To jsem ráda. že Tvému synkovi školka tak prospěla a přeju, aby mu to zklidnění vydrželo. Naše dcera není hyper, ale aktivní je až až, a taky na školku nedám dopustit, vyřádí se tam s někým jiným a mně zbyde víc sil se jí doma věnovat.

To je dobře, tak přeju, ať jde všechno jen směrem k lepšímu

Též děkuji za článek. Obzvlášť za odstavce o rodičích. Syn má za sebou čtrnáct dní školky. Když jsem ho tam dávala první den, bylo mi hrozně. Chudáka, ho tam někde nechávám a sama si jdu domů Teď už si pomalu zvykám na to ticho a klid. Ale první dny to bylo divné. Syn má ADHD, to prázdno, je opravdu silné. Za to syn je ve škoce spokojený. Chodí do speciálky, do třídy pro děti s poruchami autistického spektra. Je tam šest dětí, paní učitelka a několik asistentů. Za těch pár dní začínám pozorovat změny - syn je samostatnější, klidnější a méně agresivní.

Chtěla bych jen v krátkosti přidat můj názor na školku. Starší Adrianka byla vždy velmi závislá na mé přítomnosti, ale do školky jsem ji chtěla dát, aby si zvykla v kolektivu dětí. Šla nakonec, když jí bylo tři a půl roku. K mému překvapení si nepotřebovala vůbec zvykat! Od prvního dne mě okamžitě poslala pryč a byla mezi dětma moc ráda! Taky jako mladší a menší než ostatní byla hned oblíbená a to se jí líbilo. Hodně jí ten kolektiv vrstevníků prospěl a pomohl. Jsem určitě pro školku, pokud se někdo rohoduje, zda tam má dítě dát. Samozřejmě by bylo fajn mít křesťanské prostředí, ale takových školek je málo. Pokud má dítě křesťanskou výchovu doma, pak je připraveno na správné postoje ve světě. Nedá se oddělit a žít jen mezi křesťany. Uchránit dítě před špatnými vlivy můžeme stejně jen my jako rodiče spolu s vírou v Boha.

Děkuji za zajímavé postřehy, je dobré si poslechnout názory těch, co s tím mají vlastní zkušenosti. Na to promýšlení a promodlování máme ještě půl roku (do zápisu). Uvidíme, kam nás naše myšlenky a hlavně Boží ruka povede...

Kuk díky za tip na knížku, taky máme doma předškolačku.

Do školky už chodí dva roky a nástup zvládla moc dobře. Asi třetí, čtvrtý den byla trochu smutná, ale asi ani slzička neukápla.

Kvůli bráškovým nemocem tam vždy pár týdnů nemohla chodit - takže tam třeba ještě nebyla na Halloween (což jsem byla celkem ráda). Pokud by byla křesťanská školka blíž, raději bych ji volila.

Na druhou stranu si vzpomínám na jednu kamarádku, jak byla v šoku první den ve škole - zjistila totiž, že ta holčička, která s ní sedí nikdy neslyšela o Bohu a víře. Oni se doma o těch věcech se sourozenci i rodiči bavili, byli už v 80.letech věřící. Ale nikdo jí neřekl, že ne v každé rodině to tak je. A ve škole se setká se spoustou jiných názorů.

Takže mi přijde důležité ho učit (kriticky) přijímat jiný názor a být mu pozitivním příkladem (to hlavně). A také se za ně modlit, modlit, modlit ať už jsou na jakékoliv škole. Dobrá učitelka může být i na státní škol(c)e.

Také bych byla pro křesťanské prostředí. V Plzni vím o jedné křesťanské školce, ale je tam dost velký nával, musí se dítě přihlašovat i několik let dopředu (nelépe co nejdřív po narození), taky je to dost velký kus přes Plzeň... Takže jsem se nakonec rozhodla pro nejbližší, a jsem docela spokojená (hodné učitelky apod.) Ale myslím, že více křesťanských vlivů od dospělých autorit v dětském věku může jen prospět!

V klasické školce děti narazí nejen na sprostá slova (v tomto případě při nesouhlasu autority), ale i na názorové střety (třeba o stvoření světa apod.) Pak je potřeba o tom s dítětem mluvit a vysvětlovat, že ne všichni lidé věří v Boha, ne všichni se modlí... Bekynka je docela přemýšlivá, tyto věci je schopná pochopit.

Danuš, asi bych možná taky naivně, ale rozhodla bych se pro církevní... My tu možnost neměli a někdy je mi líto, když se naše názory rozchází s MŠ a nám nezbývá nic jiného než mlčet, protože jiná školka není nebo je i horší- je tam více dětí a dojíždění ještě složitější než máme dnes... 6km...

Ale chybí mi, když v MŠ Kačka tráví hodně času a není tam podpora třebas "jen" křížem- písničkou před jídlem...nebo řešíme jiný rozměr vánoc a velikonoc...

A nebála bych se, že bych dítko vytrhávala z dění ve vesnici, protože děti si k sobě cestu najdou, ta se dá podpořit i jiným způsobem- společným trávením času, aktivitami, než je jen MŠ...

Z Kačky bude nyní předškolák...a nechce se mi tomu ani věřit...Jsem připravena  ji nějak víc motivovat než jsem zvládla u Martínka, protože ten se školou "bojuje" dodnes...Mám doma nyní knížku z knihovny od N. Verecké Jak  pomáhat dětem  při vstupu do školy... a musím říct, že je napsaná dobře...

my už máme to své poprvé do školky za sebou. Malej s tím neměl žádný problém, snad proto, že měl ve školce starší sestřičku. ted půjde starší do školy, tak jsem zvědavá, jak to sám zvládne ...

Pěkný článek. Díky!

Myslím, že za pár měsíců po této knížce sáhnu a s chutí se do ní začtu. Již teď s manželem zvažujeme, kam dáte dcerku zapsat. Máme dvě varianty, každá má své plusy i mínusy, takže zatím nevíme a moc se za to modlíme.

1. varianta - školka v místě bydliště, tj. celkem kvalitní venkovská školka.

2. var. - nově zbudovaná církevní školka, která je cca 20 min od bydliště.

Na jednu stranu nehceme dcerku vytrhávat z přirozeného prostředí v obci a znesnadnit jí tak, aby si našla kamarády v místě bydliště, na druhou stranu si říkám, že církevní školka jí pomůže více budovat živý vztah s Pánem Bohem a nabídne jí tak třeba i něco, kde už mé limity končí, tj, živé společenství. A také si (možná naivně) říkám, že jí tím oddálím od špatného vlivu prostředí (sprostá slova apod). Jaký máte na to náhled vy, čtenářky Mařinky?

Miuška jde od září také už do školky (zatím stačí na dopoledne). Ještě na jaře jsem si dělala hlavu, jak to zvládne. Ale přes léto tak krásně vyspěla, osamostatnila se, "otrkala" při jednání s cizími dětmi i dospělými, že už se nebojím. Myslím, že školka bude pro ní super. Navíc budou s Bekynkou ve smíšené třídě, zná tam i Šárinku, třídu i paní učitelky zná z doby, kdy jsme tam vodili samotnou Bekynku... Tak to bude mít hodně usnadněné.

Pak dám určitě vědět, jak všechno holky zvládají. Ale počítám, že to bude spíš radost než starost