Farní pouť do Provodova a Štípy

Pouť, putování, cesta na určité poutní místo. Naše farnost pořádá poutě, a to na mariánská poutní místa, na místa spojená se zjevením Panny Marie, nebo na místa, kde je uctívána její socha či obraz. Poklonit se Panně Marii jezdíme většinou čtyřikrát do roka, a to vždy první sobotu v měsíci, neboť tato sobota je zasvěcena Panně Marii.

Chtěla bych se s vámi podělit o krásné zážitky z našeho putování, které se uskutečnilo v sobotu 1. května. Navštívit jsme měli dvě moravská mariánská poutní místa, Provodov a Štípu.

Velice jsem se těšila, o to větší zklamání bylo ráno při pohledu z okna. Zataženo, déšť. Já si představovala cestu prozářenou krajinou, kvetoucí jabloně, vonící šeříky, ozářené Vizovické vrchy. A teď takové počasí. V duši však svitla jiskřička naděje, že Panna Maria pomůže, tak jak se to stalo již několikrát za našeho putování. A skutečně. Než jsme se shromáždili u autobusu, přestalo pršet, objevila se modrá obloha a vysvitlo sluníčko. Při modlitbách a zpěvu cesta rychle uběhla.

Přivítal nás malebný kostelík zasvěcený Panně Marii Sněžné. Nad oltářem je zavěšen uctívaný obraz Panny Marie kojící z roku 1710. V roce 1705 se zde stal zázrak.

              kostel v Provodově                        obraz Panny Marie kojící

Paní mlynářka Vlaštovicová měla sen, ve kterém se jí zjevil stařeček. U velké lípy zastrčil prut do země s řekl, že voda, která zde vytryskne, bude uzdravovat. Paní mlynářka druhého dne uviděla, že na místě, které stařeček ve snu označil, je zastrčena hůl a prýští zde pramínek vody. Mlynářka si omyla vodou své nemocné oči a hned lépe viděla. Zázračná voda uzdravovala stále více lidí. V roce 1720 uzdravila i majitele luhačovického panství, hraběte Serenyiho. Ten zde na poděkování dal postavit kapli, nejdříve dřevěnou, později zděnou. Kaple byla později rozšířena a dnes na jejím místě stojí barokní poutní kostelík.

                            oltář                                                studánka        

Po chvíli ztišení před obrazem Panny Marie, po pronesených prosbách a poděkování jsme šli ke studánce. Kdo chtěl, nabral si vodu, napil se, omyl oči a pokračovali jsme v naší pouti do obce Štípa. 

Kostel Narození Panny Marie zde začal stavět r. 1615 Albrecht z Valdštejna spolu s kartuziánským klášterem na přání své manželky Lukrécie. Do tohoto nového velkého kostela byla pak přenesena z původního starého kostelíka socha Panny Marie Štípské. Je jednou ze tří nejstarších na Moravě, pochází pravděpodobně ze 14. století (starší jsou sochy Panny Marie Tuřanské a Panny Marie Žarošické).

 starý kostelík ve Štípě

Socha Panny Marie s Dítětem se zjevila jednomu sedlákovi, který oral na poli. Vzal ji a umístil v malém kostelíku v Kostelci. Socha se však ještě dvakrát objevila na stejném místě, kde ji sedlák poprvé uviděl. Na místě zjevení byl postaven malý kostelík, kde byla socha uctívána do doby, než byla přenesena do nového velkého kostela. Od té doby došlo na přímluvu Panny Marie Štípské k mnohým zázračným uzdravením a Štípa se stala význačným mariánským poutním místem.

                         presbytář                               soška Panny Marie Štípské

Po prohlídce nádherného chrámu následovala modlitba růžence, mše svatá a mariánská pobožnost. Pro všechny naše poutníky to byl hluboký zážitek.
Po skončení pobožnosti přišlo k chuti občerstvení, hlavně horký čaj.

 klášterní kaple

Všechny, kdo by chtěli Štípu navštívit, chci upozornit, že v kostele je velmi chladno. V době naší poutě, tj. 1. května, nám místní pan farář sdělil, že je uvnitř chrámu pouze 10 stupňů. I když bylo venku dost teplo, uvnitř jsme hned na sebe navlékli svetry a bundy.

Poutní chrám Narození P. Marie

A již byl čas návratu. Většina z nás si ještě koupila na památku pohlednice, obrázky či krásnou publikaci o poutním místě a nasedli jsme do autobusu. Plni dojmů jsme se vydali na zpáteční cestu. Naše díky patří obětavým lidem, kteří pro nás takové krásné poutě organizují a našim kněžím, kteří nás na nich provázejí. Již se těšíme na další společné putování.