Rozhovor s Izraelkou Rut Kupkovou

Dnes si budeme povídat s Ruti Kupkovou, která se narodila a dětství prožila v Izraeli. Dočtete se tedy o izraelských zvycích, přemýšlení, rozdílech mezi jejich a naším národem, o lásce k tanci a mnoho dalšího...

Ruti, ty jsi značnou část života prožila v Izraeli, dnes žiješ v Čechách. V kolika letech ses vlastně přistěhovala k nám? Jaké máš na Izrael vzpomínky a v čem je váš národ jiný než Češi?

Narodila jsem se v Haifě a v Izraeli jsem žila do 19 let.

Vzpomínám ráda na Izraelský národ, který je hodně otevřený a pohostinný. Klidně můžete svým známým zavolat třeba ve dvě hodiny v noci a oni vás pozvou dál, i když s vámi předem nepočítali.

Všichni udržují silné rodinné svazky, určitě i díky problémům ohledně bezpečnosti. Protože všichni žijí v nebezpečí, tak drží spolu a pomáhají si navzájem.

A jaké máš na dětství v Izraeli vzpomínky? Pamatuješ si na nějaké rodinné oslavy, výlety...

Na čas dětství vzpomínám opravdu ráda, protože moji rodiče byli úžasní.

Skoro každý pátek jsme jeli s mými rodiči na nějaký společný relax – do hotelu, do bazénu apod. (Pozn.: V Izraeli není víkend, volno je jen v sobotu. V neděli se chodí do práce jako každý jiný den.) Tehdy jsme spolu prožívali moc hezké chvíle jako rodina.

Nebo jsme chodili se spřátelenými rodinami na piknik. Vyrazili jsme do přírody, tam jsme se usadili, máma vyndala jídlo, a pak jsme si spolu všichni povídali a jedli.

Vůbec nejraději vzpomínám na sobotu ráno. To jsme vždycky měli zeleninový salát, různé izraelské jídlo na stole, vajíčka apod. Sedli jsme si všichni spolu a trávili spolu čas jako rodina.

Celkově bych řekla, že naši rodiče hodně investovali do našeho dětství, takže to období bylo pro nás nádherné.

Teď jsi se zmínila o jídle – jaký je rozdíl mezi českou a izraelskou kuchyní?

Ten rozdíl je obrovský! Izraelská kuchyně je mnohem zdravější a pro mě i chutnější. V Izraeli se častěji připravují zeleninové saláty, jí se košér jídlo, lehčí masa (hlavně ryby a drůbež), celkově je izraelská kuchyně lépe stravitelná a méně tučná. Třeba i mléčné výrobky se prodávají se sníženým obsahem tuku, ať se jedná o mléko, jogurty či smetanu.

Např. takový falafel se vyrábí z luštěnin, vypadá i chutná jako karbanátek a člověk by vůbec neřekl, že se jedná o bezmasé jídlo. K němu se podává arabský chléb, zelenina a hranolky. Je to opravdu báječné jídlo.

Vím, že v Izraeli se každou chvilku slaví nějaký svátek. Zkus nám o nich prozradit něco víc. A jaký Ty máš vztahy ke svátkům nebo oslavám vůbec?

Izrael má asi dvanáct svátků, možná víc. Zkrátka, každou chvíli se něco slaví. Svátky v Izraeli jsou v podstatně rodinnými událostmi – sejde se celé příbuzenstvo, všichni spolu tančí a radují se. Každý svátek vypadá trošku jinak. Např. při PESAH všichni sedí u stolu s jídlem, a tak společně tráví čas. Potom je asi týden nebo dva volno, rodiny se navštěvují, chodí spolu na procházky a podobně.

Všechny svátky jsou hodně radostné, radost je asi hlavním jmenovatelem všech oslav.

Jaké místo má v Izraeli tanec? A jaké ve tvém životě?

V Izraeli tančí všichni rádi, tanec provází skoro každou příležitost. Tancují hodně muži, možná i více než ženy. Izraelský tanec je hodně radostný,dá se u něj dobře relaxovat. Člověk u tance snadno dokáže pustit k vodě všechen strach, nemyslet na stres nebo na cokoliv, co ho tíží. Zkrátka, tancem se bezvadně „vyčistí hlava“. Zároveň je ale fyzicky náročný (takže si člověk u toho i zacvičí a možná shodí nějaké to kilo). Izraelské tance jsou rozmanité – některé veselé, jiné pomalejší, podle toho, k jaké hudbě se tancuje.

Já sama učím izraelské tance 2x v týdnu. K mé velké radosti chodí i hodně mužů, což je u izraelských tanců důležité. Kurz vedu už čtyři roky (a ráda). Teď se připojil i můj manžel, takže je vedeme spolu jako manželský pár, a moc nás to oba baví.

Bylo by možné vidět někde vaše taneční vystoupení?

Během posledního roku jsme vystupovali v Plzni často, při různých příležitostech, na které jsme byli pozváni – v místnostech i pod širým nebem. Teď právě žádné vystoupení neplánujeme, možná zase po létě.

Vím, že jsi sama věřící. Jak svoje křesťanství vnímáš jako Izraelka?

Pro mě je moje víra o dost jiná než pro Evropany. V Izraeli v podstatě každý věří v Boha, takže jsem také věřící odmalička (i když naše rodina nebyla ortodoxní). My Izraelci známe Boha, známe i mnohem víc Bibli než lidé tady. Ale neznala jsem Ježíše – v Izraeli mu říkáme Jošua. S Ježíšem jsem se setkala v srdci až později.

Já sama se nepovažuji ani tak za křesťanku, jako spíš za mesiánskou židovku. Protože když uvěří žid, nestává se křesťanem, ale mesiánským židem. Moje víra má základy už v dětství a znamená pro mě velmi hluboký vztah s mým stvořitelem.

V čem si myslíš, že by si Češi mohli vzít z Izraelců příklad?

První, co mě napadá, je již zmíněné jídlo. Protože naše jídlo je nejen zdravější, ale i chutnější. Především mi tu chybí více zeleniny.

Také by Češi mohli být více otevření. V Izraeli se třeba dáte do řeči s úplně cizím člověkem na zastávce, a za chvilku o sobě navzájem víte všechno. (Já vím, máme úplně jinou mentalitu.)

Já osobně si myslím, že Čechům hodně chybí radost. Třeba takový Izraelský národ prožil hodně ošklivých věcí, ale přesto se umí radovat. Ať se děje, co se děje, náš lid se raduje a jde dál.

A Češi? Já mám pocit, že se neumí vůbec radovat. A to je škoda. Ani mezi věřícími není vidět tu radost z toho, že jsou zachráněni Ježíšem. A právě ta radost mi tu v Čechách hodně chybí. Moc bych přála Českému národu, aby se naučili víc radovat – v jakýchkoliv okolnostech, které v životě mají. Vy tu máte přeci mír, nemusíte řešit žádné vážné konflikty, tak máte důvodů k radosti mnohem víc než my.

Ruti, děkuji Ti za rozhovor. Loučím se s Tebou s přáním Božího požehnání v rodině, ve službě i v osobním životě.