Modelářství - rozhovor s Martinem Kvapilem

Přinášíme vám další rozhovor se zajímavým člověkem. A dnešní téma bude: Modelářství... Neznalý člověk by si tuto „zábavu“ situoval spíše do dětského věku. Jenže tomuto koníčku se věnuje mnoho dospělých jedinců. Pro představu - hned na prvním obrázku můžete vidět model i skutečný MiG-23. Více už se ptám Martina Kvapila.

Kdy jsi začínal ty?

K modelařině mě přivedl bratranec, ten lepil letadla, tehdy se daly sehnat už modely od KP Prostějov. To mi bylo 6 nebo 7 let. Tak jsem otravoval rodiče, jestli by mi něco taky nekoupili. Mám dojem, že moje první letadlo, řádně obalené lepidlem a otisky prstů, byla Avie B534 v 1/72.

To bude zřejmě označení velikosti modelu ku velikosti skutečné? Jakých (maximálních) rozměrů vlastně může model být, aby už výtvor nebyl považován za originál?

Přesnou definici Ti nepovím, ale myslím, že si klidně můžeš postavit model 1:1 a dát si ho na zahradu. To by se mi líbilo, žádnej záhon růží, ale pěknej Spitfire v markingu třeba 310. squadrony. V plastikové letecké modelařině jsou nejběžnější měřítka 1/72; 1/48 tzv. královské měřítko; 1/32; 1/24. Některá letecká muzea si například nechávají na zakázku postavit modely 1/12. Pokud jsi viděla film Tmavomodrý svět – tam bylo taky spousta modelů, skutečná byla jenom 2 letadla, zbytek byly modely z polystyrenu a lamina.

A co tvé ratolesti? „Potatily“ se trochu v modelářství?

A víš, že celkem jo? Kiki si jednou slepila tuším Albatros D.V v 1/48, teď už samozřejmě nelepí, už je to dáma s jinými starostmi. Manželka Pája jednou slepila německou hlídku na koních v 1/35, hlavně šlo o ty koně, ale měla to moc hezky udělané. Malej Martin ten modelaří, naposled jsme spolu „spatlali“ Hawker Tempest v 1/72. Myslím, že mu to moc jde. Má ještě pár letadel hotových, no a jako správný modelář pár v archívu, tedy jako v krabicích. Anička je ještě malá, ale ráda si je prohlíží. 

Jak si obstaráváš díly, stavebnice, pojící materiály? Je to finančně náročné?

V tom mám výhodu, mám báječnou ženu, které stačí cca půl roku např. před narozeninami naznačovat, co vyšlo za báječný model, který ještě v obýváku nebo v archívu nemáme. I když se přiznám, že teď moc nelepím, fakt mám málo času, a navíc mám ještě jeden koníček, a to je kytara. Ale zpátky k modelařině; barvy, lepidla, ředidla, štětce atd. si kupuji sám. Co se týče financí, je to jako se vším, můžeš se držet při zemi a můžeš začít „blbnout“ a jde to do tisíců. Já se držím při zemi, je to koníček, ne krédo, takže se můžeme bavit řádově o stovkách.

Nejde jen o to sestavit model. Je třeba jej patřičně opatřit barvami a přidat každý malý doplněk – miniaturní lanka, řetízky, kanystříky, anténky, figurkám zase náboje, ruční zbraně, batůžek s těmi nejjemnějšími detaily... Někteří modeláři si „z nouze“ vyrábějí tyto specialitky sami (a většinou poskytují své odlitky dalším). Pouštěl jsi se i ty do těchto experimentů?

Ty jsi snad někdy modelařila, to je jasný, to všechno je třeba. Dost věcí lze koupit jako doplňky, musím říct, že české firmy patří do špice v tomto odvětví (Eduard, Aires, CMK atd.). No anebo to děláš „samodomo“. Já to nedělám, ale jednou jsem si musel udělat kabinu letadla z fólie, ta původní byla nepoužitelná. Občas si nějaký ten doplněk taky koupím, problém je, že ty doplňky jsou kolikrát dražší než samotný model. Používám s úspěchem na antény vlákna z dámských silonek, hlavně zbraní třeba z injekčních jehel, poutací pásy z cigaretového papírku, kabeláže, páčky z měděného drátku, plachty se dělají třeba z papírových kapesníků. Ale většina toho potom není stejně moc vidět, ale já vím, že v tý kabině to je. J Dá se toho fakt použít hodně, stačí trocha fantazie, nebát se experimentovat a je to.

