Banán a Okurka: Bdělí správci domu

Milé děti,
určitě si vzpomínáte, jak jsme se byli podívat do kouzelné zahrádky, kde si spolu povídali Banán s Okurkou. Co říkáte, zajdeme za nimi zase na návštěvu? Ale potichoučku, ať je nevyplašíte!

No to jsem si mohla myslet! Jen se trošku rozednilo, Banán už se celý nedočkavý řítí dolů z banánovníku a utíká do kouzelné zeleninové zahrádky! Jako bych ho neznala, nedočkavce jednoho. Ale dej pozor, Banáne, ať nespadneš! Jauvej - pozdě jsem ho varovala. Už mu podklouzla šlupička, ale naštěstí těsně nad zemí. A tak jen sykl bolestí, hned potom vstal a už běží dál po vyšlapané cestičce. Kdepak, takový čiperný kluk se nezastaví a nebude fňukat kvůli malé modřince na koleni!

"Nazdáááár, Okurko," volá už z dálky.
Okurka už dávno vstal, také nemohl dospat. Ale rychle se řítí kamarádovi naproti s prstem na ústech. "Co blázníš, vždyť tu všechny probudíš a ještě nám vynadají!" kárá Banána a rozhazuje přitom vzrušeně rukama do všech stran.
"Jejda, to mi nedošlo. No u nás taky ještě skoro všichni spali, to máš pravdu."
"No vidíš," říká už klidněji Okurka, "a ty tu hulákáš jako na lesy."
"Tak už se nezlob," škemrá Banán, "vždyť už nekřičím."
"No jo," vzal ho Okurka kolem ramen a chlácholil ho.

Za chvíli už si oba vylezli na kopeček hlíny a zase si hráli a povídali. To jim spolu bylo dobře. V tom si Okurka všiml nějakých změn.
"Ty, Banáne, podívej se na svoje šlupičky! Že ty jsi od včerejška už trošku dozrál! Už vůbec nejsi dozelena, ale pěkně žluťoučký!"
"No to víš," chlubivě se ošívá Banán. Pochvala mu vždycky dělá dobře.
"A ukaž, co to tu máš na koleni!" všiml si Okurka, jak si ho pozorně prohlížel.
"Ále, to nic není," odbyl ho Banán. "Jen jsem trochu zakopl."
"Aha," řekl Okurka, a pak se trošku zamyslel. "Ty, Banáne, jaké to vlastně je, mít takové odlupovací šlupičky?"
"No to víš, prostě šlupičky," směje se Banán, protože neví, co by k tomu asi tak měl říct.
"No to jsem se toho dozvěděl," zlobí se naoko Okurka.
"A co by tě o nich zajímalo?" chce mu Banán udělat radost.
"No, třeba, co se s těma šlupičkama dá dělat."
A Banán se směje. "Jéjda, třeba se po nich dá dobře klouzat. Když na ně někdo šlápne, tak se projede jako po bruslích. Jenže to většinou nečeká, tak se pak rozplácne jak dlouhej tak širokej! To Ti je legrace!"
Oba se spolu smějí, až se za bříško popadají. "No to si dovedu představit," chechtá se Okurka.
Ale Banán hned pokračuje. "A nebo s nima my malí banáni občas dostaneme, když zlobíme."
"Vážně?" diví se Okurka. Oni totiž dostávají lístečkama z okurek, ne šlupičkama. "Tak schválně, za co jsi posledně dostal?"
"No zrovinka včera. Maloval jsem všechny děti, co si o nás čtou, ale pak jsem neuklidil pastelky."
"A za to jsi dostal?" tváří se Okurka ještě překvapeněji než předtím. "Kdybych já měl dostávat za nepořádek, jéjej, to by bylo výprasků!"
Ale Banán se začíná červenat a pokračuje ve vyjmenovávání svých neřestí: "No, vlastně jsem si ještě hrál s autíčkama, které zůstaly všude na zemi, i když mi maminka několikrát říkala, ať už si je uklidím. A pak po nich uklouzla a upadla na zem. A taky jsem jí nepomohl umýt nádobí, a vůbec jsem jí celý den odmlouval..." Pak ale narovnal ramena: "Ale vždyť to nic nebylo!"
Jenže Okurkovi je už teď všechno jasné. Také někdy zlobí a neposlouchá, že neví, kdy přestat. A to pak je také doma průšvih. A tak jen pokyvuje: "No vida, co z tebe všechno vylezlo!"
Jenže Banán, když už se pustil do vyprávění, tak to musel hned říct všechno! "No, totiž, on mi táta odjel na několik dní na služební cestu. A slíbil jsem mu, že budu celou dobu hodný. A taky jsem byl! ... Ale moc dlouho mi to nevydrželo."
Okurka se chápavě usmál: "No to se nedivim, já taky nedokážu bejt dlouho v kuse hodnej!"
"No a ten táta byl pryč celý dva tejdny!" pokračoval Banán ve vyprávění. "A já už jsem se nudil. Něco jsem prostě musel dělat! A to byla taková sranda, když jsem se houpal na šňůře! Maminka tam zrovna pověsila čistý prádlo, a to všechno na mě spadlo! Bum bác, plác, rovnou do bláta!"
Okurka nevěděl, jestli se má smát, nebo kamarádovi vyčinit. "Ty jsi pěknej neposeda, viď?" řekl nakonec. Ale přitom se dusil smíchy, tak bylo jasné, že to nemyslí zle.
Banán omluvně pokrčil ramínky a dodal: "No, dokážeš si představit, co na to táta, kterej přijel o den dřív."
Okurka chápavě přitakal: "No to fakt nevim - ale musel se hodně naštvat!"
"Taky že jo!" vykřikl Banán. "Ty šlupičky na zadečku cejtim do teďka. To jsem si naivně myslel, že si to uklidím až druhej den, a mamince se omluvim na poslední chvíli, ale nějak mi to nevyšlo..."

