Slovensko - Rajecké Teplice a okolí

Tak jedeme. Krásné ráno, vlastně je pod mrakem. Žena táhne těžký starodávný kufr bez koleček. Já tašku a berlu. Před nádražím čekají dva autobusy, na trati do Bohumína je výluka. Jedeme po dálnici do Kojetína. Tam přesedáme na čekajíc vlak. V Bohumíně čekáme na rychlík z Prahy do Žiliny. Jedeme krokem přes Karvinou, protože trať je stále poddolována.

Suneme se k Jablunkovským tunelům. Na hranicích nic, jak za starých časů. Jen mobilní operátoři hlásí změnu. Na Slovensku před Žilinou jedna kolej, druhá zasypaná štěrkem. Stojíme. Proč? Začíná hustě pršet, ve vagónu tečou čurýčky nejen po oknech, ale i po podlaze.

Trať je podemletá vysokou vodou, nebo zase shořel motor jako kdysi před Prahou? Ne. Čekáme dlouho na protivlak. Rychlík nabírá velké zpoždění. Motoráček v Žilině do Rajeckých Teplic ujel. Prohlížíme si krásnou elektrickou soupravu do Krakova. Je to odtud kousek. Jdeme na kávu do nádražní restaurace. Další motoráček jede za hodinu. Káva je výborná stejně, jako je rychlá obsluha. Stále prší, nasedáme do nového, čistého motoráčku, který není naší výroby, kromě čistoty je také méně hlučný.

Rajecké Teplice! Zase ten těžký kufr, ale z nádraží do hotelu je kousek.To už je večer. Dostáváme klíč k celkem prostornému pokoji v hotelu Velká fatra. Hotel musel být postaven za socialismu nebo I.republiky.

Působí útulným dojmem a je spojen krytým koridorem s centrální budovou lázní, Aphrodite, kde jsou dva bazény a všechny lázeňské služby. Vedle našeho hotelu hučí rozvodněný, kalný potok, ale má vysoké stěny regulace, takže se nerozlévá.           

1.den

Prostorná jídelna, ráno. Všechno, nač si jedlík může pomyslet. Tichá, decentní obsluha. Vyrážíme na autobusové nádraží. Ale autobus do Rajecké Lesné není. Lidé čekají na autobus do Žiliny. Tak čekáme s nimi. Ale to není důležité. Fascinující je příroda kolem. Karpatský masiv. Vysoké hory, louky plné květin. Scenérie až kýčová. Tatam je Brno, každodenní stereotypy. Dýcháme zhluboka, jsme v pozemském ráji.

Autobusy už vesměs nejsou karosácké. Z Žiliny si pamatuji za těch 40 let jen nádraží a náměstí, kde chybí budova KSS. Kamarád chodil zásadně na WC do těchto budov, protože to tam vonělo čistotou. Dnes jsou WC všude perfektní. Navštívili jsme Povážské muzeum, kde byla výstava drotárů. Těch, co jsem znal jak děcko, když drátovali hrnce. Ale byla tam moderní současnost, neuvěřitelné artefakty, např. otec se synem nebo pětihlavý drak. Žasli jsme a žasl by i Knížák.

Slota (hejtman SNS) nechal postavit před hlavním kostelem sochu Cyrila a Metoděje, jakoby tam stála ještě z Rakouska – Uherska. Také se postaral o nadživotní sochu Hlinky, který má rozpřáhnuté ruce, jakoby chtěl obejmout celé Slovensko i s Maďarskem. Jinde nechal postavit památník Jozefu Miloslavu Hurbanovi, jednomu ze zakladatelů Matice slovenské, připomínající Dona Qichota. Nechci reprodukovat komentáře starší bratislavské dvojice. Ale město potřebuje sochy a monumenty. To my víme,  jsouce z Brna, kde není téměř nic.                                                             

                  památník J. M. Hurbana               náměstí Andreje Hlinky - kostel Nejsvětější Trojice

Rušná ulice z nádraží na náměstí, stejně jako v Brně. Plno kavárniček a mladých lidí. Slovensko zvedlo hlavu vzhůru, je k nepoznání. Mladí jsou moderněji a vkusněji oblečení a neoslovují se „vole, vole“. Národ dostal nový impulz, má radost ze samostatnosti. Vše je nové, jen budovy z dřívějška jsou ošumělé. Všechno není také povedené. Nové divadlo je z frontálního pohledu pěkné, ale z boku připomíná poschoďovou fabriku. Myslím, že manželce se ten výlet líbil. Odpoledne jsme se ponořili do zeleně Rajeckých Teplic a do postele a dívali se, pokolikáté už, na Colomba.                                                                                                                                                           

2.den

To byla středa a konečně jsme se dostali do Rajecké Lesné. Zase ta okouzlující krajina. Žena chtěla vidět známý vyřezávaný betlém a křížovou cestu.