Ke tvé otázce - Ne, nemodelařila... Ale koukala zvědavě přes rameno spolupracovníkovi, který během obědové pauzy dělal na tanku (model). A to se člověk dozví spoustu zajímavostí. Existují různé modelářské soutěže, kde se mohou modeláři pochlubit se svými poklady. Soutěžíš? Specializuješ se na konkrétní „obor“? Letadla, lodě, vozidla nebo válečná technika?

Modelářských soutěží je v ČR poměrně dost. Nejbližší je tady kousek za Hlubokou v autokempu Křivonoska (každé září). Já nesoutěžím, dělám to hlavně pro radost, ale možná znáte Luboše Kendru, ten někde získal i cenný kov z výstavy. Orientuji se hlavně na letadla v měřítku 1/72, a to z období 2. světové války, izraelskou techniku, ale nějakou tu „rouru“ nebo „housenku“ mám taky. (Pozn. „roura“ = tryskové letadlo, „housenka“ = tank.) 

Kde vyrábíš a skladuješ své výtvory? A co na to manželka? („Vůně“ barev a lepidla se docela rychle šíří.)

Výtvory vyrábím v kuchyni na stole, to je taky jeden z důvodů, proč teď lepím málo. Vůbec mě nebaví to všechno vytahovat a pak zase uklízet, protože tře-ba potřebuješ udělat nástřik, ten je za 5 minut hotový, a pak to uklízíš další 2 hodiny. Hotové věcičky jsou v obýváku, ale bojím se, že až zase začnu lepit fest, tak nevím, nevím. Manželka je velice tolerantní, a protože teď většinou lepím s Máťou, tak nehudrá, ona vlastně na modelařinu vůbec nehudrá. Spíš je průšvih, když něco vylijeme nebo si zapatláme „kostelní“ trika, protože kdo by se převlíkal, ouvej.

Aha. Takže bacha na trika a na koberec.
Řekněme, že já (bez zkušeností s modelářstvím) se chci o tento koníček pokusit. Co mám dělat? S čím začít, aby mě třeba cena nebo složitý model neodradil hned na začátku?

Neboj se to vyzkoušet, stačí chuť a nenechat se odradit od případných neúspěchů. Je určitě lepší začínat na jednodušším modelu s málo drobnými díly. Tady bych doporučoval dvě firmy: Academy, Hobbyboss. Jsou běžně k sehnání, cena v měřítku 1/72 nepřevyšuje 200 Kč, dobře se lepí, díly k sobě pěkně lícují, málo otřepů, co se týče podobnosti s originálem, jsou rovněž na velice slušné úrovni. Barvičky si kup podle barevného schématu, který jsi si vybrala u modelu, je dobré mít i nějaké základní barvy (cca 30-50 Kč za lahvičku). Potom je dobré mít např. manikúrní nůžky, pilník na nehty, štětce, ředidlo dle typu barev, šmirg lpapíry, špejle, skalpel, časem přijdeš na to, co se ti hodí. Myslím, že je to poměrně nenáročný koníček, který můžu doporučit i dětem. Naučí trpělivosti, soustředění, a neznám modeláře, který by měl problém s dějepisem. Pokud budete mít někdo zájem, rád pomohu nebo poradím.

Znáš (třeba ze soutěží) nějaké ženy, které tomuto zájmu podlehly?
Osobně neznám žádnou, ale na internetových modelářských fórech se jich pár objevuje, takže existují.

Říkáš, že modeláři obecně nemají problém s dějepisem. Když tedy vyrábíš nějaký model, stačí ti předloha nebo se zajímáš i o historii daného objektu?

Určitě mě zajímá i historie např. letadla, snažím se sehnat literaturu, fotky, informace např. o pilotech, kteří létali na daném typu. Je to dobré i při vytváření kamufláží, ne vždycky výrobce modelu hlásá pravdu. V tomto je internet skvělý pomocník.

Kde se inspiruješ, co budeš sestavovat za model? Nebo je nějaká určitá „řada“ modelů, které se věnuješ?

Inspirace – hodně čerpám z knížek, internetu nebo se mi prostě vybraný kus líbí. Do budoucna bych chtěl zkompletovat sbírku izraelských letadel, německých Messerschmitt Bf109 a britských Vickers Supermarine Spitfire. Většinou mám svoje konkrétní vysněné kousky. 

Když se člověk „zakousne“ do něčeho, co ho opravdu baví, začne ztrácet pojem o čase. Funguje to tak i u tebe?

Pokud jsem doma sám, tak se to občas stane, ale jinak ne, určuji si na to čas.

No tedy... Začínám mít chuť to zkusit.

Pokud máte někdo podobného koníčka nebo se chcete Martina na něco konkrétního zeptat, pište na adresu: milostapravda@cestazivota.cz. Dotaz předáme a Martin se pak zkontaktuje přímo s vámi. Komentáře pod článkem jsou samozřejmě také vítané.