.
Amen.
Poslední komentáře
37 min 46 sek zpět
39 min 4 sek zpět
2 hodiny 29 min zpět
4 hodiny 25 min zpět
6 hodiny 58 min zpět
7 hodiny 35 min zpět
8 hodiny 10 min zpět
8 hodiny 13 min zpět
15 hodiny 38 min zpět
15 hodiny 47 min zpět