                                 Poutní místo Rajecká Lesná, bazilika Narození Panny Marie

Odpoledne jsem navštívili „Afroditu“. Centrální budovu lázní v novoklasicistním stylu a ve stylu velkého přepychu.

Kdo ji postavil, kdy a pro koho? Tipl bych si na maďarské grófy.

Vstupné nikoliv pro veřejnost, jen na magnetickou kartu pro hosty ubytované v lázních. Nádherná vstupní hala se skulpturami římských bojovníků, před budovou sama Afrodita v nadživotní velikosti s amforou chrlící vodu a velkou kašnou. Uvnitř vynalézavě řešené dva bazény, jeden s méně ohřívanou vodou, druhý s vodou horkou 38 stupňů. Oba jsme je zkusili, v tom chladnějším (30°C) žena plavala, v tom vřícím se jen sedělo. Nikdy bych si ve vaně nedal tak horkou vodu. Za 2 hodiny 7 Euro, zbytečně drahé, hodina by stačila.

Do budovy jsme mohli jít z hotelu po dlouhém, krytém koridoru. Zpět zase rovnou do našeho pokoje. Dívali jsem se na televizi - měla všechny naše programy i programy slovenské, asi 4 programy německé, jeden polský a jeden ruský.

3. den

To byl čtvrtek. Skanzen Čičmany. Obydlené chalupy pomalované, ale jak. Jakoby tam žili Aztékové nebo Inkové. „Je toto možné?“ řekl by herec B. Polívka. Shoda vzorců bílé barvy neuvěřitelná. Pro kulturního antropologa důkaz, že lidé pocházejí z jednoho „kotce“!

4.den

Vypravili jsme se autobusem k Slunečným skalám. Od železniční stanice jsme šli jedinečnou scenérii asi 500 m k lesu. Od stráně, kde byly chaty velmi bohatých lidí, se nám otevřel pohled do volné krajiny lemované na obzoru Velkou i Malou Fatrou. Žena tento jedinečný pohled zachytila fotoaparátem, bude to nejkrásnější fotka z dovolené. Slunce nasvicovalo plenér přímo pohádkový.

Odpoledne jsme se zase koupali v „Afroditě“, zkusil jsem být hodinu v horkém bazénu. Experiment dopadl špatně, asi jsem si „vyhodil“ krevní tlak, už bych to nikdy neopakoval. Žena plavala ve studenějším bazénu a užívala si tak dovolenou po svém.

5. den

Byla sobota a počasí nám stále přálo. Vypravili jsem se znovu do Žiliny, protože jsem chtěl vidě řeku Váh. Za řekou byla pevnost Budatín, jen částečně opravená. Našli jsme tam malou expozici barokního umění.

Cestou zpátky jsme obdivovali řeku, která už byla klidná a ve svém korytu. Oba břehy lemovaly stezky s přírodou nepodobnou naší, protože karpatské podloží a břehy to přece není Český masív. Tyto odlišné poměry v horopisu si musí Moravák zamilovat, protože může obdivovat např. jinou květenu. Zpátky jsme trochu bloudili a hledali nádraží a znovu jsme ocenili přátelskost a ochotu Slováků. Obsluhovatel pumpy dokonce nechal všeho a šel s námi kus cesty ukázat nám, kudy se tam nejsnáze dostaneme.

                                                                                     Budatínský zámek

V poledne jsme odjeli novým motoráčkem z Žiliny do Rajeckých Teplic. Odpoledne jsme navštívili nedaleké otevřené termální koupaliště Laura. Teplé počasí přilákalo mnoho návštěvníků z lázní i okolí. Voda byla asi 25 st. teplá a celkem ideální ke koupání. Pozoroval jsem slovenskou mládež, žádná hrubá a neomalená slova při vzájemné komunikaci, na rozdíl od České republiky.                                                                                             

6. den – neděle

Navštívili jsme moderní kostel v Rajeckých Teplicích (Nejsvětějšího srdce Ježíšova). Stojí hned vedle původního, mnohem menšího. Nový kostel má zajímavou architekturu, která by si zasloužila zvláštní stať. Kostel byl plný věřících, varhanní hudba se střídala s malým ansáblem mládeže, s hudebními nástroji i zpěvem. Zvláštní dojem posílil i mladý kněz, který měl neformální kázání a ministranty oslovoval křestními jmény. Během bohoslužby se konal i křest.

