Yellow Sisters

Yellow Sisters je ženská vokální skupina - a cappella, která svým zpěvem prochází s lehkostí napříč žánry soulu, funky, r´n´b, world music, jazzu i reggae. Yellow Sisters jsou zvukovými iluzionistkami. Ve svých autorských písních experimentují s hlasem a hledají originální způsoby vyjádření melodie a rytmu.

Skupina vystupuje v koncertních sálech, divadlech, klubech, ale i na různých festivalech, ať už hudebních (Colours of Ostrava, Music in the Park, Reggae Meeting, Sázava Fest, Eurotrialog), divadelních (Letní Letná, Mimoriál Kolín, Mezi ploty, Týden pro Broumovsko) a filmových (MFF Karlovy Vary, Moffom, Jeden svět, Finále Plzeň, AniFest), společenských akcích a ceremoniálech, vernisážích výstav, městských slavnostech a podobně.

Díky vydavatelství Indies Scope vám přinášíme rozhovor k novému albu Tubab Woman, které vyjde 15. června 2010, ale již nyní je k dispozici ke stažení na www.indies.eu.

Téměř tři roky uplynuly od vydání alba Singalana, přesto jsou Yellow Sisters stále ve stejné sestavě od roku 2005. Nakolik jste se proměnily od těch dob?

Určitě se změnilo hodně věcí, dokážeme mezi sebou lépe komunikovat, známe se opravdu do hloubky, ze všech stran a ve všech situacích. Nějaká síla nás stále drží pohromadě. Potvrzuje se nám, že máme společnou cestu.

Na novém albu je přes úvodní skladbu patrný odklon od worldmusic k r´n´b a ambientní muzice. Je to přirozený vývoj kapely?

Vlastně to takhle ani zevnitř nevnímáme. Ale asi to tak momentálně je. Na tomto albu jsme daly hodně prostoru našim osobním výpovědím a ty písně se trochu liší od věcí, které děláme dohromady. Já a Bára tíhneme k soulu a funky a Antonie s Hawou zase k alternativnějším věcem a experimentu, takže výsledek je opravdu pestrý. Inspirace je ale bezedná, takže kdo ví, kam se budeme vyvíjet dál.

Texty na Tubab Woman jsou osobní. Daly jste si vzájemně prostor k výpovědím, nebo je to kompromisní výsledek?

U nás to funguje tak, že si každá píše to, co zpívá. U společných písní si každá napíše text svojí sloky a u osobních výpovědí je to tak, že je to vždy o jedné z nás a ostatní ji podpoří tak, jak si to ona přeje.

V čem je největší rozdíl mezi Tubab woman a Singalana?

Singalana bylo tak trochu vyráběná horkou jehlou. Byly jsme poprvé ve studiu společně a nahrávat vokální věci je opravdu zvláštní disciplína. Měly jsme málo času a docela jsme se tím stresovaly. Tubab Woman jsme nechaly pěkně zrát a celkově vše probíhalo daleko víc v klidu.

Album je téměř osmdesáti minutové. I to je důsledkem toho, že bylo dostatek času? Musely jste i nějaké skladby vyřadit?

Začaly jsme nahrávat a vůbec nás nenapadlo, že kapacita CD je omezená. Původní plán byl 12 písní, pak jsme přidaly ještě tři a nakonec jsme opravdu zjistily, že se nevejdeme, tak jsme musely jednu píseň vyřadit.

Album se nahrávalo poměrně dlouhou dobu i na netradičních místech. Můžeš to přiblížit?

Ano. Nahrávaly jsme venku na zahradě, potom také v nádherném barokním kostele ve Skokách u Žlutic a samozřejmě i ve studiu. Byla to moc hezká zkušenost. V některých písních nám zpívají ptáčci.

Asi pak nebylo jednoduché to smíchat vše dohromady, aby ten výsledek zněl takto hezky kompaktně?

To opravdu jednoduché nebylo. Měly jsme štěstí, že jsme na desce pracovaly s Jaroslavem Pachým, který měl s námi velkou trpělivost, vycházel nám maximálně vstříc a vše velice citlivě nakonec smíchal.

Proč název Tubab Woman?

Když přijede běloch do západní Afriky, tak na něj děti pokřikují – Tubab, Tubab! Znamená to tedy běloch a Tubab Woman – bílá žena. Je to náš společný zážitek.

Před časem jste daly svým fanouškům vybrat, kterou verzi titulní skladby si na albu přejí. Byly výsledky těsné? Kolik vám přišlo odpovědí?

Přišlo nám kolem 200 odpovědí. Výsledky byly docela těsné. Měly jsme tři verze singlu. Jednu vokální, druhou s basou a perkusemi a třetí s celou kapelou. Nejmíň hlasů dostala paradoxně vokální verze a dvě další s muzikanty se střídaly o první a druhé místo. Nakonec zvítězila verze s basou a perkusemi.