Banán a Okurka: O dobrém pastýři

Bylo nebylo... Na místě, které byste na mapě těžko hledali, nacházelo se kdysi jedno zvláštní království. Copak nacházelo - dodnes se nachází! Ovoce i zelenina tam mají ručičky a nožičky, sami běhají a žijí společně v domečkách se svými rodinami.

Jenom když mají žízeň nebo hlad, na chvilku vyšplhají na svůj strom či rostlinku, odkud se zase potom odpojí. Že si to nedovedete představit? Tak co kdybych vás dnes vzala s sebou!

Vidíte ten vysoký strom? To je banánovník. Tedy, on to prý vlastně ani strom není, ale každopádně byste to do něj podle výšky řekli. Tam v tom trsu pomalu dozrávají banány. A mezi nimi je jeden maličký, ještě skoro zelený. No Banáne, neschovávej se! Jestlipak se odváží dolů? Myslím, že zvědavost mu brzy nedá, však včera už pěkně slezl! Otevřel očka, vykulil je, rozhlíží se... A hup, už šplhá na zem!

Co myslíte, kam půjde? Já myslím, že do té zahrady, jak sešplhal včera. To měl veliké štěstí - hned první den si totiž našel báječného kamaráda. Malého Okurku.

Okurka vyrostl na zahradě, kde všichni věří v Pána Ježíše, tak toho ví od maminky a tatínka o Bohu docela dost. Zato pro Banána je ještě všechno z Bible docela nové.

Á, měla jsem pravdu, už běží do zeleninové zahrádky.
"Nazdar Okurkóóó!" volá už z dálky, zatímco se mu za krátkými nožičkami jen práší.
"Jé, ahoj Banáne" volá mu v odpověď novopečený kamarád a běží mu v ústrety. "Tak ukaž, co jsi přinesl," zvědavě se mu naklání k obsahu uzlíčku, který si Banán vzal s sebou. Na dnešek se totiž domluvili, že si navzájem přinesou ukázat své nejoblíbenější hračky.
"No to budeš koukat!" chlubí se chvástavě Banán. On je vůbec občas takový mluvka. Ale aspoň je s ním legrace.
"Jů, to je ale krásná ovečka," rozplývá se nad kamarádovým plyšákem Okurka. "Úplně jako z toho podobenství!"
"Cože? Z jakýho podobenství?" diví se Banán. O Bibli toho ještě moc neví.
A Okurka hned pohotově vysvětluje: "No, tam se píše, že jsme všichni ovečky a Pán Ježíš je náš pastýř."
Banán sklonil hlavu ke straně a nechápavě dodal: "Hm, když já jsem nikdy žádného pastýře neviděl. Tak si to vlastně ani neumím představit."

A tak Okurka začal vyprávět. On je vlastně taky docela upovídaný, skoro jako Banán. Oba si rádi spolu povídají a povídají, a hned jim to odpoledne spolu hezky uteče.
"Banáne, to máš tak," začal Okurka zeširoka. "Dobrý pastýř má svoje ovečky moc rád. A je taky mnohem větší a chytřejší. Takže ví, kde je dobrá travička, kde příjemná vodička... A taky je silný a zachrání nás před vlky! Prostě, myslí to s ovečkama moc dobře."
Jenže Banán kroutí hlavou a skáče mu do řeči: "Mě nikdo před vlkama chránit nemusí, u nás už jsou prej všechny vyhubený! A stejně by mě vlk nežral, on banány nemusí."
"Banáne, banáne, ty taky nejsi žádná ovečka!. To je jenom takový obraz, abychom si uměli představit, jak se o nás Pán Ježíš stará."

Teď už Banán chápe. "Aha. Tak když je Pán Ježíš tak dobrý pastýř, tak to ty ovečky chodí za ním moc rádi, viď?"
Ale Okurka si povzdychne - dobře si totiž uvědomuje, kolikrát nedělá to, o čem ví, že by měl. Opatrně proto namítá: "Nooo, občas je mezi nima nějaká ta zlobivka, to se ví."
Banán se ošil: "Nemyslíš tím mě, že ne?!"
Jéje, to nahrál Okurkovi do noty! Ten do něj hned šibalsky šťouchnul: "No jasně že jo!"
"I ty jeden" nedá se Banán a šťouchanec mu oplácí.
Ale Okurka dobře ví, jak to ve skutečnosti je, a tak po pravdě dodává: "No, a někdy taky sebe. Já přece taky někdy zlobim..."
Kamarádi na sebe mrkli a vzali se kolem ramen. Banán trochu příliš hlasitě dodal: "Tak v tom případě to beru. Jedna jedna." A oba se pěkně od plic zasmáli.

Jenže Banánovi to pořád nedá. "Ty, Okurko, a co se stane, když je přeci jen některá ta ovečka neposlušná?"
"Hmm," přemýšlí Okurka, "třeba se zatoulá z pastviny a neví, co si počít. Zpátky domů totiž určitě sama netrefí."
Banánovi jdou oči navrch, jak si to živě představuje. "Tak to má pak asi strach, viď? To by asi hned byla ráda zase s pastýřem."
"No to víš. Jít za ním je vždycky nejlepší. Ale naštěstí mají ovečky skvělý sluch, a když dobře znají svého pastýře, tak už z dálky slyší jeho hlas."
Na to Banán ještě více zesmutněl. "Já ale nevím, jestli bych poznal hlas Pána Ježíše."
"Proto se k němu taky modlíme a čteme si v Bibli," povzbuzuje Okurka kamaráda v jeho nejistotě. "A čím déle s ním žijeme, tím víc ho známe. Takže poznáme, když nás volá, když nám něco chce říct... a tak." To už zase Okurka nevěděl, jak pokračovat.
Banán se rozhlédl k nebi a toužebně zvolal: "Já bych si tak přál znát víc jeho hlas. A taky být víc poslušný."
"To já taky," přitakal mu Okurka. A pak ho ještě něco napadlo! "Tak co myslíš, Banáne, řekneme to spolu našemu pastýři, Pánu Ježíši?"
"Moc rád!" souhlasil Banán a už potolikáté si říkal, jak je to krásné, že našel v Okurkovi takového báječného kamaráda. A vlastně díky němu i Pána Ježíše.

A tak si v té prozářené zahradě od sluníčka oba kamarádi klekli na travičku, sejpali ručičky a Banán se začal modlit:
"Pane Ježíši, děkuju ti, že jsi můj pastýř, a že se o mě tak hezky staráš. A odpusť mi, že jsem občas zlobivá ovečka a nejdu za tebou."
A Okurka pokračoval: "Odpusť to i mně, prosím. A pomož nám, abychom tě víc znali a poznali tvůj hlas, tak jako znají ovečky hlas svého pastýře. Amen."
I Banán přidal k modlitbě své "Amen."

Ještě dlouho si Banán s Okurkou hráli v zahradě, povídali si a dováděli. A pak si hráli s míčem, který přinesl zase Okurka. Teprve když je večer začaly hladit paprsky zapadajícho sluníčka, rozešli se každý na svůj strom či rostlinku.

Víte co, děti? I vy můžete přemýšlet o všem, co nám Pán Bůh napsal do Bible. A povídat si o tom s kamarády nebo s dospělými. A také se modlit k Pánu Bohu, protože všichni přece chceme znát Pána Ježíše víc, a více ho umět poslouchat.

Tak co, líbilo se vám u Banána a Okurky? Jestli ano, tak se zase někdy můžete těšit na další setkání v jejich kouzelné zahrádce!