Před kostelem byl památník, který nás udivil. Mimo vlastní „obelisk“ se jmény padlých z I.světové války, byl zvlášť hrob jediného padlého partyzána z SNP. Stydí se snad Slováci za padlé vojáky na německé frontě? Všichni přece dobrovolně nešli do řad slovenské armády, která bojovala na německé straně.

7.den

Doba odjezdu, přes Čadcu a Jablunkovskými tunely na Moravu. Ta se ohlásila strašným zápachem z Třineckých železáren a v Ostravě tradičně špatným vzduchem z bývalé Nové huti K.G., dnes firma Metal. Za Ostravou se rychlík proplazil Hanou, která se připomněla nejen typickou živočišnou „vůní“, kterou jsem znal kdysi při svém průjezdu Rakouskem, ale hroznou rovinou, ta se mírně zvlnila až před Brnem. Jaký to kontrast s Rajeckou dolinou.                      

Závěrem bych chtěl podtrhnout, snad s tím i manželka souhlasí, že Slovenskou potřebovalo 17 let nezávislosti, aby si dnes znovu hledalo k nám cestičky, stejně jak my k němu. Na Slovensku panuje nadšení ze samostatnosti. Slovensko se hospodářsky i kulturně nesmírně pozvedlo. Naši republiku považuje za nejbližšího přítele, přítele bez jazykové bariéry. Prvotní animozita po rozdělení republiky je ta tam.

To, co je společného, už zase převažuje nad tím, co je rozdílného. Rozdíly ovšem nevymažeme, protože každá země má jinou historii. Cítili jsme se na Slovensku dobře, velmi dobře. Slováci mají překrásnou zemi, nic jí nechybí, ani malé a velké řeky, krásná pohoří, lahodná řeč.

Poloha:

Slovensko, Rajecká dolina, Rajecké Teplice – lázně. Žilinský samosprávný kraj.

Doprava:

a) Např. z Brna rychlíkem do Žiliny, přestup v Bohumíně a v Žilině. Cena zpáteční jízdenky (platí 1 měsíc) je 666 Kč, zlevněná, důchodce ZTP 356 Kč.

b) Autem z Brna směr Trenčín a dále na Žilinu nebo přes Púchov směr Žilina nebo přes Těšín a Bytču do Žiliny a dále do Rajeckých Teplic.

Ceny vlaků a autobusů jsou dobré, důchodci nad 70 let mají velké slevy. Popojíždění mezi Žilinou, Rajeckými Teplicemi, Čičmany – cena se pohybovala v přepočtu mezi 15 – 30 Kč za normální jízdenku beze slevy. Na Slovensku samozřejmě v eurech.

Cílová skupina:

Cestovatelé všech věkových skupin. Starší lidé mohou použít autobusy i železnici, která vede, stejně jako páteřní silnice, celou Rajeckou dolinou, nad kterou se tyčí z jedné strany Malá Fatra a z druhé Strážovské vrchy.
 

                                                                          Rybářská bašta, Rajecké Teplice

Další tipy:

Rajecké Teplice - doporučujeme posezení v restauraci Rybářská bašta, která je postavena v krásném parku nad Labutím jezírkem.

Rajecká Lesná – kromě poutního místa (baziliky Narození Panny Marie) a unikátního, ručně vyřezávaného pohyblivého Slovenského Betlehema, můžete vystoupit na vrch Kalvárii (asi 500m od baziliky), na který vede křížová cesta. Pod Kalvárií je Lurdská kaplička a studánka sv. Františka se zázračnou léčivou vodou.

Žilina - neopomeňte Mariánské náměstí (městská památková rezervace), kde můžete spatřit radnici se zvonkohrou nebo kostel Obrácení sv. Pavla.
 

Další informace: rajecke-teplice

                           zilina-gallery

                           rajecka-lesna

                           cicmany

                           rajeckapohoda-pesia-turistika

Lázně Rajecké Teplice velmi doporučujeme, jsou to snad nejhezčí lázně na Slovensku.