A to už se Okurka nadechuje, jak mu něco blesklo hlavou. "Čoveče, to mi připomíná jeden příběh, jaký vyprávěl Pán Ježíš."
A Banán otočil oči v sloup. "A jéje..."
"No Banáne!" okřikl ho kamarád. "To ti ani nemůžu nic vyprávět?"
Banán si poťouchle poposedl a odpověděl: "Už nic neříkám. Akorát tuším, že to bude zase o mně."
"To si piš!" chytil se špičkování Okurka. A pak dodal: "No, o nás všech vlastně taky. I o mně."
Banán se nenechá dlouho pobízet. "No tak ven s tím. Vyprávěj!"

Oba si usrkli z brčka limonády a Okurka se pustil do vyprávění.
"Jeden člověk měl dům, a v něm hodně služebníků. A jednoho dne odjížděl pán domu na dalekou cestu. Tehdy řekl svým služebníkům, ať se dobře o všechno starají a dobře hlídají dům."
Banán mu po svém zvyku hned na začátku skočil do řeči: "To si jako museli střídat hlídky a být vzhůru i v noci, jako my na táboře?"
Okurka mu přitakal: "Přesně tak! A navíc nikdo nevěděl, kdy se ten pán domu vrátí. A tak měli všichni dělat dobře svoji práci - a to pořád!"
Banán se ušklíbl. "A ne jako já, viď?"
"No právě," pokračoval Okurka, "taky jsi najednou už neměl čas dát všechno do pořádku. Ale kdybys byl hodný a pomáhal mamince pořád, tak by tě táta nenachytal na švestkách."

"A proč ten příběh Pán Ježíš vlastně vyprávěl?" ptal se zvědavě Banán.
"No, Pán Ježíš taky přece odešel - do nebe, a jednou se pro nás vrátí. Ale nikdo neví, kdy."
To se Banán trošku polekal: "Okurko, já bych opravdu nechtěl, aby přišel, když zrovna budu zlobit!"
"No vidíš. A právě proto máme být pořád hodní," poučoval Okurka. Pak si vzpomněl, jak je to hloupé, když on sám každou chvilku vyvádí nějakou nezbednost. Proto rychle dodal: "A když už zlobíme, tak to máme dát hned do pořádku!"
A že byl Banán muž činu (nebo spíš kluk činu), nechtěl to nechat jen tak. "To se tedy chci hned teď pomodlit, aby nám Pán Ježíš pomohl nezlobit."
Sklonil hlavičku, sepjal ručičky a spustil: "Pane Ježíši, odpusť mi, že jsem zlobil maminku a očisti moje srdíčko. A pomoz mi, abych už tolik nezlobil. Moc bych chtěl být připravený na Tvůj příchod, abych s tebou mohl jít do nebe. Amen."
"Amen," řekl i Okurka a pak dodal: "Tedy, ty jsi to vzal fofrem."
"Jaképak odklady," ohradil se Banán. "Raději budu mít hned všechno v pořádku. Co kdyby Pán Ježíš přišel třeba ještě dnes večer? Tak to chci mít čisté svědomí - raději dřív, než by mohlo být pozdě."
"Asi máš pravdu," souhlasil Okurka a hned začal přemýšlet, jestli také nemá v srdíčku nějakou špínu, kterou musí raději hned vyznat, než by jí vláčel s sebou.

"No vidíš," dodal sklesle. "Už dlouho vím, že bych neměl po večerech tolik hrát na počítači hry. Místo toho raději půjdu pomoct mamince. Ona mě vždycky od počítače vyhání a prosí mě o pomoc, ale já jí vždycky jen odsekl. To by mě asi Pán Ježíš také nepochválil, kdyby teď přišel. To musím změnit, a začít lépe - hned dneska!"
Banán se nestačil divit. "Okurko, ty také někdy zlobíš?"
"Ne," rozchechtal se Okurka, "já jsem totiž anděl, víš?" A oba se rozesmáli.
"Ty, Okurko, víš, že tě mám teď radši, když vím, že ani ty se nechováš vždycky správně?"
Banán Okurku objal. "Ale měl bych, kamaráde. Měl bych."
"Víš," řekl po chvíli ještě Banán, "až přijde Pán Ježíš, chtěl bych ho vítat radostně. A ne, abych se musel bát, že mi vynadá a pošle mě pryč."
"To já taky," souhlasil Okurka.
Chvilku pak vedle sebe jen tak seděli a oba přemýšleli o všem, co si právě pověděli.

Tak co děti, zapamatujete si, co jsme se dozvěděli v dnešním příběhu? Bylo by škoda, kdybychom se nechali nachytat jako Banán od svého tatínka, až přijde Pán Ježíš. Proto ho poslouchejte stále. A když víte, že něco máte nebo nemáte dělat, neříkejte si: "Zítra, pozítří, jednou..." Raději si dávejte svůj život do pořádku vždycky hned. Platí?