Adventní pohádka - Svítko I.

Byl jednou jeden docela malý anděl, vysoký sotva jako náš prst. Vlastně by se nemělo psát vysoký, nýbrž vysoká, protože to nebyl on, nýbrž ona, ale pro takové my nemáme jméno.

Říkali jí Svítko, ale někdy taky Drobeček nebo Mrně - většina andělů byla totiž mnohem větší než ona a někteří tak velicí, že se jí z toho až tajil dech. Ale nevadilo jí to. Věděla, že v Božím království má všechno nějaký dobrý důvod a všechno je přesně tak, jak má být.
 
Dlouhá léta bydlela totiž v Božím království, kde je všechno dobré a nepopsatelně krásné. Radovala se z nádhery kolem sebe a hrála si se sobě podobnými drobounkými anděly, které si velcí, když si jich vůbec všimli, nikdy nepamatovali jménem a říkali jim všem Mrně jednomu jako druhému. Ale byli i takoví, kteří je rozlišovali - kteří je často dlouho pozorovali a říkali pak, že si pohledem na ně báječně odpočinuli a potěšili se a nabrali tak síly na další vážné a náročné úkoly. Neboť drobní andělé byli moc hezcí. Někteří vypadali jako lidé a jiní jako maličká zvířátka, ptáci nebo motýli. Svítko měla jednoho kamaráda, který vypadal jako bílý koníček a často ji vozil po místech, na kterých právě vyrážela jemňounká nová travička.

... na pokračování ...